Tři králové: muži, kteří se odmítli vzdát nacistům. Josef Mašín, Josef Balabán, Václav Morávek

Domácí protinacistický odboj v Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1942

„Josef Mašín byl nejstatečnějším a nejrytířštějším protivníkem, jakého jsem kdy poznal.“

Tato slova měl po válce pronést Willi Abendschon, vrchní kriminální tajemník pražského gestapa. Jejich adresátem byl muž, který patřil k nejnebezpečnějším protivníkům nacistického bezpečnostního aparátu v okupovaných českých zemích – Josef Mašín, jeden ze členů legendární odbojové skupiny známé jako Tři králové.

Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek. Tři bývalí důstojníci československé armády, kteří se po okupaci českých zemí rozhodli pokračovat v boji proti nacistickému Německu. Vytvořili rozsáhlou zpravodajskou síť, organizovali sabotáže, získávali informace o německém válečném průmyslu a udržovali spojení s československým zahraničním odbojem v Londýně. Jejich činnost představovala jednu z nejvýznamnějších kapitol domácího vojenského odboje. Přestože po nich intenzivně pátralo gestapo, dokázali mu dlouhou dobu unikat. Jejich příběh je také svědectvím o odvaze, osobní oběti a odhodlání bojovat za obnovení svobodného Československa.

Tři králové působili v Protektorátu Čechy a Morava především v letech 1939–1942. Jejich činnost začala již v prvních měsících německé okupace, kdy se postupně zapojovali do budování vojenského odboje. Všichni tři byli bývalými důstojníky československé armády. Skupinu tvořili podplukovníci Josef Balabán a Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek. Organizačně byli napojeni na Obranu národa, ilegální vojenskou organizaci založenou bývalými důstojníky československé armády. V rámci odboje si však vybudovali poměrně samostatné postavení a vlastní operační síť.

Označení Tři králové nevzniklo z jejich vlastního rozhodnutí. Pojmenovalo je tak pražské gestapo, které pro ně používalo německé označení Heilige drei Könige – Svatí tři králové. Jejich hlavní operační oblastí byla Praha, jejich kontakty a spolupracovníci však zasahovali i do dalších částí Protektorátu. Zpočátku se jejich činnost soustředila především na vojenské zpravodajství a přípravu odporu proti okupantům. Postupně se však stále výrazněji vymezovali také vůči protektorátnímu politickému vedení. Kritizovali jeho spolupráci s německou okupační mocí a svou loajalitu spojovali s československým zahraničním odbojem. Důležitým mezníkem bylo mezinárodní uznání československé exilové vlády ve Velké Británii 21. července 1940. Tři králové uznávali autoritu londýnského vedení v čele s Edvardem Benešem a pokračovali v boji za obnovení samostatného Československa.

Jedním z nejvýznamnějších úkolů Tří králů bylo získávání vojenských a hospodářských informací o německém válečném úsilí. Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek postupně vybudovali rozsáhlou síť spolupracovníků a informátorů. Získávali údaje o výrobních kapacitách zbrojních podniků, leteckém průmyslu, vojenských transportech i pohybu německých jednotek. Zpravodajské informace pocházely také z významných průmyslových podniků. Jejich síť měla kontakty například v plzeňské Škodovce, kladenské Poldině huti nebo třineckých železárnách. Důležité zprávy poskytovali také železničáři, kteří upozorňovali na přesuny vojenského materiálu a německých transportů. Informátoři se nacházeli dokonce i ve vyšších hospodářských a finančních kruzích. Díky spolupráci s českými policisty, kteří působili jako tlumočníci při výsleších vedených německými vyšetřovateli, se odbojářům podařilo získávat informace o konfidentech gestapa a domácích kolaborantech. Jména některých zrádců byla následně zveřejňována v ilegálním časopise V boj!, který patřil k nejvýznamnějším periodikům domácího odboje.

Velmi důležitou součástí zpravodajské činnosti byla také spolupráce s československou vojenskou zpravodajskou službou v Londýně. Právě prostřednictvím plukovníka Františka Moravce se Tři králové v roce 1940 dostali do kontaktu s agentem označovaným A-54, Paulem Thümmelem.

