Hlavní obsah

Berlínská zeď: Betonová hranice, která na 28 let rozdělila Evropu i tisíce rodin

Foto: Foto:Berlínská zeď, public domain, wikipedia commons

Berlínská zeď

Symbol studené války, komunistické nesvobody a rozděleného světa. Na dlouhých 28 let oddělila východní a západní část německé metropole. Rozdělila rodiny, přerušila přátelství a připravila tisíce lidí o možnost svobodně rozhodovat o vlastním životě.

Článek

Byla symbolem studené války, komunistické nesvobody a rozděleného světa. Berlínská zeď na dlouhých 28 let oddělila východní a západní část německé metropole. Rozdělila rodiny, přerušila přátelství a připravila tisíce lidí o možnost svobodně rozhodovat o vlastním životě. Přesto se mnozí pokoušeli překonat její betonové zdi, ostnaté dráty a ozbrojené hlídky. Někteří uspěli, jiní za touhu po svobodě zaplatili životem.

Jak vzniklo rozdělené Německo?

Po skončení druhé světové války bylo poražené Německo rozděleno do čtyř okupačních zón, které spravovaly Spojené státy, Velká Británie, Sovětský svaz a Francie. Také Berlín, přestože ležel hluboko v sovětské okupační zóně, byl rozdělen mezi všechny čtyři vítězné mocnosti. Zpočátku se předpokládalo, že okupační správa bude společně pracovat na obnově země. Brzy se však začaly prohlubovat rozpory mezi západními spojenci a Sovětským svazem. Každá strana měla odlišnou představu o budoucím uspořádání Německa.

Nejprve se spojila americká a britská okupační zóna do takzvané Bizonie. Později se připojila také francouzská zóna. Tím vznikl základ budoucí Spolkové republiky Německo (SRN). Sovětský svaz s tímto vývojem nesouhlasil a napětí mezi bývalými spojenci dále rostlo.

V červnu 1948 vypukla první berlínská krize. Sovětský svaz zablokoval pozemní a vodní přístup do západního Berlína, v němž žily přibližně dva miliony obyvatel. Cílem bylo přinutit západní mocnosti, aby se vzdaly kontroly nad západní částí města. Spojenci však na blokádu odpověděli mimořádnou logistickou operací. Zavedli takzvaný berlínský letecký most. Od 24. června 1948 do 12. května 1949 dopravovali do západního Berlína letadly potraviny, léky, uhlí a další nezbytný materiál. Celkem šlo o více než dva miliony tun zásob. Sovětská blokáda nakonec selhala a přístupové cesty byly znovu otevřeny. Krize však definitivně prohloubila rozdělení Německa. V říjnu 1949 vznikla Spolková republika Německo a v sovětské okupační zóně byla vyhlášena Německá demokratická republika (NDR). Berlín přesto zůstal rozděleným městem pod zvláštním mezinárodním režimem.

Proč se komunisté rozhodli postavit zeď?

Druhá berlínská krize probíhala v letech 1958–1961 a jejím vyvrcholením se stala stavba Berlínské zdi. Mezi východním a západním Berlínem totiž stále existoval poměrně volný pohyb obyvatel. Pro občany NDR představoval západní Berlín snadno dostupnou cestu na Západ. Odtud mohli pokračovat do západního Německa nebo dalších zemí.

Východní Německo přitom postupně opouštěly statisíce lidí. Od roku 1949 do roku 1961 odešlo do západního Německa více než 2,5 milionu obyvatel NDR. Mezi emigranty bylo mnoho mladých a vzdělaných lidí, studentů, kvalifikovaných pracovníků, učitelů, policistů i dalších odborníků. Pro východoněmecký režim to představovalo vážný hospodářský i politický problém. Země přicházela o pracovní sílu a zároveň se ukazovalo, že značná část obyvatel nechce žít v komunistickém systému. Odliv obyvatel se režim snažil zastavit již dříve. Od června 1952 bylo opuštění NDR bez povolení trestným činem. Ani hrozba trestního stíhání však nezabránila dalším útěkům.

Sovětský vůdce Nikita Chruščov požadoval přeměnu západního Berlína ve svobodné město a odchod západních spojeneckých vojsk. Chtěl tím oslabit pozici západních mocností. Série diplomatických jednání mezi lety 1959 a 1961 však nepřinesla žádné řešení. V létě 1961 dosáhl počet uprchlíků přes západní Berlín mimořádných rozměrů. V některých obdobích odcházelo z východu na západ až tisíc lidí denně. Vedení NDR se proto rozhodlo pro radikální řešení. V noci z 12. na 13. srpna 1961 začala vojska NDR za podpory Sovětského svazu uzavírat hranici mezi oběma částmi Berlína. Ulice byly přehrazeny, železniční spojení přerušeno a na hranicích se začal objevovat ostnatý drát. Právě 13. srpna 1961 začala stavba Berlínské zdi. Jejím hlavním účelem bylo zabránit obyvatelům východního Německa v útěku na Západ.

