Článek
Časopis Forbes zařadil Hrdiny ve člunu do dvacítky nejlepších filmů s olympijskou tématikou všech dob, a to i při zahrnutí dokumentů. Čím si to adaptace úspěšné knihy Marka L. Smithe zasloužila? S trochou uštěpačnosti se dá říci, že díky slabé konkurenci, ale nebyla by to celá pravda. Opulentní výprava, styl a plynulost vyprávění, to jsou největší přednosti snímku, který si pro svůj devátý režisérský počin vybral George Clooney.
Příběh o outsiderech, kteří se dostanou na vrchol, těží z chytlavého předobrazu skutečných událostí, což je ale zároveň jeho prokletí, neboť konec je dopředu znám. Jde o typické ztvárnění legendy o americkém snu. Píší se třicátá léta a univerzita ve Washingtonu hledá obsazení pro juniorskou osmiveslici. Hlavním lákadlem je ubytování a žold, což pro mnohé účastníky znamená mít z čeho zaplatit jídlo a školné. Nikdy předtím v lodi neseděli, nikdo jim nevěřil. Postupně se z nich však stanou národní hrdinové bojující o zlato na olympiádě v Berlíně 1936.
Politická angažovanost George Clooneyho na straně demokratů je patrná i v tomto filmu. Odráží se v akcentaci levicových témat. Bohužel, často za cenu mnoha opakujících se klišé. Spaní v autě, děravé boty, hrdost chudých versus arogance bohatých. Kupodivu až ke konci dojde také na rasismus, a to prostřednictvím jedné decentní hlášky v podání představitele legendárního černošského atleta Jesseho Owense. Celé naaranžování této scény je ale trochu nepatřičné ve vztahu ke zbytku filmu.
Dojde k ní v průběhu rekonstrukce dění na berlínské olympiádě. A jestliže jste do té chvíle nepodlehli opravdu bohaté výpravě, tady vás obdiv k ní už nemine. Jednoznačně nejlepší složka filmu, která bobtná s postupujícím dějem. Škoda, že podobné superlativy nelze mít i pro výkon herce v hlavní roli. Typově možná nešlo vybrat lépe a Callum Turner vládne i pořádnou dávkou charismatu, ale až příliš často je zde pouze za objekt na okrasu. Těžko říci, zda z něj bylo možné dostat víc, ale nominaci na hereckou cenu už v kariéře získal (za seriál The Capture).
Hrdinové ve člunu je výtečně řemeslně zvládnutý film. Skoro jako opsaný z příruček. Má přehledný a silný příběh, povětšinou chytře rozepsané party jednotlivých postav, dějově výrazně nezakolísá a dobře se na něj dívá. Jestli si na něj ale vzpomenete i pár dní po zhlédnutí, je otázka. To už se vám spíše do paměti vryje nějaký ten zážitek z té právě probíhající olympiády a kdo ví, třeba ho pak budete moci porovnat se zfilmovanou verzí. Mimochodem, na první místo v úvodu zmíněného žebříčku posadil Forbes snímek z roku 1981 Ohnivé vozy. Kokosům na sněhu patří devatenácté pořadí a Hrdinové ve člunu vyfasovali třináctku.