Ten byl důstojníkem německé vojenské zpravodajské služby Abwehr a československému odboji předával informace o německých vojenských plánech. Jeho skutečná role však byla mnohem komplikovanější. Thümmel totiž hrál dvojí hru. Na jedné straně poskytoval československému zpravodajství informace, za které dostával finanční odměny. Na druhé straně byl zapojen do prostředí německé zpravodajské služby a jeho informace nebyly vždy úplné ani spolehlivé. Jeho postavení a skutečné motivace se staly jednou z nejproblematičtějších kapitol československého odboje. Dlouhou dobu si dokázal udržovat důvěru československého zpravodajského vedení, zatímco jeho kontakty s domácím odbojem byly stále nebezpečnější. Pro Václava Morávka představoval Thümmel významný zdroj informací, ale zároveň i riziko, které se nakonec stalo osudným.

Získané informace bylo nutné bezpečně dopravit do zahraničí. Jednou z možností byli kurýři, kteří využívali především železniční spojení a převáželi dokumenty ukryté v zavazadlech nebo v podobě mikrofilmů. Tento způsob umožňoval přepravit velké množství materiálu, jeho nevýhodou však byla pomalost a značné riziko odhalení. Mnohem rychlejší spojení představovaly radiostanice. Tři králové se podíleli na provozu vysílačky Sparta I, která zajišťovala spojení domácího odboje s Londýnem. Na jaře 1941 vybudovali vlastní rádiové stanoviště Sparta II. Jeho obsluha byla svěřena důvěryhodným spolupracovníkům z vojenského prostředí. Radiové spojení umožňovalo předávat do Londýna aktuální zprávy o německých vojenských přesunech, výrobě zbraní a dalších důležitých skutečnostech. Zároveň však představovalo mimořádné bezpečnostní riziko. Německé bezpečnostní složky postupně zdokonalovaly techniku zaměřování ilegálních vysílaček. Právě vysílání ze stanoviště Sparta II se nakonec stalo osudným Josefu Mašínovi.

Tři králové se podíleli také na vydávání ilegálního časopisu V boj!, který patřil k nejrozšířenějším odbojovým periodikům v Protektorátu. Časopis přinášel necenzurované informace o domácím i zahraničním dění a představoval protiváhu nacistické propagandě. Jeho články otevřeně vystupovaly proti německé okupační moci, odsuzovaly kolaboraci a vyzývaly obyvatele k odporu.

Vedle politických komentářů a zpráv se zde objevovala také jména domácích zrádců, konfidentů gestapa a kolaborantů. Časopis podporoval sabotážní činnost a snažil se udržovat morálku českého obyvatelstva v době okupace. Jeho vydávání bylo spojeno s rozsáhlou sítí spolupracovníků, kteří zajišťovali psaní, tisk i distribuci jednotlivých čísel. Každý z těchto úkolů představoval značné nebezpečí, protože gestapo se snažilo ilegální tiskoviny odhalovat a likvidovat.

Vedle zpravodajské činnosti se Tři králové věnovali také sabotážím a diverzním operacím. V této oblasti vynikal především Josef Mašín, který měl značné technické znalosti a dokázal vyrábět vlastní výbušná zařízení. Josef Balabán se soustředil převážně na organizování zpravodajské sítě, zatímco Václav Morávek zajišťoval důležité kontakty a spojení. Mašín se vedle toho věnoval získávání zbraní, výbušnin a přípravě sabotážních akcí. Výbušný materiál získávali různými cestami, mimo jiné prostřednictvím spolupracovníků v průmyslových podnicích. Některé výbušniny pocházely ze semtínské Explosie, další materiál se do Protektorátu dostával ze zahraničí. K nejodvážnějším akcím patřily dva bombové útoky přímo v Berlíně, které se uskutečnily 15. září 1939. Jedna nálož byla umístěna u policejního ředitelství na náměstí Alexanderplatz, druhá u budovy říšského ministerstva letectví na Lipské třídě. Výbušniny do Berlína dopravil a na určená místa umístil Ctibor Novák, Mašínův švagr a spolupracovník odboje. Výbuchy vyvolaly značný rozruch a ukázaly, že ani samotné centrum nacistické moci není před útoky odbojářů zcela bezpečné. Další významnou operací byl pokus o atentát na Heinricha Himmlera, jednoho z nejmocnějších představitelů nacistického režimu. V prosinci 1940 byla na berlínském Anhaltském nádraží umístěna časovaná výbušnina, která měla zasáhnout vlak, jímž měl Himmler cestovat. K atentátu však nedošlo. Vlak nedorazil na nástupiště v předpokládaném čase a nálož explodovala, aniž by Himmlera zasáhla.

