Článek
Hned na úvod si rovnou sáhněme na extrém. Víte, jakou má průměrnou denní spotřebu energie současný obyvatel subsaharské Afriky? Podle mého oblíbeného kanadského vědce českého původu Václava Smila je to stejně, jako měl průměrný Francouz či Němec v polovině 19. století! Vyprávět takovému člověku cosi o ekologii, to by bylo jako snažit se naučit Čingischánova vojáka dvorní etiketě.
Těžko se můžeme obyvatelům Konga či Botswany divit, že místo uhlíkové stopy řeší, zda budou mít zítra co do úst. Z pohledu ekologie však nastane velký problém ve chvíli, kdy všechny tyto země vykročí za blahobytem, který bude (byť jen vzdáleně) připomínat ten náš. Jejich cesta povede pochopitelně přes fosilní paliva (kdo tomu nevěří, ať se podívá, kolik uhelných elektráren se letos staví v Číně a Indii).
V prostředí „západní kavárny“ občas zazní smělá idea, že extrémně chudé státy by mohly fosilní mezikrok přeskočit a rozvíjet rovnou moderní energetiku založenou na obnovitelných zdrojích energie a akumulaci (já už teda úplně vidím ten obří elektrolyzér třeba na okraji Lusaky…). Teoreticky to samozřejmě možné je. V praxi by to ovšem celé subsaharské Africe musel někdo zaplatit. Hádejte kdo.
Ano. I Evropan. Ten samý, který se mohl zbláznit, když mu vloni přišel dvojnásobný účet za elektřinu. A teď si všimněte toho paradoxu: Ani bohatý Čech, Němec či Litevec v drtivé většině případů svou vlastní ekologii nefinancuje výhradně ze svého. Dotaci dostává na fotovoltaiku, domácí bateriové úložiště, zateplení obálky, tepelné čerpadlo, jímku na dešťovou vodu i elektromobil. Na druhou stranu dotace mu vždy pokrývá jen část nákladů, zbytek si musí zacvakat sám – a nutno zdůraznit, že onen „zbytek“ začíná být už pro střední třídu důvodem, proč do toho vůbec nejít. Jinými slovy chudý Čech, chudý Němec a chudý Litevec si nic z výše uvedeného prostě nekoupí.
Pak tu máme velké ekologické projekty na úrovni firem a opět velmi podobný příběh. Dotace obří, spoluúčast investora značná. Platí to u větrných farem, rozsáhlých solárních polí i bioplynových stanic. Byť nám to možná na první dobrou hned nedochází, na každý z těchto počinů pravidelně přispíváme (a teď neřešme, zda je to dobře nebo špatně, stačí když si to připustíme). A přispíváme všichni – nejen bohatí, ale i chudí.
O to víc bije do očí ona disproporce ve vztahu k ekologii. Chudý člověk platí, nic nedostane, a ještě každý den poslouchá v televizi, jak ubližuje planetě, když jezdí do práce svým starým otřískaným dieselem. Nedosti na tom, z EU se na něj navíc valí vlna zákazů a omezení, která má potenciál mu již tak složitý život ještě náležitě opepřit. Začalo to omezením spotřebičů s vysokými příkony, končí to zákazem prodeje aut se spalovacími motory, případně zákazem prodeje kamen na uhlí. Důležitá vsuvka: Autor tohoto textu vůbec nezpochybňuje možný ekologický efekt takových opatření, jen se snaží vcítit do role lidí, kteří to nejvíc odnesou. A klade si otázku, na kolik všechny ekologické regulace právě v těchto lidech pěstují ten správný vztah k ekologii jako takové…
To samozřejmě neznamená, že chudý člověk nemůže žít ekologicky. Nic mu nebrání v tom, aby zodpovědně třídil odpad, kompostoval, jezdil na kole či MHD či chodil doma ve svetru. Mimochodem i to topení uhlím lze prokazatelně provozovat s minimálními dopady na ovzduší – stačí kvalitní spotřebič, správné palivo, čistá spalinová cesta a rozumná obsluha (důležitý je hlavně dostatečný přívod vzduchu).
Vše z výše uvedeného však přináší nějakou míru nepohodlí či omezení, a proto si nepředstavujme, že se to u nižších vrstev v masové míře prosadí. Jak moc by vás bavilo dobrovolně si utrhovat od úst, když každý den vidíte, že vaši lépe situovaní sousedé to dělat nemusejí (a taky to nedělají)? Nezbývá než uzavřít, že budeme-li ekologii i nadále budovat stylem „bohatým dotace, chudým zákazy“, přírodě tím moc nepomůžeme a sociální napětí bude stoupat (společnost je ostatně už teď jako papiňák). Na druhou stranu je třeba přiznat, že asi neexistuje způsob, jak to dělat lépe a radostněji. Nebo ano? Máte nějaký nápad?
Tento článek vznikl v rámci projektu Energie ve dne v noci.
