Článek
„Čao, přišla jsi,“ po oku ji zdraví mladý muž nespouštějíc oči z automatu. Takto si to Marcela nepředstavovala. Ale mladý muž ji imponuje, je hezký, jistě tady je jen protože je zklamaný životem. Marcela to ví, teď už bude dobře. „Nepůjdeme jinam,“ slyší se Marcela. „Chvilku, chvilku. Nemáš nějaký drobný? Potřeboval bych tak litr. Vyberu to a půjdeme.“ Marcela neváhá a vytahuje peníze. Marcela chápe, že mladý muž má rozehranou hru, vyhraje a půjdou. Marcela si dává druhou dvojku vína a dává na ukončení hry druhou tisícikorunu, více už nemá. „Hm, tak půjdeme,“ zvedá se mladý muž zklamaně od automatu. Marcela slyší, jak se mladý muž loučí se servírkou, napiš mi to, zítra to cvaknu. „I to víno pro mámu?“ slyší otázku obsluhy. Marcela neví pro jakou mámu a vychází ven. Marcela chce jít někam do tepla, ke krbu, tak jak si to včera slibovali po whatsappu. Marcela bere mladého muže za ruku s otázkou „Kam půjdeme, auto tady nemáš?“ Kabriolet byl kamarádův nechá se slyšet mladý muž a táhne Marcelu někam přes temný park. Marcela cítí na krku horký dech a ruce na svém těle. Marcela nechce, je jí zima. Tak to Marcela nechtěla. Lavička v parku nakonec Marcelu přesvědčí. Už jsem to potřeboval, říká mladý muž a zapíná si kalhoty. „Co teď,“ ptá se Marcela. „No, já půjdu domů, ono, nejsem až tak sám jak jsem psal.“ Marcele pomalu dochází, že dnes romantika nebude. „Co zítra,“ ptá se Marcela. „Nevím, mám nějaké vyřizování,“ slyší odpověď bez zájmu. „Dva tisíce mi vrátíš kdy,“ sklesle se ptá Marcela, byly to její poslední peníze do výplaty. „Hele, mám tvoje erotický fotky, tak jestli mě budeš otravovat, pošlu je do tvý firmy kde děláš.“
Marcela jde ulicí přes mokré oči nevidí na cestu. Prší, ale chodník je suchý. Ale co, zkusím to znovu, slibuje si Marcela, takových floutků můžu mít na každém prstu deset. Marcela má pravdu. Marcela usedá ke stolnímu počítači… END
