Neváhejte zdolat vrcholky českých hor. Stojí to za to

Letošní leden nabídl dva po sobě jdoucí odlišné dny, během kterých bylo možné se přesvědčit o proměnlivosti počasí při výstupu na vrcholky Jizerských hor.

Den první: vítr, mráz, mlha a inverze od základního tábora až po vrchol.

Den druhý: slabý vítr, mráz, mlha a inverze asi do 850 metrů n. m. Výš jasno, silná obleva, slunečno k opalování. Z větví stromů pršel sníh a padaly kusy ledu do zmrzlého a těžkého sněhu.

Smrk (1124 m n. m.) a Jizera (1122 m n. m.). Dva nejvyšší body na české straně Jizerek.

Na polské straně je vyšší jen Wysoka Kopa (1126 m n. m.) a Jizeru převyšuje jen vedlejší vrch českého Smrku - Smrek (1123 m n. m.).

Zřídit jej lze snadno ve větších obcích (Hejnice, Raspenava, Lázně Libverda, Nové Město pod Smrkem, Frýdlant atd.) i v menších až osamocených místech. Výběr je opravdu veliký. Ubytování jsou dostupná autem, z části i vlakem či autobusem. Některé je levné, jiné i docela dost drahé, ale s komfortním vybavením. K vyhledání vyhovujícího zařízení postačí jakákoliv běžně používaná mapa na webu. Takto jsme také zřídili základní tábor.

Po snídani odjíždíme na parkoviště „Bartlova bouda“ ve výšce 530 m n. m. zřídit jediný tábor před výstupem. Slabě sněží, přesto přijde první komplikace. Vedlejší cesta k boudě je plná těžkého sněhu a k boudě se nedá vyjet. Měníme proto operativně plán a pomalu couváme. Místo výstupu z jihozápadní strany se na vrchol vydáme z jižní strany od parkoviště „Smědava“. Jen doufáme, že nebudeme muset nasazovat řetězy. Silnice číslo 290 vedoucí k parkovišti má několik serpentin a podle místních ne vždy je včas prohrnutá. Zimní výbava auta je zde povinná.

Máme ale štěstí, sníh sice není všude dokonale odhrnutý, ale je překvapivě prosypaný štěrkem. V zatáčkách to sice trochu klouže, ale pomalou jízdou jsme dosáhli téměř prázdného parkoviště ve výšce 840 m n. m. a založili výškový tábor pro výstup na vrchol.

Stojí na zelené, červené a modré trase: Bílý potok - Smědava most - Černá Smědá - Předěl - Na písčinách - Nebeský žebřík - Smrk.

Cesta začíná silnicí projetou rolbou s pevným (zmrzlým) povrchem a se stopami pro běžkaře (Jizerská magistrála s úpravou tratí od roku 1984, což je nejdéle v ČR). Za celý den jsme jich ale potkali jen pár, ještě méně jsme potkali turistů.

Od rozcestníku Na Písčinách začíná fyzicky náročnější část výstupu lesní cestou. S každým krokem se boříme asi 20 cm až k rozcestníku Nebeský žebřík. Zde začíná nejnáročnější část výstupu. Až na vrchol jde o hutné, neupravené a strmé stoupání v délce něco málo přes 1 km s převýšením necelých 200 m. Asi dvě třetiny stoupání usnadňuje v létě horský dřevěný chodník (Nebeský žebřík) v délce 630 metrů. Kde ale leží pod sněhem, jsme poznali šlápnutím mimo něj s větším zabořením. Zdolání posledního úseku nám trvalo asi 45 minut a jsme na vrcholu.

Současná je z roku 2003, ocelové konstrukce s výškou 23 metrů. Vyhlídková plošina zde však byla už mezi roky 1840 - 50, ale zničil ji požár. První rozhlednu (o kterou se vzorně staral) postavil v roce 1892 tesař Franz Frisch (*1841 - †1929) z Nového Města pod Smrkem za sedm týdnů. Následně přestavěl dočasný přístřešek pro dělníky na stavbě na chatku s občerstvením a ubytováním o rozloze 16 m2. Provozoval ji v letech 1892 - 1921. Dnes jej na Smrku připomíná pamětní kámen.

O chatu později pečovala rodina Porschova, v roce 1932 byla zmodernizována a zvětšena. Jejich vysídlením v roce 1946 však začalo postupné chátrání chaty i rozhledny. Přežily císaře, obě války, první republiku, protektorát, ale nepřežily budovatelské úsilí. Koncem 50. let bylo dokonáno.

Frischova zmenšená kopie rozhledny byla v roce 2009 postavena v pražské ZOO. Leč už v roce 2018 byla demontována pro nevhodně zvolené dřevo, které napadla dřevokazná houba a špatně provedené spoje trámů, kterými do nich zatékalo. Inu, nebylo nad pečlivost a zručnost sudetského tesaře.

Zatím jediná kopie proto stojí od roku 2014 na Moravském kopci u Holčovic. Tak snad ji také nestavěl nějaký lempl.

Radost z výstupu na rozhlednu kazil jen očekávaný studený a vlezlý vítr a téměř nulová viditelnost. Za jasného počasí je totiž až 150 km. Potěšilo ale ušlých 15 km.

Tentokrát mířím neplánovaně rovnou na parkoviště Smědava sám. Zkušenosti z hor, výstup na Smrk předešlý den a předpověď počasí dávaly tušit mimořádný zážitek z okružní trasy kolem Jizery a výhledu z jejího vrcholu. Chtěl jsem to zažít.

Stojí na červené a žluté trase, ale začínám v zimě uzavřenou silnicí číslo 290 u rozcestníku Bílý potok. Pak odbočuji na kasárenskou silnici (Sudetská, Hřebenovka) a dojdu k rozcestníku Na Knejpě s horskou stanicí Knajpa. Kupa lidí zde má velkou potřebu se posilnit na další cestu.

Povrh cesty je pevný a zmrzlý. Z Knajpy už je to jen kousek k odbočce na vrch Jizery. Výstup je dlouhý 1,5 km, převýšení asi 120 m.

Výhled do okolí byl mimořádně krásný. Lesy a údolí v mlze, tu a tam z nich vykukovaly kopečky hor jako ostrovy v moři. V dálce byl vidět i vrcholek vysílače Ještěd.

Délka trasy byla pohodlných 10 km, výhled byl úchvatný. Výlety mi přinesly dobrodružství (padání ledu z větví), fyzické posílení (výšlapy a výstupy) i pokoj v duši (výhled po okolí, krátké setkání pod vrcholem Jizery se zahraničním turistou nadšeným z výhledu Jizery).

Něco málo z obou dnů najdete zde ve videu:

Siegfried Weiss | Ještěd | Vrcholy v Jizerkách