Článek
„Pochopte nás. My víme, že za to nemůžete, ale pomyslete na svoje kolegyně.“ Ředitel je dobrák od kosti a tento rozhovor mu vůbec nedělá dobře. „Vy vážně nemáte nějakou babičku?“ „Moji rodiče ještě chodí do práce a manželova matka je už hodně stará. Navíc bydlí daleko,“ odpovídá Zdena. Co naplat, Ivanka má zase zánět průdušek, a proto jí nezbývá nic jiného než s ní i přes nevraživé pohledy spolupracovnic zůstat doma.
„Mně přijde, že jsou ty léky úplně k ničemu. Takový dlouhý kašel jsem já za celý život neměl, Zdeni,“ říká tatínek, který se dnes opět nevyspal. Vyčerpané dítě se celou noc dusilo v náruči stejně utýrané matky a nic nenasvědčovalo tomu, že by se jeho zdravotní stav měl zlepšit. Po skromné snídani si otec obléká kabát: „Zajedu za mámou, třeba mi něco poradí.“
Druhý den se tatínek objevil mezi dveřmi s velikou zavařovací sklenicí. Celou noc řídil, a proto se nezdržoval zbytečnými proslovy: „Budeme jí to mazat na prsa. A můžeš jí dát i trochu na lžičku.“ „Co je to?“ ptá se maminka, která si již neumí představit, že se její holčička, kdy uzdraví. „Psí sádlo.“ „A kde jsi ho vzal?“ „Od souseda.“ Tatínek vzhlédne od stolu a unaveným hlasem přidá doporučení: „A moc nad tím, Zdeno, nepřemýšlej.“
A tak začali Ivanku kromě předepsaných léků kurýrovat tímto příšerným středověkým způsobem. Maminka jí pochopitelně neřekla, čím jí to potírá a krmí, nicméně vnímavá holčička z jejího chování vycítila, že tady něco nehraje. Protože však byla poslušná, nikdy nic nenamítala a celou sklenici sádla postupně zkonzumovala. Přesto se úmorného kašle nezbavila. I když to bylo v té době více než nezvyklé, rozhodli se zoufalí rodiče navštívit cizí dětskou lékařku. Ta děvčátko vyšetřila a zhrozila se rovnou nadvakrát. Nejprve tvrdě odsoudila léčebné postupy svého kolegy a hned nato byla hluboce otřesena úplně zbytečnou smrtí cizího psa.
Ivanka musela být okamžitě hospitalizována s přechozeným zápalem plic. Byl to její první pobyt mimo domov a dodnes na něj ne moc hezky vzpomíná. To, že se nakonec uzdravila, znamenalo nejen její návrat mezi kamarády, ale i to, že maminka mohla zůstat v práci, kterou měla ráda.
Z doslechu vím, že ještě v dnešní době existují jedinci, kteří na psí sádlo nedají dopustit. Dívenku z mého příběhu však tato prastará léčebná metoda rozhodně nespasila a jejími zachránci se ve finále stali dobří lidé v bílých pláštích.
