Arabové předběhli EU ve výrobě čisté elektřiny. Mají zázračnou elektrárnu?

„Pouhé jedno procento povrchu světových pouští by podle skupiny evropských vědců a techniků projektu Desertec stačilo k vytvoření množství energie odpovídající současné spotřebě elektřiny,“ psalo se ještě v roce 2010. Podstatou onoho později poněkud „dezertujícího“ projektu bylo mimo jiné naflákat na Saharu a Arabský poloostrov soláry (či termosoláry) o souhrnném instalovaném výkonu odpovídajícím padesáti Temelínům a vyrobenou elektřinu posílat vysokonapěťovými stejnosměrnými kabely do Evropy. Nápad jistě dobrý. Výsledky nebyly dobré. Z gigantického projektu nakonec nezbylo vůbec nic. Teda vlastně něco jo, konsorcium Desertec Industrial Initiative dnes poskytuje konzultační služby (až budete plánovat solární farmu v poušti, s důvěrou se na ně obraťte).

Cožpak o to, když se zadíváte do Solárního atlasu, možná si řeknete: Mít přebytečných pár set miliard eur, snad bych je do těch solárů u rovníku i vrazil! Zatímco v Česku dostanete z jednoho kilowattu instalovaného výkonu při nejlepší vůli cca 1000 kWh za rok, v nejslunečnějších lokalitách na světě to může být i více než dvakrát tolik (což taky mimochodem znamená, že solární elektřina z těchto míst je za méně než poloviční ceny).

Uhodli jste správně, dnes si dáme trochu exotiky, vydáme se do Spojených arabských emirátů! Akorát ne za nevyšším mrakodrapem světa Burdž Chalífa, ale za energetikou (žádný strach, bizarní to bude zhruba stejně).

Byli jste někdy v Dubaji? Já ne, ale ti z mých známých, kdo ano, říkají všichni to samé: Přes den se venku snažíte co nejrychleji přesunout z jednoho klimatizovaného prostoru do druhého. V noci děláte to samé, jen si to lajsnete i trochu pomaleji. Index PVOUT (Photovoltaic Power Potential) v této zemi opravdu odpovídá místu s jedněmi z nejlepších slunečných podmínek na světě: 4,77-5,12 kWh/kWp za den. Tedy přeloženo do češtiny: Z jednoho kilowattu instalovaného výkonu lze očekávat 1741-1869 kWh za rok.

Když se, vybaveni těmito znalostmi, zadíváte na níže uvedený graf, zavrníte klimatickým blahem. V disciplíně „čistá elektřina na hlavu“ (ne, čistá elektřina není na hlavu, myslím jako v přepočtu na hlavu) Spojené arabské emiráty dlouho bolelo za krkem z toho, jak vzhlížely k západním velmocem. Pak se ale cosi stalo a Arabové se vydali do strmého výstupu. Tak strmého, že si v posledních letech namazali na arabský chleba nejprve Australany a pak i slavnou Evropskou unii se svým ambiciózním plánem do poloviny století… (však vy víte, jak se jmenuje) Nenechme se ovšem zmást. Růst zůstává i nadále tak dynamický, že si v blízké budoucnosti na ten chleba namažou asi i Spojené státy americké.

Kdo má v živé paměti dubajskou meziklimatizační turistiku, už mu doslova svítá: Soláry, soláry a ještě jednou soláry! Tak fajn, je to sice jasné, ale pojďme si to jen tak pro jistotu prověřit přes data.

Na první pohled je zřejmé, že Spojené arabské emiráty zažívají v posledních 20-25 letech neskutečnou ekonomickou explozi. Od roku 2000 narostla výroba (a tedy i spotřeba) elektřiny na čtyřnásobek, z toho jen v letech 2020-2023 byl zaznamenán růst o pětinu.

Už pohled na instalovaný výkon solárních elektráren nás však poněkud nahlodá v jistotě, zda země nárůst spotřeby skutečně dokáže pokrýt energií ze Slunce. Ne že by těch téměř 6 GW bylo zrovna málo, kor v arabských podmínkách. Zatímco v Česku v roce 2023 vyrobilo 3,5 GW v solárech s bídou 3,5 TWh elektřiny, ve Spojených arabských emirátech to bylo při oněch téměř 6 GW famózních 13,8 TWh! No jo, jenomže i tak je to jen něco málo přes 8 % celkové výroby… Jaký zázračný zdroj tedy zajistil, že Arabové dokázali utišit svůj hlad po elektřině, a přitom naprosto zásadně očistit výrobu od emisí CO2?

Jednoznačnou odpověď nám dodá následující obrázek.

Neřešme tu šedou horu zemního plynu, to je prostě domácí palivo, které bylo ve výrobě elektřiny až do roku 2020 naprosto dominantní a silnou pozici si zachovává dodnes. Neřešme ani ten zelený flek, to je fotovoltaika, která zatím v emirátských podmínkách statečně plní roli doplňku. Věnujme pozornost modrému fleku. No jasně, jádro! Ještě v roce 2019 bylo na nule a vloni už na krásných 32 TWh! Dohromady to dělalo téměř 20 % elektřiny. A EU rázem zelená závistí. V souboji s fosilní velmocí…

Jak je to tedy s tím jádrem ve Spojených arabských emirátech? V severozápadním koutě stojí jediná jaderná elektrárna, která reprezentuje zároveň první zdroj svého druhu v arabském světě. Jmenuje se, kdo ví proč, Baráka (asi po českém fotbalistovi Antonínu Barákovi) a má čtyři bloky po 1400 MW, celkově tedy úctyhodných 5,6 GW. A teď se podržte. Výstavba prvního bloku začala až v roce 2012. Jinými slovy během pouhých dvanácti let Emiráty vyfrkly čtyři velké bloky! Wow.

A tyto čtyři velké bloky, přestože mají dohromady pořád o něco nižší výkon než všechny soláry v zemi, jsou schopné dodat do sítě ročně skoro dvaapůlkrát víc elektřiny. Tajemství arabského trumfnutí Austrálie a EU ve výrobě čisté elektřiny na hlavu je odhaleno. Spočívá v technologii, v níž Evropa patřila dlouho ke globálním lídrům, ale v posledních 30 letech se tvářila, že chce vlastně rozvíjet něco jiného, lepšího. Emiráty přitom dokazují, že ani země s ideálními podmínkami pro rozvoj fotovoltaiky se neobejde bez stabilních a řiditelných zdrojů.

Nedosti na tom, elektrárna Baráka bude mít v plné palbě 8,4 GW, tedy až se v následujících letech dobudují bloky pět a šest. Mimochodem, hádejte, kdo ty první čtyři bloky postavil. Ano, jsou to naši již dobře známí Korejci…

Není to tak dávno, co se nejrůznější klimatičtí redaktoři pohoršovali nad tím, že se světová konference o změnách klimatu koná v Dubaji (COP 28 v roce 2023). Už tehdy však bylo zřejmé, že my, Evropané, začínáme být právě oproti Arabům uhlíkově poněkud dýchaviční. Ale bylo potřeba podívat se na data a nedat na předsudky a stereotypy. Zkusme to dělat častěji, třeba nám to pomůže k zodpovědnějším a racionálnějším rozhodnutím.