Beton, ostnatý drát a pásmo smrti

Stavba zdi neoddělila pouze dvě části města. Během jediné noci rozdělila také rodiny, přátele a sousedy. Lidé, kteří spolu ještě předchozí den běžně komunikovali, se najednou ocitli na opačných stranách nepřekonatelné hranice.

Mnozí přišli o možnost navštěvovat své příbuzné, jiní se nemohli dostat do zaměstnání. Přibližně 10 000 obyvatel západního Berlína pracovalo ve východní části města a asi 50 000 lidí naopak dojíždělo za prací z východu na západ. Nejprve byla hranice uzavřena ostnatým drátem. Podél demarkační čáry stanuli ozbrojení pohraničníci, policisté a vojáci. Bylo zablokováno všech 81 hraničních přechodů a místní doprava mezi oběma částmi města byla přerušena. Železniční tratě byly rozděleny a některé stanice se staly konečnými zastávkami. Stanice Friedrichstrasse představovala pro mnoho cestujících poslední místo, kam se mohli dostat bez překročení přísně střežené hranice.

Zvlášť dramatická situace nastala v domech stojících přímo na hranici. Jejich obyvatelé museli své byty opustit. Okna v přízemí byla zazděna, aby se zabránilo útěkům na Západ. Někteří lidé se však pokoušeli dostat do svobodné části města skokem z vyšších pater. Později byla zazděna také tato okna a řada domů byla nakonec zbourána. Jejich trosky posloužily jako stavební materiál. Postupem času se z původního provizorního zátarasu stala rozsáhlá a důmyslně zabezpečená hraniční bariéra. Vznikaly strážní věže, pozorovatelny, bunkry a osvětlené hlídkové cesty. Hranici chránily ostnaté dráty, signální zařízení a další překážky. V některých úsecích byla vybudována také minová pole a instalována automatická střelná zařízení. Mezi jednotlivými bezpečnostními prvky vznikl prostor, kterému se začalo říkat pásmo smrti. Jednalo se o široký, otevřený pruh území, kde byli případní uprchlíci snadno viditelní a vystaveni nebezpečí. Pohraničníci hlídali hranici se psy a měli rozkaz zabránit útěkům i za použití střelných zbraní. Berlínská zeď se tak postupně proměnila v jeden z nejpřísněji střežených hraničních systémů v Evropě.

Na Západě získala výmluvné označení zeď hanby. Pro východoněmecký režim měla představovat ochranu socialistického státu, pro jeho obyvatele však byla především symbolem nesvobody.

Útěky za svobodou: Tunely, balony i falešné uniformy

Přestože byla hranice stále důkladněji zabezpečována, touha dostat se na Západ nezmizela. Lidé vymýšleli stále odvážnější a někdy až neuvěřitelné způsoby, jak překonat betonovou bariéru.

Jednou z možností byly podzemní tunely. Jejich budování vyžadovalo značnou odvahu, trpělivost i technické schopnosti. První vznikaly již v roce 1961 a další přibývaly v následujících desetiletích. Celkem jich bylo vybudováno přibližně šedesát. Pokud pohraničníci některý objevili, nechali jej zneprůchodnit nebo zasypat.

Jiní uprchlíci se pokoušeli překonat hranici pomocí dopravních prostředků. Využívali upravená auta, autobusy nebo jiné technické vynálezy. V roce 1979 se například dvěma rodinám podařilo uprchnout pomocí vlastnoručně vyrobeného horkovzdušného balonu. Dva mladíci zase zvolili velmi odvážnou lest. Vyrobili si napodobeniny sovětských uniforem, doplnili je rudými hvězdami a opatřili si ukradené sovětské auto s falešnou registrační značkou. Díky převlekům se jim podařilo překonat hranici. Jinému muži pomohlo neobvykle nízké sportovní vozidlo, kterým jednoduše podjel závoru na hraničním přechodu.

Ne každý však měl takové štěstí. Někteří lidé se pokoušeli dostat na Západ skokem z domů stojících přímo na hranici. Jednou z prvních obětí byla Ida Siekmannová, která 22. srpna 1961 vyskočila z okna domu na východoberlínské straně. Chtěla dopadnout do záchranné sítě západoněmeckých hasičů, ale minula ji a utrpěla smrtelná zranění. Další tragickou obětí se stal Günter Litfin, který se pokusil uprchnout přeplaváním řeky Sprévy. Východoněmečtí pohraničníci ho při útěku zastřelili. Mezi dramatické příběhy patří také případ Michaela Mayera, který se dostal na západní stranu řeky Sprévy, ale následně na něj začali střílet pohraničníci. Podle popisovaného příběhu na něj vypálili přibližně 300 nábojů a osmkrát ho zasáhli. Zraněnému muži nakonec pomohli američtí vojáci, kteří mu umožnili dostat se do bezpečí. Mayer střelbu přežil. Poslední smrtelnou obětí útěku přes Berlínskou zeď byl Winfried Freudenberg. Dne 8. března 1989 se pokusil uprchnout pomocí horkovzdušného balonu. Jeho pokus však skončil tragicky. Balon havaroval a Freudenberg zahynul.

Berlínská zeď připravila o život desítky lidí. Přesný počet obětí se dlouho nedařilo určit a závisel také na tom, jak byly jednotlivé případy vymezovány. Vedle těch, kteří zahynuli při pokusu o útěk, byli mezi oběťmi také lidé zasažení dalšími tragickými okolnostmi spojenými s hranicí.

Pád Berlínské zdi: Konec jedné historické éry

V osmdesátých letech začal komunistický režim ve východním Německu postupně ztrácet kontrolu nad společností. Rostla nespokojenost obyvatel a stále více lidí požadovalo politické změny a svobodné cestování. Významnou roli sehrály také události v dalších zemích východního bloku. V srpnu 1989 otevřelo Maďarsko hranici s Rakouskem. Tisíce občanů NDR toho využily k útěku na Západ. Další lidé hledali útočiště na západoněmeckých ambasádách, mimo jiné v Praze.

V samotném východním Německu se začaly konat stále početnější demonstrace. Lidé požadovali svobodu cestování, demokratické reformy a konec vlády komunistické strany. Rozhodující okamžik přišel 9. listopadu 1989. Toho dne se konala tisková konference, na níž vystoupil mluvčí politbyra východoněmecké komunistické strany SED Günter Schabowski. Během svého vystoupení oznámil nové předpisy umožňující občanům NDR cestovat do zahraničí. Jeden z novinářů se ho zeptal, odkdy mají nová pravidla platit. Schabowski chvíli hledal odpověď v dokumentech a následně pronesl dnes již legendární slova, že platí okamžitě. Jeho vyjádření vyvolalo obrovský rozruch. Zprávu odvysílaly západoněmecké televizní a rozhlasové stanice a u hraničních přechodů se začaly shromažďovat tisíce lidí z východního i západního Berlína.

Pohraničníci však nebyli na takovou situaci připraveni. Neměli jasné pokyny a nevěděli, jak mají reagovat na množství lidí požadujících otevření hranice. Dav postupně sílil a nakonec se podařilo hraniční přechody otevřít. Lidé se začali objímat, slavit a přecházet na druhou stranu města. Mnozí poprvé po 28 letech navštívili své příbuzné a přátele. Další vystoupali na zeď a začali ji rozbíjet kladivy a sbíječkami. Berlínská zeď přestala plnit svou funkci. Symbol rozdělené Evropy se začal rozpadat přímo před očima lidí, kteří po desetiletí toužili po svobodě. Dne 22. prosince 1989 byla slavnostně otevřena Braniborská brána, jeden z nejvýznamnějších symbolů Berlína. K definitivnímu završení tohoto historického procesu došlo 3. října 1990, kdy se Německá demokratická republika připojila ke Spolkové republice Německo. Německo se opět sjednotilo a Berlín se stal jeho hlavním městem.

Zeď, která rozdělila svět

Berlínská zeď nebyla pouze betonovou stavbou oddělující dvě části jednoho města. Stala se symbolem ideologického konfliktu, který po druhé světové válce rozdělil Evropu na dva nesmiřitelné bloky. Pro jedny představovala ochranu socialistického systému, pro druhé důkaz, že komunistický režim nedokáže udržet vlastní obyvatele jinak než za pomoci ostnatého drátu, ozbrojených hlídek a násilí. Její pád v listopadu 1989 proto nebyl jen lokální berlínskou událostí. Symbolizoval konec jedné historické epochy a začátek zásadních politických změn v celé střední a východní Evropě.

Zdroje:

Tomáš NIGRIN: Izolovaný ostrov: Západní Berlín a jeho proměny po stavbě Berlínské zdi. Praha 2013

Gordon L. ROTTMAN: Berlínská zeď a vnitroněmecká hranice 1961 - 1989: 13. srpna 1961 - 9. listopadu 1989, Praha: Grada, 2009

Frederick TAYLOR: Berlínská zeď: 13. srpna 1961 - 9. listopadu 1989, Praha: BB/art, 2008

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz