Karel Kryl by se právě dožil 80 let

* 12. dubna 1944 v Kroměříži - † 3. března 1994 v Mnichově

Karel Kryl píseň láskyplně věnoval Haně Ulrychové, která její natočení dokončila s The Bluesmen 19. září 1968 ve studiu Smečky pro vydavatelství Panton. Šlo o první vydanou skladbu K. Kryla. V jeho podání vyšla až o tok později na „Bratříčkovi“. Je až k nevíře, jak i po padesáti letech tato píseň chytne u srdce. Zde si jí můžete poslechnou v netradičním zpracování - „Nevidomá dívka“.

(Poznámka: Kvůli autorským právům ji lze přehrát jen přímo na YouTube.)

je název nejznámějšího „elpíčka“, které bylo za minulého režimu natolik žádané, že na pravidelné nedělní a poklidné černé burze vinylových desek v Praze v Letenských sadech se dalo občas sehnat za neuvěřitelných 1.000,- Kčs. To je dnes jako cca 20.000,- Kč.

K burze mám jednu vzpomínku. Podařilo se na ní vyfotit příslušníka VB na obhlídce a (možná kontrolním) nákupu. Nejednalo se ale o první nákup některého z příslušníků - pochůzkářů. Po několika dnech však někdo (odboj, VB, StB?) v sadech podpálil dřevěné symboly totalitní moci. Režim tím získal pádný důvod k vytlačení burzy z Letenských sadů, které začala bezpečnost nekompromisně hlídat. Samotné spáleniště pak poctivě a komicky hlídal člen pomocné stráže VB.

Po poměrně už známém černobílém filmu s K. Krylem v Norsku v roce 1969

Byl nalezen další, tentokrát barevný film pořízený v Dánsku v roce 1973. Velmi netradiční na něm je, jak v čase 14:33-16:11 Karel Kryl dost neobvykle tančí.

Nevím jak vás, ale mne to „tancování“ s kytarou pobavilo.

Veřejnost jej vnímá dost jednostranně, ale K. Kryl žil několik životů. Inspiroval ho například jeho dlouholetý průvodce, opat Jan Anastáz Opasek. Poslouchal heavy metal, ale třeba i Dianu Ross a jiné, méně známé americké zpěvačky tmavé pleti. Pak Carminu Buranu od Carla Orffa nebo dechovky na mnichovských pivních zahrádkách či jazz ve švábských hospůdkách.
Uměl se i smát, být veselý, radostný a vtipný. V jeho archivu je mnoho nahrávek s vtipnými, sarkastickými a rozjařenými písněmi a texty. Včetně lidovek. To je jiný obraz o K. Krylovi, než se obvykle píše.
Těžce i nesl rozchod s první manželkou Evou Sedlářovou.

Po něm i návrat Karla Kryla. Hlavním důvodem návratu ale nebyla politika, nýbrž pohřeb jeho matky. Z té doby si také mnozí pamatují na 4. prosinec, kdy z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí zpíval s K. Gottem československou hymnu. Byla to poněkud násilná a kontroverzní snaha spojit dva světy (emigrant a písničkář ze západu a východní zlatý slavík) a prsty v tom měl V. Havel.

Brzy po počáteční euforii ale básník a písničkář, který v té době hojně koncertoval, jako jeden z prvních rozpoznal, že republika nabrala „kolaborující“ kurz.

Dodnes si myslím, že tohle často na ulicích provolávané heslo, jehož dopad vadil i K. Krylovi, vymysleli a podstrčili davu demonstrantů StBáci. Aby v lidech potlačili snahy po spravedlivém potrestání nejhorších slouhů režimu, kteří se za své činy odsouzení oprávněně obávali. A těm připravenějším, aby se nezavřela cesta k nebývalému majetku.

Proto bylo možné, aby z Václava Havla udělali prezidenta bez výjimky komunističtí poslanci (de facto jeho trýznitelé). Lustrační zákon nesměl dosáhnout na členy vojenské rozvědky (například dnešního prezidenta Petra Pavla - krycí jméno Pávek). V utajení byly převedeny stovky komunistických zpravodajců takzvané III. správy StB pod ministerstvo obrany (3. ledna 1990). Ke kosmetickému odsouzení viníků komunistického establishmentu dochází až po mnoha a mnoha letech. A tvůrcům a slouhům totality a normalizace se nejen nic nestalo, ale ještě se napakovali (A. Babiš - krycí jméno Bureš, Aleš Hušák - krycí jméno Krakonoš nebo Chapman atd.). Bylo proto jen otázkou času, kdy velmi vnímavá duše básníka a písničkáře přetaví znechucení z polistopadového vývoje do protestního songu. A tak přišla v roce 1993 brilantní…

V ní si Karel Kryl rýpl do V. Havla pro jeho ochotu spolupracovat s komunisty a estébáky (členové vlády a poradci): „…král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem.“

Krylova zvýšená citlivost vnímání mu umožnila vidět víc, než měli především vidět jiní. A netrvalo dlouho a čas ukázal, že viděl víc, než jeho srdce dokázalo unést. Nejen Pražským hradem byl za své vnímání a projevy brán jako nenapravitelný rebel a dostával se na nepohodlnou, vedlejší kolej. Ze svého života v emigraci věděl, že demokracie je křehká a může se snadno zvrtnout ve válečné pole. Proto mu vadil nedostatek tolerance k jiným názorům, malý prostor pro debatu a neschopnost domluvy. Za nejlepší demokracii považoval, když koalice po volbách má 50,0001 % a opozice 49,9999 %, neboť lépe je pak koalice opozicí hlídaná.

Bohužel praktikovaný a zvykový radikální „ode zdi ke zdismus“, kdy pravdu má mít vždy jen jeden, přetrvává ve společnosti dodnes. Přesto ale pořád „neryjeme držkou v zemi“, jak s oblibou někteří lidé Krylova slova zneužívají. Špatné se však těžkopádně mění v lepší jakoby samo od sebe a lidé si tak nějak nakonec pomáhají sami. Bez valné podpory těch, kteří by měli vytvářet podmínky pro změny k lepšímu.

V písničce se K. Kryl lehce dotkne i úpadku víry a církevních představitelů, když zpívá „Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky.“ Inu, jak by se to dalo říci jinak:

Po návratu z emigrace dostal K. Kryl od televizního reportéra otázku: „Nemohl jste tu 20 let žít a zpívat. Cítíte hořkost nebo nenávist vůči těm, kteří to zavinili?“ Karel Kryl odpověděl:

Želbohu z asi posledních, veřejně pronesených slov v zemi, ze které ho zase začínalo mrazit, byla cítit opět hořkost a zklamání. Čas pro jeho ryzí duši a cit pro spravedlnost se chýlil ke konci.

Přestali jsme Karlovi naslouchat, někdy i rozumět. Nikdy se nesmířil s rozdělením masarykovského Československa. Někteří začali podnikat, jiní krást. Padouch nebo hrdina, byli zase jedna rodina. A Karlovo srdce v osamění to nevydrželo…

Na pohřeb nepřišel skoro nikdo z politiků. Ivan M. Jirous se k tomu vyjádřil slovy: „Nas*alo mě, že mu nebyl Havel (pozn.: nepřišel ani V. Klaus) ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona!“ Asi to měl pan prezident do břevnovského kláštera daleko a z hradu přišel jenom Ivan Medek (viz zpravodajské video). Ale se smutečním projevem u části veřejnosti narazil…

Pohřeb byl poněkud zmatečný, chvílemi až organizačně nedůstojný. Občanů přišlo kolem 5 tis. Ze známých politiků a veřejně činných osob přišli V. a M. Bendovi, D. Kroupa, Z. Jičínský, P. Tigrid, I. Medek, M. Zeman, V. Štěpová, K. Schwarzenberg, J. Dienstbier, I. „Magor“ Jirous, J. Černý, J. Bok a P. Cibulka. Z umělců H. Hegerová, J. Kačer, manželé Kantůrkovi… Cestu si ale našli velvyslanci Polska, USA, Slovenska… Zda někdo další, není známo.

Po Karlu Krylovi jsou pojmenovány ulice v našich osmi obcích (Brno, Držovice - Prostějov, Nový Jičín, Praha, Příbram, Varnsdorf, Zeleneč, Znojmo)

Karel Kryl se stal již za života legendou, která dnes dříme ve zdánlivém zapomnění. Její čas ale teprve přijde…

Zdroje: