Článek
V roce 1940 skončilo krátké meziválečné dvacetiletí Lotyšské samostatnosti. V červnu 1940 vstoupila do Lotyšska Rudá armáda a začala sovětská okupace. Tento rudý teror postihl téměř každou Lotyšskou rodinu. Vyvrcholil deportací téměř 35 000 Lotyšů do střední Asie. ( údajně všichni to byli odpůrci sovětského lidu ). Mezi bezmocnými Lotyši to vyvolalo obrovskou nenávist. Nejen vůči sovětským úřadům, ale také k Židům, kteří byli hojně zastoupeni mezi rudými komisaři. Příležitost k pomstě se jim naskytla již o rok později, kdy Lotyšsko obsadil Wehrmacht. Většina Lotyšů Němce naivně vítala. Tisk v té době rozjel velmi nenávistnou kampaň proti lotyšským Židům, kteří prý zradili svou zemi a podíleli se na zvěrstev páchaných Rudou armádou. Lotyši byli vyzývání ať se sami přičiní na očištění svého národa. Samozřejmě, že šlo o nacistickou propagandu, která ale měla vcelku úspěch.
U německých ozbrojených a policejních sil za Druhé světové války sloužilo asi 110 000 Lotyšů. V roce 1944 měl Lotyšský legion SS 18 412 členů v 15. granátnické divizi zbraní SS, a v 19. granátnické divizi zbraní SS 10 592 lotyšských mužů. V policejních praporech sloužilo 42 386 Lotyšů a u pohraniční stráže sloužilo 12 118 lotyšských mužů. Když vezmeme v úvahu, že v roce 1939 žilo v Lotyšsku pouhé 2 miliony obyvatel, jsou to obrovská čísla.
Na dobytých územích hned po Wehmachtu nastoupila Einsatzgruppen A ( speciální jednotka SS) s úkolem vyvraždit na dobytých územích všechny Židy a Romy. K tomuto vraždění se ochotně připojili i místní lotyšští kolaboranti, kteří sloužili v represivních nacistických složkách. Lotyšská pomocná policie měla na svědomí tisíce lidských životů. Ti nejhorší se sešli v komandu vedeném lotyšským policistou Viktorsem Arajsem. A právě jeden z nejnásilnějších lotyšských kolaborantských zabijáků se jmenoval Herberts Cukurs.
Narodil se 17. května 1900 v lotyšské Liepaje do rodiny zámečníka. Jeho otec vlastnil dílnu, kde se mladý Herberts zdokonaloval v oblasti mechaniky. Významně se zapojil v boji o nezávislost Lotyšska, kde měl vyhraněné nacionalistické názory. V roce 1919 vstoupil do lotyšského letectva. Již o rok později začal sám konstruovat letadla. Postavil kluzák a 3 letadla vlastní výroby. Stal se průkopníkem dálkového létání. V roce 1933 letěl sám do Gambie a zpět. Pro Lotyšsko získal v témže roce ocenění Harmon Trophy ( ocenění pro nejlepšího pilota ). Roku 1937 podnikl let do Asie, navštívil Palestinu, Tel Aviv i Jeruzalém. O svých cestách pořádal velmi úspěšné besedy. Dokonce židovskému publiku nadšeně líčil popis Jeruzaléma. Vše se ale změnilo začátkem 2. světové války. Cukurs byl povolán do Moskvy, kde se ho Sověti snažili naverbovat pro jeho odborné znalosti v oblasti letectví. Odmítl. Po okupaci Lotyšska Německem v červenci 1941 se z něho stal nacistický kolaborant. Stal se zástupcem velitele lotyšské kolaborantské jednotky - Arajsova komanda, které bylo zodpovědné za smrt desítek tisíc nevinných Židů. Cukurs se velmi významně podílel na brutálních činech proti Židům. Na povrch vystoupila jeho temná, sadistická povaha. Brzy se vypracoval na muže č. 2 v Arajsovu komandu. Záhy se ukázalo, že byl hotový sadista, který si liboval v mučení a vraždění.