Mašín se podílel také na přípravě dalších sabotážních akcí zaměřených proti německé válečné výrobě a dopravě. Vymýšlel důmyslné způsoby, jak poškodit vojenský materiál a průmyslová zařízení. Mezi jeho konstrukce patřila například zápalná nálož maskovaná jako kus uhlí nebo palivová briketa. Takové zařízení mohlo být nenápadně umístěno do transportu a způsobit škody až během přepravy nebo při manipulaci s materiálem. Důležitou součástí jejich činnosti bylo také shromažďování zbraní a střeliva pro potřeby budoucího povstání. Mašín dokázal díky důmyslným záminkám získávat zbraně z různých zdrojů, včetně průmyslových podniků. Část materiálu byla ukrývána v tajných skladech, další zbraně dostávali členové Obrany národa.

Na jaře 1941 se situace Tří králů začala výrazně zhoršovat. Gestapo postupně odhalovalo jednotlivé články jejich rozsáhlé odbojové sítě a pátrání po jejích hlavních představitelích nabývalo na intenzitě. Odbojáři si uvědomovali, že jejich postavení je stále nebezpečnější. Měli dokonce možnost odejít do zahraničí a pokračovat v boji z exilu. Rozhodli se však zůstat. Jejich rozhodnutí vystihuje depeše, kterou zaslali do Londýna:

„Nemůžeme sehnat vhodné náhradníky, každý se bojí. Proto zůstaneme.“

Tato stručná zpráva vypovídá o situaci domácího odboje více než dlouhé komentáře. Tři králové si uvědomovali riziko, které jim hrozilo, přesto nechtěli opustit své spolupracovníky ani přerušit činnost, kterou považovali za svou povinnost. Prvním z trojice, koho gestapo dopadlo, byl Josef Balabán. Dne 22. dubna 1941 byl vylákán na schůzku, kde na něj čekali příslušníci gestapa. Při zatýkání se aktivně bránil a pokusil se uniknout. Byl několikrát postřelen a následně zatčen. Při výsleších byl vystaven brutálnímu mučení, přesto své spolupracovníky neprozradil. Dne 3. října 1941 byl během prvního stanného práva po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora popraven zastřelením v ruzyňských kasárnách.

O necelý měsíc později, 13. května 1941, dopadlo gestapo také Josefa Mašína. Stalo se tak v ilegálním bytě v pražských Nuslích, odkud společně s Václavem Morávkem a radiotelegrafistou Františkem Peltánem obsluhovali vysílačku Sparta II. Když gestapo vtrhlo do bytu, Mašín se pokusil krýt ústup svých spolupracovníků střelbou. Morávkovi a Peltánovi se podařilo uniknout z okna ve třetím patře po anténním drátu. Mašín však zůstal proti přesile sám. Po ozbrojeném střetu byl přemožen a zatčen. Následovaly brutální výslechy a mučení. Ani v těchto podmínkách však Mašín své druhy neprozradil. Před smrtí napsal dopis na rozloučenou svým dětem. Vysvětloval v něm, proč se rozhodl bojovat proti nacistickému Německu a proč považoval obranu vlasti za povinnost každého občana:

„Bojoval jsem za vaši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtějí porobit a zničit.“

V dopise dětem zdůrazňoval, že nechtěl, aby jednou žily v porobené zemi jako otroci, ale jako svobodní občané. Jeho slova vyjadřovala přesvědčení, že boj za svobodu není pouze politickou záležitostí, ale také osobní a morální povinností. Josef Mašín byl popraven zastřelením 30. června 1942 na Kobyliské střelnici v Praze.

