Článek
Představte si běžnou situaci. Manželé si vyhlédnou byt za čtyři miliony korun. Dva a půl milionu chtějí financovat hypotékou, zbytek mají z vlastních úspor a od rodičů. Prodávající s jejich nabídkou souhlasí a nic zdánlivě nebrání podpisu smlouvy.
Jenže při přípravě dokumentace přijde otázka: Můžete doložit, odkud pochází vašich 1,5 milionu korun?
Kupující nechápou. Peníze mají na účtu, nikomu nic nedluží a nikoho nepodvedli. Proč by měli někomu ukazovat své soukromé finance?
Odpověď najdeme v zákoně proti praní špinavých peněz, běžně označovaném jako AML zákon.
Peníze na účtu ještě neznamenají, že je jejich původ ověřený
Pro běžného člověka je zásadní, zda má na koupi nemovitosti dostatek peněz. Pro banku, realitní kancelář nebo advokáta ale může být důležité také to, jak byly tyto peníze získány.
Zákon č. 253/2008 Sb. ukládá vybraným osobám povinnost identifikovat a za stanovených podmínek kontrolovat klienty. Součástí kontroly je také přezkoumání zdroje peněžních prostředků, kterých se obchod týká.
Nejde tedy pouze o kontrolu občanského průkazu nebo ověření bankovního účtu.
Představme si například kupujícího, který má na účtu dva miliony korun. Výpis z účtu potvrzuje, že částku skutečně vlastní nebo s ní může disponovat. Sám o sobě ale nemusí vysvětlovat, zda peníze získal ze zaměstnání, podnikání, dědictví, daru nebo prodejem jiného majetku.
A právě tento rozdíl bývá zdrojem nedorozumění.
Co když vám peníze dali rodiče?
Velmi častou situací je finanční pomoc rodiny.
Mladí lidé kupují první bydlení a rodiče jim přispějí například milionem korun. Na takové pomoci není nic neobvyklého ani nezákonného.
Problém však může vzniknout, pokud kupující původ peněz vysvětluje jako vlastní úspory, ale z předložených podkladů vyplyne, že podstatnou část částky nedávno obdržel od někoho jiného.
V takové situaci může být potřeba vysvětlit, kdo peníze poskytl, zda šlo o dar či půjčku a za jakých okolností.
Někdy může postačovat jednoduché vysvětlení, jindy si osoba provádějící kontrolu vyžádá například darovací smlouvu, výpis z účtu nebo další podklady.
Neznamená to automaticky, že rodiče musí předkládat kompletní historii svého majetku. Rozsah kontroly se musí odvíjet od konkrétního rizika a okolností obchodu.
A co když jste si peníze spořili dvacet let?
Také dlouhodobé úspory jsou zcela legitimním zdrojem financování.
Představte si člověka, který dvacet let pracoval, pravidelně odkládal část výplaty a nyní chce za naspořené peníze koupit menší byt.
Musí skutečně dohledávat dvacet let staré výplatní pásky?
Neexistuje obecné pravidlo, které by každému kupujícímu ukládalo předložit výpisy za celou dobu spoření.
Finanční analytický úřad výslovně připouští, že při nízkém riziku může postačovat prohlášení klienta, pokud je jeho obsah věrohodný a odpovídá ostatním známým okolnostem.
Jinak bude posuzována situace dlouholetého zaměstnance, který si postupně našetřil milion korun, a jinak případ, kdy člověk bez vysvětlitelných příjmů náhle disponuje několika miliony.
Ani druhý případ automaticky neznamená nezákonný původ peněz. Může jít třeba o dědictví, dřívější prodej majetku nebo rodinný dar. Rozdíl spočívá v tom, že takové okolnosti mohou vyžadovat podrobnější vysvětlení.
Hypotéka vás povinnosti vysvětlit vlastní zdroje nezbaví
Někteří kupující předpokládají, že pokud jim banka schválila hypotéku, další kontrola už není potřebná.
Jenže jednotlivé instituce mají vlastní zákonné povinnosti.
Banka při poskytování hypotéky prověřuje mimo jiné bonitu klienta a plní své AML povinnosti. Realitní zprostředkovatel nebo advokát ale mohou mít povinnost provést vlastní kontrolu.
Zákon sice za určitých podmínek umožňuje převzetí některých identifikačních a kontrolních úkonů od jiných povinných osob, neplatí však automaticky, že schválená hypotéka zbavuje všechny ostatní jejich odpovědnosti.
Navíc hypotéka vysvětluje pouze tu část kupní ceny, kterou financuje banka. U vlastních prostředků kupujícího může být stále potřeba zjistit jejich zdroj.
Může kvůli tomu skutečně padnout celý obchod?
