Článek
„Špionáž je stejně stará jako prostituce. Lidé se vždycky snažili přetrumfnout jiné, proto vznikly tajné služby. Způsob předávání zpráv se měnil. Dlouhou dobu to bylo jen ústně.“ Karel Pacner
Špionáž je jednou z nejstarších činností v dějinách lidstva, vždy hrála důležitou roli. Už ve starověku se lidé snažili získat tajné informace o nepřátelích, aby získali výhodu ve válce či politice. Špionáž byla dlouhou dobu spojována pouze s muži. Ženy byly často podceňovány, což jim umožňovalo působit nenápadně a efektivně. Mnohé špionky se zapsaly do historie svou odvahou, inteligencí a schopností riskovat vlastní život. Ženy ve špionáži často využívaly předsudků společnosti, která je nepovažovala za nebezpečné. Díky tomu mohly získávat tajné informace a působit při tom nenápadně. Ženy špionky hrály v historii významnou roli, i když bývaly dlouho přehlížené. Jejich odvaha, inteligence a schopnost pracovat v utajení často ovlivnily průběh válek i politických událostí.
Elisabeth van Lew 12.10.1818 - 25.9.1900
Významná špionka Unie během americké občanské války. Její špionáž již velmi připomínala moderní zpravodajské operace. Narodila se 12. října 1818 v Richmondu v bohaté rodině, která vlastnila otroky. Přesto byla již od mládí proti otroctví. Po smrti otce dokonce pomáhala osvobodit rodinné otroky. Což bylo v tehdejší jižanské společnosti velmi neobvyklé. Elisabeth byla vzdělaná a chytrá žena, studovala ve Philadelphii, měla výborné organizační schopnosti. Během americké občanské války se rozhodla pomáhat Unii, i když žila v hlavním městě Konfederace, v Richmondu. Podařilo se jí vybudovat rozsáhlou špionážní síť, do které zapojila směs lidí různých společenských vrstev - od bývalých otroků přes služky až po obchodníky a úředníky. Svou špionážní síť strukturovala tak, že se jednotliví členové vzájemně neznali. Minimalizovala tak riziko prozrazení. Její nejdůležitější spolupracovnicí se stala Mary Browse, služebná v domě prezidenta Konfederace J. Davise. Mary měla fotografickou paměť, tak si dokázala zapamatovat důležité informace a dokumenty, aniž by je musela vynášet z domu. Tajné informace předávala právě Elisabeth. Ta byla velmi vynalézavá v předávání tajných zpráv druhé straně. Aby se vyhnula podezření, předstírala duševní nemoc. Vystupovala jako podivínská žena, kterou okolí nebralo vážně. To ji umožnilo volně se pohybovat a získávat tak informace. Mistrně využívala různé způsoby tajné komunikace - např. neviditelný inkoust, zprávy různě šifrovala a ukrývala do věcí běžné potřeby, např. do potravin nebo je zašívala do části oblečení. Elisabeth rovněž pomáhala zajatým vojákům Unie. Pravidelně navštěvovala vězení Libby Prison v Richmondu, kde byli zajatí vojáci Unie vězněni. Přitom předávala tajné zprávy, získávala zprávy od vězňů, rovněž je podporovala - nosila jim jídlo a povzbuzovala jejich morálku a také jim pomáhala organizovat jejich útěky. Také šířila úmyslné desinformace mezi vojáky Konfederace, které měly zmást jejich vedení a tím oslabovala jejich vojenské operace. Provozovala opravdovou a účinnou psychologickou válku, na svou dobu velmi pokročilou. Po válce byla za své služby oceněna prezidentem U.S. Grantem, který ji jmenoval hlavní poštmistrovou v Richmondu. Bohužel, ale místní obyvatelé ji považovali za zrádkyni. Čelila nepřátelství místních a byla nucena žít v izolaci. Přesto je považována za jednu z nejvýznamějších špionek americké historie. Díky své odvaze, inteligenci a organizačním schopnostem významně přispěla k vítězství Severu v občanské válce. Ukázala, jak je důležitá zpravodajská činnost ve válečných konfliktech. Zemřela 25. září 1900 v Richmondu.
