Článek
Krásná Řekyně upoutala pozornost mocného Turka
Na konci 16. století žila v konstantinopolské čtvrti Galata mimořádně krásná dívka, dcera bohatého řeckého kupce. Bylo jí asi šestnáct let a rodiče pro ni již vybrali ženicha. Také on pocházel z vážené řecké rodiny, byl mladý, pohledný a podle všeho svou nastávající upřímně miloval.
Svatba se blížila. Rodiny se dohodly na všech podrobnostech a mladí snoubenci se těšili na společný život. Nikdo netušil, že jediná návštěva lázní jejich osudy navždy změní.
Příběh zaznamenal český šlechtic Václav Vratislav z Mitrovic, který se roku 1591 vydal s císařským poselstvem do Osmanské říše. Ve svých později sepsaných Příhodách zachytil také vyprávění o životě konstantinopolských Řeků, jejich zvycích, slavnostech a vztazích s osmanskými Turky.
Podle jeho líčení se jednoho dne mladá Řekyně vydala společně s matkou a dalšími ženami do lázní. Křesťanské ženy tehdy podobně jako muslimky navštěvovaly veřejné lázně, kde se koupaly, odpočívaly a setkávaly s přítelkyněmi. Na ulicích se zahalovaly, ale na rozdíl od Turkyň si podle Vratislava nezakrývaly tvář úplně.
Právě cestou do lázní dívku spatřil starý turecký hodnostář, kterému bylo přibližně osmdesát let.
Její krása ho okamžitě uchvátila. Zastavil se a hlasitě ji obdivoval. Vratislav dokonce zaznamenal jeho výkřik: „Ach, ach, není přepěknější, krásnější panny!“
Dívka se však vyděsila. Starý muž jí byl nepříjemný, a když se jí začal vyptávat, kdo je její otec a zda je již zasnoubená, odmítla mu odpovědět.
Tím ovšem jeho zájem neskončil.
Nabídka, kterou nebylo radno odmítnout
Turek se rozhodl krásnou dívku získat za každou cenu. Vyhledal jejího otce a nabídl mu bohaté věno, pokud mu dceru dá za manželku.
Otec však odpověděl, že dcera je již zasnoubená a svatba se má brzy konat. Navíc pochyboval, že by jeho rodina byla hodna tak významného muže.
Hodnostář se odmítnutím nenechal odradit. Trval na svém a požadoval, aby mu otec dívku přislíbil.
Když pochopil, že běžným vyjednáváním ničeho nedosáhne, rozhodl se využít svého postavení. Obrátil se na sultánův dvůr a obvinil rodinu z urážky a neposlušnosti. Rodiče byli uvězněni a dívka se ocitla pod dohledem.
Její dosavadní snoubenec se proti tak mocnému protivníkovi nemohl bránit.
Nakonec rodiče podlehli nátlaku a souhlasili, že dceru za Turka provdají. Dívka byla nucena přijmout osud, který si sama nevybrala.
Vratislav při této příležitosti vysvětluje, že osmanští muži mohli spatřit budoucí manželku teprve při určitých příležitostech a že při sjednávání sňatků hrály důležitou úlohu rodiny a prostředníci. Jeho popis samozřejmě nelze považovat za univerzální pravidlo pro všechny osmanské domácnosti, ale dobře ukazuje, jak si český pozorovatel tehdejší zvyklosti představoval.
Svatba plná přepychu
Následovala okázalá svatba.
Ženich nechal připravit velkolepé slavnosti, při nichž nechyběly drahé látky, nádherné koberce, šperky ani bohaté pohoštění. Nevěsta dostala vzácné oděvy a ozdoby a její příchod do ženichova domu provázel slavnostní průvod.
Podle Vratislava ji vezli na koni, kolem něhož kráčeli služebníci a družičky. Před průvodem nesli ozdobné předměty a květiny, hrála hudba a zněly trubky. Za nevěstou následovaly další ženy, příbuzní a přátelé.