Ano. A právě na tuto možnost by měli kupující myslet ještě před podpisem rezervační smlouvy.
Podle § 15 AML zákona může nastat situace, kdy povinná osoba musí odmítnout uskutečnění obchodu nebo navázání obchodního vztahu, například pokud nelze provést požadovanou identifikaci či kontrolu klienta.
Představme si, že kupující složil rezervační poplatek, následně ale odmítne advokátovi poskytnout informace potřebné pro zákonnou kontrolu.
Pokud advokát nemůže v důsledku toho úschovu realizovat, může být dokončení prodeje vážně ohroženo.
Zda v takovém případě kupující přijde také o rezervační poplatek, však nelze určit automaticky. Rozhodující bude zejména obsah smlouvy, důvod neuskutečnění obchodu a další právní okolnosti.
Proto doporučuji, aby se způsob financování a případné požadavky na doložení zdrojů řešily ještě před vznikem významných smluvních závazků.
Co když chcete zaplatit část ceny v hotovosti?
I tady je nutná opatrnost.
Někdo má dlouhodobé úspory uložené doma, jiný dostal hotovostní dar nebo peníze z prodeje movitého majetku.
Hotovost sama o sobě nedokazuje nezákonné jednání. Může však komplikovat prokazování toku peněz a v konkrétním případě představovat vyšší riziko.
Vedle AML pravidel navíc existuje samostatný zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Ten stanovuje zákonný limit pro hotovostní platby a pravidla jejich provádění.
Rozdělení jedné kupní ceny na několik hotovostních plateb přitom není jednoduchým způsobem, jak zákonná omezení obejít.
U nemovitostí proto považuji za rozumné využívat řádně smluvně nastavenou bezhotovostní úhradu a vhodnou formu úschovy kupní ceny.
Kontrola není obvinění z trestné činnosti
To je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí, kterou by měli kupující vědět.
Pokud se vás makléř nebo advokát zeptá na původ peněz, neznamená to, že vás podezírá z trestného činu.
Ve většině běžných případů jde o plnění zákonných povinností. Jejich účelem je snižovat riziko, že se prostřednictvím legálních obchodů budou legalizovat výnosy z trestné činnosti.
Současně to však neznamená, že kupující musí bez vysvětlení předložit jakýkoli dokument, o který kdokoli požádá.
Kontrola má být přiměřená riziku. Je namístě vědět, kdo údaje požaduje, z jakého důvodu a jak s nimi bude nakládáno.
Citlivé finanční dokumenty je vhodné předávat zabezpečeným způsobem přímo osobě, která je oprávněna a povinna kontrolu provést.
Co bych doporučil každému, kdo se chystá koupit nemovitost
Z praxe realitního makléře vím, že komplikace často nezpůsobuje samotný nedostatek peněz, ale nepřipravenost na otázky spojené s jejich původem.
Kupující by si měl ještě před podpisem rezervace ujasnit, jak bude kupní cenu financovat. Pokud jde o hypotéku, měl by znát její předpokládanou výši a podmínky čerpání. Pokud mu přispívají rodiče, je vhodné předem vyjasnit, zda půjde o dar nebo půjčku.
Podobně je dobré připravit se na vysvětlení prostředků z dědictví, podnikání, investic nebo prodeje jiného majetku.
Nejde o to, aby každý nosil na prohlídku bytu šanon finančních dokumentů. Smyslem je předejít situaci, kdy se až těsně před podpisem kupní smlouvy zjistí, že některá podstatná okolnost nebyla vyjasněna.
Na závěr: mít peníze nestačí, důležité je také umět jejich zdroj vysvětlit
Koupě nemovitosti představuje pro většinu lidí jednu z největších finančních transakcí v životě. Je proto pochopitelné, že ji doprovázejí pravidla, se kterými se při běžných každodenních platbách nesetkáváme.
Nemusíte se obávat, že by každá koruna vašich celoživotních úspor musela být doložena desítkami let starých dokumentů. Stejně tak ale nelze předpokládat, že prohlášení „peníze mám na účtu a víc vám do toho není“ bude vždy dostačující.
Nejlepší ochranou kupujícího je vědět, odkud prostředky pocházejí, a případné nejasnosti vyřešit dříve, než se obchod dostane do rozhodující fáze.
V předchozím článku Prodáváte byt bez realitky. Musíte zjišťovat, odkud má kupující peníze? jsem se věnoval stejné problematice z pohledu prodávajícího. Obě strany totiž mají společný zájem: aby převod nemovitosti proběhl bezpečně, zákonně a bez zbytečných komplikací.
Zdroje a právní podklady
Podklady k 18. listopadu 2026. Uvedené příklady jsou modelové a slouží k vysvětlení problematiky. Konkrétní postup závisí na okolnostech jednotlivého obchodu.




