Zapomenutá Pruská cesta kolem Černých jezírek

Zvolená trasa pro malou expedici do centra Jizerek vás v mnohém překvapí. Pruská cesta je velmi stará, její historie sahá do několika staletí zpět. Kdysi sloužila pro pěší i pro povozy, byla významnou obchodní cestou a dokonce byla využívána i pro vojenské účely.

Dnes se nachází stranou hlavních turistických tras a vyhledávají ji spíše znalci, kteří ocení klid, nulovou přítomnost vezoucích se „cyklistů“ na elektrokolech, tajemnou a nevšední atmosféru i vedení divokou přírodou kolem chráněných rašelinišť, smrčin a horských luk v přírodní rezervaci Černá jezírka.

V blízkosti samotných jezírek se krajina pak mění ve velmi ceněný a unikátní komplex mokřadů, tůní a jezírek s typicky horskou vegetací.

Cesta vede i částečně přes přírodní rezervaci a po dalších pár stovkách metrů se již v okolním terénu ztrácí. Tento proces samovolného zanikání cest směřuje k tomu, že časem se celá oblast stane neprůchozí přírodní rezervací.

(1.) Začíná na parkovišti Smědava, odkud pokračujte už po svých Jizerskou silnicí (provoz vozidel na silnici je velmi nízký) až k odbočce (2.) na Pruskou cestu. Po pár metrech poznáte, že jste na cestě, která se od těch v hlavním tahu liší (vlhká půda, husté smrkové porosty, borovice kleč, šedé pahýly stromů atd.). V bodě 3. odbočte doleva (ještě před splynutím Pruské cesty s lesem) na historicky starou a přímou cestu kolem přírodní rezervace.

Asi v polovině budete překračovat Krásný potok. Bývá relativně rozvodněný, kolem toku má terén silně podmáčený. Tak myslete na vhodnou obuv a při přechodu našlapujte opatrně na (pokud je to možné) vyvýšené pevné trsy rostlin.

Malé upozornění. Krásný potok v místě přechodu sice není v rezervaci, ale může se stát, že nenajdete vhodné místo k překročení, a budete se muset vrátit.

Až dojdete na klasickou křižovatku dvou cest, dejte se vlevo k pietnímu místu (4.). Pokračováním dál pak dojdete na další klasickou křižovatku (5. Rozcestník). Měl by tam být malý mezní (hraniční) kámen. Odtud pak doporučuji návrat přes bod 6. Rozcestí Černá Smědá. K němu můžete pokračovat různě. Vlevo (a pak 2× doprava), podél přírodní rezervace, kde je ale cesta po pár metrech hůře vidět. Nejjednodušší je naopak pokračovat cestou vpravo.

Délka trasy: 6 až 7 km (podle trasy návratu)

Čas: pohodové 2 - 3 hodiny

V bodě 4. budete míjet pietní místo, kde náhle skonal pedagog z Nového Města pod Smrkem, velký znalec a obdivovatel Jizerských hor, fotograf, přispěvatel do časopisů i publikací o Jizerkách a hlavní autor knihy Smrk - král Jizerských hor.

Možná si teď kladete otázku, jak je to s pěti jezírky zakreslenými na mapě. Podle místních znalců jsou dvě z nich plná vody, jedno zarůstá vegetací a ve zbývajících dvou voda téměř není. Z jednoho dokonce zahadně odtéhá malou stružkou, takže to vypadá, jakoby ji odvedl nějaký zlomyslný člověk.

Leží v nadmořské výšce 885–912 metrů na území o velikosti 66,6 ha s dalšími 72,4 ha ochranného pásma. Jedná se o mezinárodně významnou oblast mokřadů. Důvodem její ochrany nejsou jen mimořádně citlivá rašeliniště na lidské vlivy, ale také zbytky klimaxových horských smrčin.

V oblasti vrchovišť je několik druhů mechů, které extrémně absorbují vodu a nemají kořeny. Odspodu neustále odumírají a shora dorůstají (princip vzniku rašelinišť). Najdete zde například celkem nepřehlédnutelný suchopýr pochvatý, blatnici bahenní, více druhů ostřic (i vzácnou ostřici mokřadní) a také masožravé rostliny (rosnatka okrouhlolistá).

Ne náhodou sousedí s přírodní rezervací Tetřeví louka. Tetřívek obecný je blízký příbuzný tetřevů a bažantů a je znám nápadným namlouváním (tokáním). Dále zde uvidíte čečetku zimní, lindušku luční, křivku obecnou atd. Společnost mi asi 10 minut dělal konipas bílý. To bylo hodně překvapivé.

V zimě jsem zde viděl ve sněhu i osamocené vlčí stopy.

Nejde jen o ochranu jizerskohorské přírody, jejíž počátek sahá až do doby ledové. Rašeliniště (taky slatě nebo blata) totiž představují i skryté nebezpečí. Místy jsou hluboká přes čtyři metry (což ukazuje na vysoké stáří a stabilitu ekosystému) a nemusíte se z nich vyprostit (v podstatě jde o ekosystém bažin). Bezpečně se lze proto pohybovat pouze po vyvýšených pahorcích či trsech ostřic apod. Vyhýbejte se podmáčeným a neznámým místům, a choďte jen po v mapách zaznamenaných či vyzkoušených stezkách. Nakonec v přírodní rezervaci by se mimo cesty chodit ani nemělo.

Černá jezírka představují nenahraditelný přírodní poklad křehkého ekosystému, který přežil v Jizerkách tisíce a tisíce let. Člověk by jej měl jen pozorovat z povzdálí (s výjimkou povalových chodníků) a nezanechávat za sebou při davovém průchodu žádné (škodlivé) stopy. Proto trasa nevede přímo k jezírkům, ale krásnou přírodou jen kolem nich. Je více vhodná pro jednotlivce, dvojice, trojice, ne pro zájezdy výletníků. Jen tak bude dál pokračovat tisíciletý životní příběh jediněčných jezírek.

Památka Karla Nádeníka na Smrku | Černá jezírka | Borovice kleč