Nacisté v Lotyšsku nejprve vypálili rižské synagogy. Židy, kteří žili v okolí do těchto synagog nahnali, zamkli a synagogy zapálili. Nastala hotová hrůza. Někteří se snažili rozbít okna synagóg a jako hořící pochodně se snažili dostat ven. Cukurs na ně čekal a chladnokrevně je střílel z revolveru. Rovněž se zapojil do nahnání Židů do nově zřízeného ghetta v Rize. Muselo se do něj vměstnat na 50 000 lidí. Ve dnech 30. listopadu a 8. prosince 1941 odvezli nacisté se svými lotyšskými přisluhovači tisíce Židů do Rumbulského lesa. Zde byly již předem vykopané hluboké jámy . Esesáci za vydatné podpory Arajsova komanda v čele s Cukursem, donutili muže, ženy, děti, aby se postavili na okraje vykopaných jam, kde je kulomety chladnokrevně vraždili. Za tyto 2 dny nacisti s Lotyši povraždili 25 000 lotyšských Židů. Arajsovo komando bylo jedno z nejvýkonnějších. Sám Cukurs jezdil v autě kolem masakru a s revolverem za pasem osobně dohlížel a uděloval strážím instrukce, ale i sám střílel. Byl sadistická stvůra, která si libovala v mučení, a vraždění mu přinášelo radost. V té době nebylo v Lotyšsku děsivějšího jména než Herberts Cukurs. Podle svědectví dokonce vytrhával kojence z náručí matek a střílel je. Vysloužil si přezdívku kat z Rigy.
Před válkou žilo v Lotyšsku asi 93 000 Židů. Válku přežila pouhá tisícovka. Velké protižidovské nálady v Lotyšsku přinesla až sovětská anexe v létě 1940. Nacistická propaganda o rok později démonizovala roli Židů spolupracujících se sovětskými okupanty. Nacisté tak chtěli vyvolat nepřátelství Lotyšů vůči Židům. V roce 1941 nacisté provedli, jak je již zmíněno výše, několik židovských pogromů, které podílející se Lotyši považovali za odplatu „za židovskou kolaboraci s bolševiky“. Samotné Arajsovo komando jezdilo po lotyšských městech a pod dohledem Einsatzgruppe A vraždilo židovské obyvatele. Cukurs samozřejmě nesměl chybět.
V roce 1944 se začala blížit k Lotyšsku Rudá armáda. Spolu s německou armádou utíkal směrem na západ i Herberts Cukurs. Nejspíš dobře věděl proč. Cukursovi se podařilo utéct s ustupujícími německou armádou do Německa a odtud pomocí tzv. krysích stezek s falešnými doklady až do Jižní Ameriky do Brazílie.
Krysí stezky byly předem připravené trasy, které sloužily k útěkům z Evropy během 2. světové války. Uprchlíci sami sestavili síť cest, které jim pomáhaly uniknout z Němci okupovaných zemí. Bizarní je, že po válce byly tyto stezky využity samotnými Němci, před kterými většina lidí prchala. Nacisté však měli k dispozici úkryty, falešné i ukradené dokumenty, tajná konta i nakradený majetek. Využívali také poválečného chaosu a zmatku. Kladného přijetí se nacisté dočkali v Jižní Americe, kde jim dokonce tehdejší argentinský prezident Juan Peron, který byl jejich velkým obdivovatelem, sám vystavoval nevyplněné pasy. Krysí stezky vedly přes Itálii, Španělsko a končily v Jižní Americe.
A právě jednu z takových krysích stezek využil i Herberts Cukurs. Tak se mu podařilo utéct před spravedlností. Usadil se v Brazílii v Sao Paulu. Dokonce se oženil se svou dávnou láskou Mildou, která se do Brazílie dostala záhy po něm. Vychovali spolu dokonce děti. V 46 letech začal v Brazílii podnikat jako pilot hydroplánu pro vyhlídkové lety nad zátokou Guanabara. Cukurs se cítil neohrožený, ani se neobtěžoval změnit si jméno nebo se skrývat. Brazílie totiž tradičně nevydávala osoby, kterým hrozil trest smrti.
Ale spravedlnost přece jen došla. Jen o 24 let později. Na scénu vystoupil Mossad - izraelská tajná služba. V roce 1963 jedna pozůstalá po holocaustu žijící v Brazílii, na obálce jednoho časopisu poznala Cukursovou tvář. Magazín přinesl článek o lotyšském letci, žijícím v Brazílii, i s jeho fotografií na titulní straně. Zpráva se postupně dostala přes židovské organizace až do Izraele. Mossad nechtěl připustit, aby pachatel takových zvěrstev utekl před spravedlností.
V roce 1964 se začalo v západním Německu a téměř po celé Evropě uvažovat o promlčení nacistických zločinů. Probíhaly úvahy udělat za minulostí tlustou čáru. Právě tehdy vláda Izraele rozhodla o exemplární akci, která by tyhle úvahy uťala. Volba tehdy padla na Neněmce, který se skrýval před spravedlností v Jižní Americe. Ano tušíte správně. Byl to právě Herberts Cukurs. Nepadlo však rozhodnutí ho unést jako Adolfa Eichmanna do Izraele, ale rovnou ho zabít. Izrael tak chtěl vyslat západnímu Německu zprávu, že pokud nebude nacistické zločince soudit, začne je likvidovat.
V roce 1964 se v Paříži sešla skupina agentů Mossadu, kteří byli pověřeni zlikvidovat Herbertse Cukurse . Měla to být zpráva uprchlým nacistům v Jižní Americe, že Židé nezapomněli. Úkol zabít Cukurse nemohl proběhnout v Brazílii, kde žil, protože ta stále měla uzákoněný trest smrti ( nebezpečí kdyby se něco zvrtlo). Rovněž v Brazílii žila početná židovská komunita, které by hrozilo nebezpečí ze strany uprchlých nacistických zločinců. Proto se Mossad rozhodl vylákat Cukurse do sousední Uruguaye, zemi bez trestu smrti a bez židovské komunity. Vhodným agentem pro tento náročným úkol se stal Ja´akov Meidad, jehož oba rodiče zemřeli za holocaustu. Matka v Osvětimi, otec v Terezíně. Jeho stačili odeslat do Palestiny. Stal se z něho vynikající agent Mossadu ( měl za sebou i válečné zkušenosti). Podílel se i na únosu Adolfa Eichmanna do Izraele. Jako rodilý Němec mluvil bezchybnou němčinou. Vydával se za rakouského obchodníka Antona Künzleho, bývalého důstojníka Wehrmachtu, aby si získal Cukursovu důvěru. Představil se mu jako rakouský obchodník hledající v Brazílii obchodní příležitosti v turistickém ruchu. Nejprve si ho najal jako pilota vyhlídkového letu. Brzy se spřátelili. Künzleho hlavním úkolem bylo získat Cukursovu důvěru, což se mu dokonale podařilo. Künzle jako rakouský obchodník hledající turistické příležitosti pro německy mluvící klientelu, chtěl do svých aktivit zapojit právě Cukurse jako pilota, kterému to velmi zalichotilo. Důvěra byla navázána. Künzle Cukursovi namluvil, že se za rozšířením obchodních příležitostí musí oba podívat i do sousední Uruguaye, do města Montevideo. Opravdu tam spolu odletěli. V Montevideu se nejprve rozhlíželi po vhodném místě pro turistickou kancelář. Künzle předem pronajal vilu Casa Cubertini, kde se oba vypravili. Nejprve vešel Künzle za ním vzápětí nic netušící Herberts Curkus. Ve vile už čekali další tři agenti Mossadu. Past sklapla. Okamžitě se na Cukurse vrhli. Ten pochopil, že je v pasti a bojoval velmi tvrdě. Agenti ho museli umlčet čirou fyzickou silou. Úder kladivem do hlavy nestačil. Umlčely ho až 2 kulky střelené pistolí s tlumičem přímo do hlavy. Agenti Mossadu poté ve skrytu noci potichu opustili vilu a v tichosti opustili zemi. Teprve až v bezpeční v Paříži anonymně informovali německou zpravodajskou agenturu, co se v Montevideu stalo. Na místo dorazila uruguayská policie a našla rozkládající se mužské tělo, které podle pasu a otisků prstů identifikovala jako Herbertse Cukurse. Na těle ležel list, který popisoval Cukursovy zločiny a informoval o rozsudku smrti, který byl nad ním vynesen. „S přihlédnutím k mimořádné krutosti , s níž vykonával své úkoly, odsuzuje se obviněný Herberts Cukurs k smrti. Rozsudek byl vykonán těmi, kteří nikdy nezapomenou“. Podpis - “ ti, kteří nikdy nezapomenou".
Cukursova poprava vzbudila ve světě mohutný ohlas. Nacisté po celé Jižní Americe dostali varování. Západoněmecká vláda ustoupila tlaku a prodloužila promlčecí lhůtu válečných zločinců až na rok 1979. Zároveň se v 60. letech v Německu pohnuly procesy s nacistickými zločinci.
Zdroje: Anton Künzle - Gad Šimron: Poprava kata z Rigy. Praha Nakladatelství Zeď 2023.
https://www.reflex.cz/clanek/causy/73285/herberts-cukurs-sadisticky-reznik-z-rigy-se-pri-vrazdeni-lotysskych-zidu-predhanel-s-nacisty.html
https://www.svetzeny.cz/zabava/osobnosti/kat-z-rigy-herberts-cukrus-narodni-hrdina-upaloval-zidy-v-synagogach-nemluvnata