Louise de Bettignies 15.7.1880 - 27.9.1918
Provozovala nejúspěšnější špionážní síť v Evropě za 1. světové války. Narodila se 15. července 1880 v Lille, do francouzské šlechtické rodiny. Získala středoškolské vzdělání ve Valenciennes a v roce 1898 odjela do Anglie pokračovat ve studiu v Uptonu a Oxfordu. Ale po smrti otce, v roce 1903, se vrátila do Lille, kde úspěšně dokončila univerzitu. V roce 1906 absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity v Lille. Hovořila plynně anglicky, německy, italsky a samozřejmě francouzsky. Pohybovala se v šlechtických kruzích od Milána po Halič. Dokonce v letech 1911-1912 pobývala na hradě Orlíku, na pozvání knížete Karla ze Schwarnzerberka. V roce 1914 se vrátila domů do Lille, kde ji zastihlo vypuknutí 1. světové války. Město bylo bombardováno německou armádou a v říjnu 1914 německá armáda vtrhla přímo do Lille. Louise nejprve pomáhala se zásobováním munice a jídla vojákům, kteří město bránili. V provizorních nemocnicích psala dopisy v němčině, které jí pro své rodiny diktovali umírající němečtí vojáci. Po obsazení Lille německou armádou Louise předávala zprávy od lidí, kteří zde zůstali uvězněni, jejich příbuzným a zpět. Zprávy si psala citronovou šťávou na spodničku. Když dorazila do cíle, aby byly zprávy viditelné, spodničku vyžehlila a rozstříhala ji, aby jednotlivé zprávy mohla doručit. Její chytrost a jazyková vybavenost udělala dojem na francouzské a anglické zpravodajské služby, které se ji snažily naverbovat jako špionku. Pro MI6 ji získal kapitán Cecil A. Cameron ( strýček Edward ). Pracovala pro Brity, krycím jménem jako Alice Dubois. Britům poskytovala tajné informace z okupované Belgie a Nizozemí. Její špionážní sít - Alicina síť ( cca 100 členů) od ledna do září 1915 zachránila víc než 1000 britských vojáků. Alicina síť na západ a východ od Lille byla tak efektivní, že ji Britové nazvali královnou špionů. Informace o německém frontovém postavení dodávala velmi přesně a rychle, že britští zpravodajci byli přímo užaslí. Pohybovala se napříč okupovanou Francií, svobodným územím, Belgií a Nizozemím. Během přesunů sbírala informace, zprávy, navazovala kontakty a předávala informace. Do Anglie pašovala zajaté britské vojáky, Britům připravila mapu oblasti kolem Lille. Když Němci nasadili novou dělostřeleckou baterii, byla její polohu schopná předat velice rychle, že ji britské vzdušné síly dokázaly bombardovat do 8 dní od jejího objevení. Nahlásila datum a čas průjezdu německého císařského vlaku na tajné návštěvě v Lille. Britské letouny ho bombardovaly, ale minuly cíl. Mistrně využívala přenosy tajných informací - zakódované zprávy ukrývala ve špercích, zamotávala do vlásenek a schovávala ve vlasech, zasunovala do koláčů nebo vkládala do stránek denního tisku. Používala i citronovou šťávu k zapisování tajných zpráv, které psala na látku své spodničky. Po příjezdu na místo určení pak spodničku vyžehlila, čímž se text stal viditelným. Opakovaně dokázala přecházet nebezpečně zaminované hranice. Vlastnila mnoho druhů dokladů a totožností, které dokázala mistrně využívat na hranicích, čímž dokázala proklouznout. Falešné doklady ji poskytoval Antoine Lefour - místní knihkupec v Lille s uměleckých duchem a znalostí historie. Poslední Alicina zpráva se týkala připravovaného masivního německého útoku na Verdun, začátkem roku 1916. Její informace byla předána francouzskému veliteli, který ji však bohužel neuvěřil. Naneštěstí v říjnu 1915 Němci Alici chytili na přechodu hranice poblíž Fournai, s cizí propustkou a několika různými doklady v kabelce. V březnu 1916 byla jako špionka v Bruselu odsouzena k trestu smrti. Později ji trest zmírnili na doživotní nucené práce. Po celou dobu svého zatčení a věznění nic neprozradila. Bohužel po 3 letech věznění Louise zemřela 27. září 1918 v Kolíně nad Rýnem. Příčinou se staly následky infekce hrudníku - pneumonie, která ji byla špatně operována. 16. března 1920 se v Lille konal její pohřeb, kde byla posmrtně vyznamenána Křížem čestné legie, Válečným křížem 1914-1918 s palmou, Britskou vojenskou medailí a byla jmenována důstojníci řádu Britského impéria. V rodném městě má Louise svůj pomník, jehož součástí je její socha s klečícím vojákem, který jí líbá ruku. Po celé Francii jsou po ní pojmenovány školy a ulice.
