Pravý břeh Vltavy v centru Prahy

Na mapě č. 1 máte vyznačenou trasu. Očíslované body nic neznamenají. Jsou použity jen kvůli tomu, aby trasa zůstala po celou dobu podél Vltavy. Jinak mají mapy.cz tendenci ukazovat trasu po silnici nad náplavkou či ještě dál.

Trasu lze začít už od Libeňského mostu. Vede podél vody, ale v polovině této prodloužené části musíte obejít turisticky nezajímavou betonárku. Případně lze jít od Štvanické lávky (tu mapy.cz ještě nemají zanesenou v letecké mapě) a odtud už betonárka v cestě nestojí.

Díky nové lávce (bod 4 a 5 na mapě č. 2) si lze příchod na start hlavní trasy zpestřit i přes Štvanický ostrov. Podél vody a tenisových kurtů nebo kolem centrálního tenisového stadionu. Variant je několik.

Ať na hlavní start trasy přijdete od Libeňského mostu či Štvanické lávky a zařadíte či nezařadíte Štvanický ostrov, v každém případě budete procházet pod Negrelliho viaduktem.

Pohodlnější náplavka ale začíná až od Hlávkova mostu a vede podél Těšnovského tunelu(1) s Ministerstvem dopravy ČR za ním. Tunelu se za totality říkávalo „Husákovo ticho“ (viz odkaz). Přes Vltavu na vás bude z Letenských sadů „koukat“ restaurace Bruselského pavilonu(2).

Za minulého režimu tato část města podél Vltavy nepatřila k příliš vyhledávaným. Neměla toho souvisle mnoho, co by mohla nabídnout. Mezi nejznámější místa tak patřil vlastně jen botel Albatros(3). Ovšem to se už dávno změnilo. Je zde několik občerstvení, hezkých míst k posezení a pěkných pohledů.

Krom restaurací zde najdete také přístaviště Na Františku, dále pak následuje přístaviště Čechův most, kde ve velkých květináčích rostou palmy. Jako výzdoba však působí v Praze poněkud exoticky a zvláštně. Vodní plocha Vltavy, Pražský hrad a Petřínská věž v dáli a na břehu palmy. Ale zdá se, že se jim u nás daří. Z nábřeží Ludvíka Svobody zde nepozorovaně přejdete v Dvořákovo nábřeží a na druhém břehu uvidíte zadní část Úřadu vlády ČR.

Pokračujíc dále dojdete na náměstí Jana Palacha, kde stojí známé Rudolfinum(4), smutná Filozofická fakulta UK a budova UMPRUM(5).

A tady s orientačním popisem končím.

Účelem článku není vyjmenovat a popsat všechny zajímavosti na trase. Ty si koneckonců může do značné míry na mapě vyhledat každý sám. A podle zájmu a časových možností i navštívit. Ale ukázat, že se lze držet velmi dlouho podél břehu Vltavy mimo hlavní trasy, někde i na náplavce a přitom nepřijít o skvosty Prahy. Lze dokonce najít místa k odpočinku a posezení přímo u vody (či na vodě), k ležení v trávě, zámky lásky a štěstí na plotě, setkat se s nečekanou zábavou s malým hudebním vystoupením, projít upraveným podloubím z Křižovnického náměstí na Novotného lávku a také vidět netradiční plavidla na Vltavě, historické vozy na silnici či koňská spřežení. To vše je krátce i ve videozáznamu, který končí před Slovanským ostrovem s palácem Žofín(6).

Pokud bude někdo pokračovat podél Vltavy dál, dojde na Rašínovo nábřeží(7) s rušnou náplavkou, kde je několik přístavišť. A nejen jich… Můžete se též nalodit a vyplout až na Slapy (resp. do Třebenic pod Slapskou přehradou), do pražské ZOO i Mělníka.

Tak třeba vás článek motivuje k výletu či procházce, která není náročná, ani dlouhá a zpříjemní vám nějaké dopoledne, odpoledne či dokonce celý den. Zaleží na tom, jak a odkud kam ji pojmete. Ještě než centrum Prahy zcela zahltí návaly turistů. Koncem května už počítejte s tím, že trasa vede krátce po Křižovnické ulici a kříží exponovanou turistickou trasu z Karlova mostu do Karlovy ulice. Masa turistů v této části Prahy bývá už pak kolikrát doslova k nesnesení.

Zdroje a odkazy:

(1) Těšnovský tunel (Husákovo ticho)

(2) Československý pavilon (restaurace) na Světové výstavě 1958

(3) Botel Albatros

(4) Rudolfinum

(5) UMPRUM

(6) Palác Žofín

(7) Rašínovo nábřeží