Ženich ji před domem přivítal, pomohl jí sestoupit z koně a uvedl ji do svého obydlí. Hosté pokračovali v oslavách, které provázely bohaté hostiny a předávání darů.
Starý muž byl přesvědčen, že konečně získal krásnou mladou manželku, po níž tolik toužil.
Dívka však svého někdejšího snoubence nepřestala milovat.
Tajná láska pokračovala
Když se zpráva o svatbě donesla k mladému Řekovi, byl zoufalý. Neoplakával pouze ztrátu milované ženy, ale také skutečnost, že se podle jeho přesvědčení vzdala křesťanské víry a přijala islám.
Její rodiče mu však později vyřídili vzkaz. Dcera na něj nezapomněla. Ačkoli navenek žila jako Turkyně, ve svém srdci podle jejich slov zůstávala křesťankou.
Mladíkovi napsala, že ho stále miluje a že na něj myslí. Přála si s ním promluvit osobně a vysvětlit mu, co se skutečně stalo.
Nakonec si domluvili tajnou schůzku v zahradě.
Když se po dlouhé době setkali, dívka mu vyprávěla o svém nešťastném manželství a o tom, že ke sňatku byla donucena. Ujišťovala ho, že její city se nezměnily a že se s ním chce nadále vídat.
Mladík jí uvěřil.
Jejich schůzky pokračovaly. Dívka mu posílala dary a peníze, a když měla příležitost, vyhledávala jeho společnost. Milenci se zřejmě domnívali, že jejich tajemství zůstane skryto.
Jenže ve městě, kde se o životě významných rodin zajímalo mnoho lidí, nebylo snadné podobný vztah utajit.
Jednoho dne se o schůzkách dozvěděl člověk, který mladého Řeka znal. Rozhodl se jej udat a zároveň si zajistit bohatou odměnu.
Oznámil tureckému hodnostáři, že se jeho manželka tajně schází s někdejším snoubencem. Slíbil, že mu mladíka vydá přímo při činu.
Zrada v zahradě
Hodnostář se rozzuřil.
Připravil léčku a nechal zahradu střežit. Když mladý Řek přišel na další schůzku, byl přepaden a zajat.
Podle Vratislavova vyprávění se mladík ani nepokusil o odpor. Přestože byl silný, pohledný a obratný, proti přesile neměl šanci.
Byl odveden do vězení a obviněn z nedovoleného styku s manželkou významného muslima.
Jeho osud se zdál být zpečetěn.
Dívka se mezitím dozvěděla, co se stalo. Její milenec měl být popraven a ona mu nemohla nijak pomoci.
Přesto se odmítala smířit s tím, že by měl zemřít.
Poslední nabídka: zachraň si život a přijmi islám
O případu se začalo mluvit po celé Konstantinopoli. Podle Vratislava vzbudil značnou pozornost, protože mladý muž byl oblíbený a lidé ho litovali.
Když ho vyvedli z vězení, měl svázané ruce a kolem krku železný kruh s řetězem. Vedli ho městem za doprovodu janičářů a dalších strážců.
Lidé se shromažďovali podél cesty. Mnozí prosili, aby mu byl život ušetřen.
Mladík dostal poslední možnost záchrany. Pokud přijme islám, bude mu podle vyprávění odpuštěno. Dokonce i uražený manžel byl ochoten přistoupit na takové řešení, jestliže se mladík vzdá své dosavadní víry.
Ten však odmítl.
Vratislav mu připisuje slova, že se narodil jako křesťan a jako křesťan také chce zemřít.
Rozhodnutí vyvolalo mezi přihlížejícími rozruch. Někteří ho obdivovali, jiní považovali jeho odmítnutí za pošetilost.
Stráže ho odvedly k popravišti poblíž mořského břehu, kde stála dřevěná šibenice opatřená železnými háky.
Právě tam se odehrála poslední scéna celého příběhu.
„Proč jsi se nade mnou nesmiloval?“
Když mladíka přivedli k šibenici, objevila se také jeho milenka.
Přijela na mezku, oblečená v nádherných šatech, s červenou karmínovou sukní a perlami kolem krku a uší. Tentokrát neměla zakrytou tvář. Plakala tak zoufale, že se nad ní podle Vratislava slitovali i někteří přihlížející.
Prosila stráže, aby ji pustily k odsouzenci.
Když se k němu dostala, začala ho přemlouvat, aby přijal islám a zachránil si život. Připomínala mu jejich lásku, společné štěstí i budoucnost, kterou ještě mohli mít.
„Smiluj se nade mnou, mou mladou ženou,“ prosila ho podle Vratislavova líčení. Připomínala mu, že se pro něj vystavila nebezpečí, a žádala ho, aby nezmařil jejich společný život.
Mladík však zůstal neoblomný.
Odpověděl jí, že raději zemře, než aby se vzdal své víry. Její prosby považoval za pokušení, kterému nesmí podlehnout.
Dívka pochopila, že ho nepřesvědčí.
V zoufalství mu začala vyčítat, že ji kdysi miloval a nyní ji nechává samotnou. Ptala se, proč se k ní obrátil zády a proč je ochoten zemřít, když by spolu mohli žít.
Nakonec ho v návalu bolesti nazvala zrádcem a proklela jeho rozhodnutí.
Pak omdlela.
Smrt před očima milované ženy
Poprava byla vykonána bez dalšího odkladu.
Mladíka svlékli téměř donaha, svázali mu ruce a nohy a vytáhli ho na jeden z železných háků umístěných na šibenici.
Vratislav popisuje tuto scénu mimořádně drasticky. Odsouzený zůstal viset na háku, zatímco kolem něj stáli lidé a někteří se ještě pokoušeli přimět stráže, aby ho zachránily.
Dívka se mezitím probrala z mdlob. Její nářek byl podle českého cestovatele tak silný, že ji museli od popraviště odnést.
Její milenec však stále žil.
Stráže jej následně sundaly, posadily do malé loďky a odvezly několik metrů od břehu. Tam ho zatížily a svrhly do moře, kde se utopil.
Tělo bylo později vytaženo a pohřbeno.
Podle Vratislava mladík nezemřel okamžitě a ještě dlouho trpěl. Zpráva o jeho smrti se rozšířila po městě a vyvolala značné pobouření.
Příběh, který zaznamenal český šlechtic
Tragédie krásné Řekyně a jejího milence patří k nejdramatičtějším epizodám Příhod Václava Vratislava z Mitrovic. Český šlechtic zde zachytil nejen milostný příběh, ale také dobové představy o náboženské věrnosti, manželství a postavení křesťanů v osmanské společnosti.
Z historického hlediska je ovšem nutné přistupovat k vyprávění opatrně. Vratislav neuvádí jména hlavních aktérů ani přesné datum události. Není tedy možné bezpečně určit, zda popsal skutečnou tragédii, kterou sám pozoroval, převzal příběh kolující mezi obyvateli města, nebo zaznamenal vyprávění postupně obohacené o dramatické prvky.
Zejména motiv mladého křesťana, který raději podstoupí mučednickou smrt, než aby přijal islám, odpovídá dobovým křesťanským představám o hrdinství a věrnosti vlastní víře.
To ovšem neznamená, že podobná událost nemohla mít reálný základ.
Vratislavův příběh je pozoruhodný také tím, že jeho hlavní ženská postava není pouhou pasivní obětí. Ačkoli byla donucena ke sňatku s mocným mužem, nadále usilovala o vztah s milencem, tajně se s ním scházela a nakonec se ho pokusila zachránit.
Její snaha však skončila neúspěchem. Mladý Řek dal přednost vlastní víře před životem po boku milované ženy.
A právě tento rozpor mezi láskou, osobní svobodou a náboženským přesvědčením činí z příběhu zaznamenaného před více než čtyřmi stoletími dodnes působivé vyprávění.
ramen:
VRATISLAV Z MITROVIC, Václav. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic. Kniha druhá, oddíly 97–100, s. 57–65, Praha 1977.