Krystyna Skarbek 1.5.1908 - 15.6.1952
Narodila se 1. května 1908 ve Varšavě, její otec byl hrabě Jerzy Skarbek a matka pocházela z bohaté židovské rodiny bankéřů. Získala kvalitní vzdělání ve Varšavě. Ráda jezdila na koních a uměla perfektně lyžovat. Mluvila plynně anglicky, francouzsky, polsky, uměla dokonce latinsky. Ve 20. letech 20. století se její rodina ocitla ve velké finanční krizi. Musela se vzdát svého venkovského panství a přestěhovat se do Varšavy. Po smrti otce, roku 1930, začala Krystyna pracovat v automobilce Fiat jako dealerka. Měla dobré kontakty do šlechtických i bankéřských rodin, čili byla v práci velmi úspěšná. V roce 1930 se umístila na druhém místě v soutěži krásy Miss Polsko. Bohužel časem díky častému vdechování výfukových plynů v práci onemocněla - náběh na tuberkulózu. Automobilka Fiat ji musela vyplatit tučné odškodné. Na radu lékařů se odjela léčit do Tater, na čistý horský vzduch. V Tatrách se seznámila se svým budoucím manželem Jerzym Gizyckim, světoběžníkem s dobrými kontakty v Africe. Přestěhovala se s ním do Etiopie, kde Jerzy působil jako generální konzul Polska. V Etiopii je zastihlo vypuknutí Druhé světové války. Manželé se ihned rozhodli vrátit do Evropy. Již v říjnu 1939 odpluli do Londýna, kde Krystyna nabídla své služby britské tajné službě. Uměla perfektně několik jazyků a měla procestovanou celou Evropu. V prosinci 1939 vstoupila do britské SOE. Nejprve ji vyslali ještě do neutrální Budapešti spolu s agentem Andrzejem Kowerskim. Měla za úkol zjistit plány nacistů uvnitř okupovaného Polska. Krystyna se dokonale orientovala v tajných horských stezkách na hranicích Slovenska a Polska, protože v mládí se bavila pašováním cigaret z Polska přes Vysoké Tatry. Takže hory velmi dobře znala. Rovněž uměla výborně lyžovat. Přes zasněžené Tatry si ji podařilo dostat do okupovaného Polska. Krystyna měla kontakty po celé Varšavě. Z okupovaného Polska přenášela do neutrálního Maďarska tajné informace, rádiové kódy, kódovací knihy i mikrofilmy, které ukrývala v lyžařských rukavicích. Podařilo se ji vybudovat rozsáhlou špionážní síť. Dodávala Spojencům přes polské odbojáře řadu informací, např. o spolupráci Německa s Rumunskem, včetně dodávek strategického materiálu, který do Říše přicházel z Rumunska, hlavně dodávky ropy z Ploješti. Pomáhala s převozem polských vojáků, hlavně letců z internačních táborů v Maďarsku do Británie. Spolu s Andrzejem Kowerskim sabotovala hlavní železniční, silniční i říční dopravní kanály na hranicích Rumunska s Německem. V roce 1941 poslala do Británie zprávu o vysoké koncentraci německých vojsk při sovětské hranici. (Operace Barbarossa) Její přesné informace ohledně chystaného německého útoku na Sovětský svaz udělaly dojem na britského premiéra, že získala přezdívku „nejoblíběnější Churchilův špión“. V lednu 1941 chytilo Krystynu s Andrzejem gestapo. Krystyna zachovala chladnou hlavu. Kousala se tak dlouho do jazyku až začala krvácet z úst. Předstírala tuberkulózní kašel a vykašlávala krev. Gestapo je ze strachu z nákazy tuberkulózou raději propustilo. Museli z Polska zmizet. Zemi jim pomohl opustit britský velvyslanec, který jim vydal falešné pasy. Od té doby vystupovala Krystyna jako Christine Granville. Řidič ambasády ji převezl v kufru auta do Jugoslávie. Z ní se dostala až do Káhiry, kde pracovala celé dva roky pro britskou rozvědku. V roce 1944 byla přeřazena do Francie. Uměla plynně francouzsky. V SOE vstoupila do charitativní organizace Fary, což bylo její krytí, zde absolvovala kurz radiotelegrafie, výcvik s vysílačkou, výbušninami i zbraněmi. Nejvíc ji šly seskoky s padákem. Po výcviku ji poslali do Alžírska na aklimatizaci. Poté byla vysazena, v červenci 1944, přimo na území okupované jižní Francie, jako agentka, která měla pomáhat místnímu odboji. Připojila se k výzvědné síti Jockey, zaměřenou na diverzní činnost. Sloužila jako kurýrka jejímu veliteli - předávala zprávy mezi jednotlivými odbojovými skupinami, což byla velmi nebezpečná činnost. Rovněž pomáhala organizovat shozy zbraní od Spojencům maquistům. Vyhazovala do vzduchu muniční sklady i mosty. Jednou byl při silniční kontrole gestapem zajat britský agent Cammoertes (spolupracovník a milenec), agent Ian Flemming a francouzský velitel Sorensen. Byli uvězněni ve věznici v Digne. Christine (Krystyna) zorganizovala akci za jejich propuštění. Vtrhla přímo do kanceláře velitele gestapa, představila se jako britská tajná agentka a tvrdila, že se blíží invaze Spojenců a pokud se chtějí všichni zachránit, musí gestapo propustit všechny zadržované odbojáře. Christine svým šarmem a výmluvností opravdu přesvědčila důstojníka gestapa, že je zajatý Cammoertes její manžel a ona je vnučka generála Montgomeryho. Po třech hodinách byli opravdu všichni propuštěni. Krystyna tehdy prokázala svou mimořádnou odvahu. Záchraná akce se tak stala jednou z nejtroufalejších akcí agentů SOE. Od srpna 1944 se Krystyna stala spojovacím důstojníkem mezi Maquisty a Spojenci. V září 1944 se vrátila do Londýna, kde do konce války pracovala jako letecký důstojník u WAAF. Za svou mimořádnou odvahu a úsilí byla po válce vyznamenána Řádem britského impéria, Válečným křížem 1939-1945 a byla ji udělena medaile sv. Jiří. Stala se nejvýše oceněnou britskou agentkou. Předpokládá se, že Krystyna se stala předobrazem Vesper Lynd, partnerky Jamese Bonda v bondovce Casino Royal, právě od autora Iana Fleminga, kterého pomohla osvobodit ze zajetí. Krystyna zemřela 7 let po válce rukou svého milence George Muldowneyho, který ji ze žárlivosti zastřelil. Za svůj čin byl po právu oběšen.
Zdroje: https://www.reflex.cz/clanek/historie/85755/hrdinky-2-svetove-valky-5-spionek-diky-nimz-se-podarilo-zastavit-hitlera.html
https://epochaplus.cz/znate-6-nejslavnejsich-spionu-vsech-dob-jak-zamichali-dejinami/
https://www.stoplusjednicka.cz/zeny-spionky-puvab-ve-sluzbach-rozvedky
https://armadnizpravodaj.cz/historie/ve-svete-spionaze-se-proslavily-i-zeny/