Po zatčení Balabána a Mašína zůstal na svobodě už jen Václav Morávek. Gestapo po něm intenzivně pátralo, přesto se mu dařilo unikat a pokračovat v odbojové činnosti. Situace se výrazně zhoršila na podzim 1941, kdy po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora nastalo rozsáhlé zatýkání členů domácího odboje. Organizace Obrana národa utrpěla těžké ztráty a její činnost byla vážně ochromena. Morávek se však nevzdával. Dne 20. prosince 1941 se mu podařilo uniknout z obklíčení gestapa v bytě v pražské Karlově ulici. Při přestřelce se prostřílel z domu a znovu unikl zatčení. V březnu 1942 navázal prostřednictvím parašutistické skupiny Silver A kontakt s československým zahraničním odbojem. Setkal se s jejím velitelem Alfrédem Bartošem a později se dostal do kontaktu také s příslušníky skupiny Anthropoid Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem. Jeho spojení s agentem A-54 Paulem Thümmelem však začalo být stále nebezpečnější. Thümmel se dostal do hledáčku gestapa, které odhalilo jeho kontakty s československým odbojem. V únoru 1942 byl zatčen a následně přislíbil, že pomůže gestapu dostat se k Morávkovi. Za určitých okolností však Morávka také varoval. Dne 21. března 1942 došlo poblíž Prašného mostu v Praze k události, která ukončila život posledního z Tří králů. Na smluvenou schůzku přišel nejprve Morávkův spolupracovník Václav Řehák. Gestapo jej obklíčilo a zatklo. Krátce nato dorazil na místo také Morávek. Když zjistil, co se stalo, zahájil proti příslušníkům gestapa střelbu. Následovala přestřelka, během níž byl Václav Morávek smrtelně zasažen. Okolnosti jeho posledních okamžiků nejsou ve všech pramenech popsány stejně. Některé historické práce uvádějí, že padl v přestřelce, jiné připouštějí, že v bezvýchodné situaci obrátil zbraň proti sobě. Přesnou rekonstrukci událostí komplikuje nedostatek jednoznačných svědectví. Jeho smrtí 21. března 1942 skončil příběh legendární odbojové skupiny Tři králové.

Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek patřili k nejvýznamnějším představitelům československého domácího protinacistického odboje. Během okupace vytvořili rozsáhlou zpravodajskou a sabotážní síť, která poskytovala cenné informace československému zahraničnímu vedení v Londýně. Jejich činnost měla mimořádný význam nejen pro domácí vojenský odboj, ale také pro československé zpravodajství v zahraničí. Informace, které získávali, pomáhaly spojencům poznávat německé vojenské kapacity, průmyslovou výrobu i strategické záměry nacistického Německa. Smrtí všech tří hlavních představitelů zanikla jedna z nejvýznamnějších organizačních struktur vojenského odboje v Protektorátu. Její spolupracovníci a další odbojové skupiny však v boji pokračovali.

Tři králové se nikdy nedočkali osvobození Československa. Zaplatili za své rozhodnutí bojovat nejvyšší cenu. Jejich příběh přesto zůstává připomínkou toho, že ani okupace, teror a hrozba smrti nemusely zlomit odhodlání lidí, kteří se odmítli smířit se ztrátou svobody.

Zdroje: Petr Koura: Podplk. Josef Balabán:Život a smrt velitele legendární odbojové skupiny „Tři králové“. Praha 2003.

Vilém Čermák: Muž proti okupaci: portrét štábního kapitána Václava Morávka. Plzeň 2007.

Jaroslav Procházka: Sestupte ke kořenům. příspěvek ke kronice rodu Mašínů. Dolní Kounice 2019.

Václav Kural: Vlastenci proti okupaci: ÚVOD v letech 1940-1943. Praha 1997.

Josef Němeček: Brigádní generál Josef Mašín. IN: Historie a vojenství 1993, č.1, s. 134-159.