Hoax roku: Francii ve vedru kolabuje jádro a zdražuje Německu elektřinu

Rád jezdím do Alsaska. Nejen za pohádkovými vesničkami s hrázděnými domky a za vynikajícím gewurztraminerem, ale také za pohnutou historií. Doslova. Historie se tam hýbala tolikrát, že už si dneska nikdo nepamatuje, kdo si tenkrát začal. Po Třicetileté válce tu vládli Francouzi, po prusko-francouzské válce Němci, po První světové válce znovu Francouzi, za Druhé světové války Němci a v poválečné době až do současnosti zase Francouzi. Nejlépe se s tím neustálým pohybem vyrovnali samotní Alsasané, kteří se dodnes nepovažují ani za Francouze ani za Němce, dokonce mají i vlastní hatmatilku, která připomíná francouzštinu i němčinu.

Asi není žádným tajemstvím, že Francie a Německo se mají rády asi jako Piráti s Motoristy, developeři s památkáři nebo vepřo knedlo zelo s malinovkou. Vlastně je docela zázrak, že právě na tomto svazku drží celá Evropská unie. Rozdílné nátury se však odrážejí i v energetických koncepcích a tam už to poslední dobou začíná pořádně skřípat. Letos vyvrcholil nesoulad francouzské jaderné flotily s německou Energiewende v médiích a na sociálních sítích neuvěřitelnou dezinfo kampaní, v níž Němci zcela vážně sváděli vysoké nárazové ceny na spotu v Lipsku na své francouzské sousedy. Aby dostatečně vynikla absurdita a bohatý historický kontext tohoto příběhu, povím vám ho napřed v snadno uchopitelné komunální metafoře.

Žily byly v jednom ospalém maloměstě dvě rodiny – Bouchardovi a Steigerovi. Protože si kdysi dávno postavily vedle sebe rodinné domy v jedné ulici, slíbily si, že si budou navěky pomáhat. Bouchardovi žili jako úplně normální dobře situovaná konzumní rodina. V ulici patřili k vyšší střední třídě, měli chytrou domácnost, nakupovali v supermarketu, chodili do restaurací a jezdili autem. Steigerovi žili dlouho stejně. Než pan Steiger jednoho krásného dne probudil vyděšenou manželku výkřikem: „Takhle už to dál nejde. Planeta hoří!“ (mimochodem v tu chvíli jeho chytrý dům spustil v ložnici sprinklery) A od té doby začali žít úplně jinak.

Zpočátku si to celá rodina pochvalovala. Steigerovi omezili nákupy, restaurace i jízdy autem, rozkopali půl zahrady kvůli pěstování rajčat, brambor, obilí a slepic (nejdřív jim moc nešly, asi je dávali moc hluboko), začali péct vlastní chleba, a když to jen trochu šlo, chodili pěšky či jezdili na kole.

Jenomže pak pan Steiger prodal auto, v práci oznámil, že už nepřijde (což mu vzápětí písemně potvrdila i firma) a pořídil si panický strach z návštěvy obchodů. Jakýchkoliv. Na milost bral pouze nádražní večerku, která však kvůli špatné ekonomice měla do několika let skončit. Rozkopal druhou půlku zahrady, zasadil všechno, co mu tam ještě chybělo a koupil kravku, vepře a králíky. Ale to byl jen začátek.

Taky posbíral pár dotací, vzal si úvěr a na stěny dal polystyrén, do střechy vatu, na střechu soláry, do sklepa baterku, za barák tepelné čerpadlo, na „rostlinnou“ část zahrady automatickou závlahu a pod dosud nevyužitý kousíček pozemku dešťovou jímku. Dům i zahradu pak plánoval dochytřit a dodigitalizovat, aby jednoho krásného dne mohl vše pohodlně řídit mobilem. Jeho snem pak bylo pořídit si malou bioplynku a vydat se s nůžkami na poslední cestu k elektrickému pilířku… Jenomže mezitím se ukázalo, že všechno je trochu složitější, dražší a na delší lokte, než se zpočátku zdálo.

A rodina začala poněkud trpět, protože na „Steigerův seznam“, či, chcete-li, černou listinu, se dostala i ta večerka.

V teplejší části roku Steigerovi sice netrpěli nedostatkem, spíš naopak, ale o to větší bídu s nouzí třeli při každé další zimě. Když bylo nejhůř, chodila paní Steigerová do večerky „na tajňáše“. Pak ji ale manžel vyhmátl, a musela tak uprosit paní Bouchardovou, aby jí každý týden pod rouškou tmy přehazovala nákupy přes plot. I toho se pan Steiger domákl, ale dělal, že nic neviděl, protože už začínal mít taky celkem hlad…

Brzy začala trpět i rodina Bouchardova.

K nákupům přes plot se brzy přidaly spolujízdy autem, dovozy zboží nakoupeného přes internet (proč platit za dopravu, když to má soused při cestě, že?), sharing lednice (tu svoji totiž pan Steiger taky střelil) či dokonce dodávky hotových jídel. Dusno začalo být i v dobách sklizně, a to nejen kvůli suchu. Bouchardovi sice milovali jahody, rajčata i brambory od Steigerů, ovšem když od nich začali přebírat dva velké koše denně („přece se to nevyhodí!“), už jim to taky lezlo ušima.

Jednoho krásného dne probudila paní Steigerová vyděšeného manžela výkřikem: „Takhle už to dál nejde. Furt mi jen házíš klacky pod nohy!“ (a jejich chytrý dům v ložnici opět spustil sprinklery)

Panu Steigerovi nastaly těžké chvíle. Zdálo se, že jeho žena se chce vrátit k původnímu stylu života. Ale copak se mohli otočit zrovna teď, v půli cesty za soběstačností?

A pak přišel onen pověstný letní přívalový déšť. Zahrada vyplavená, úroda zničená, slepice odpluly někam do Hamburku… Najednou to byl zoufalý pan Steiger, kdo chodil tajně do večerky a k plotu, aby nemusel manželce nic vysvětlovat. Ale ona si i tak všimla, že je všeho nějak míň (včetně peněz), a častovala ho čím dál častěji vyčítavými pohledy.

Došlo na nejhorší. Rozhodl se lhát. „No za to můžou ty přívaláky! To vyplavilo celý město, ti říkám! Tím pádem Bouchardovi nemají kde nakupovat, jezdí až bůhví kam a prodávají nám to za dvojnásobek! Jsme na nich hrozně závislí, proto musíme co nejdřív dotáhnout… Steigerwende!“

Ve skutečnosti všechny obchody fungovaly dál. Přívaláky vyplavily jen tu večerku…
(pokračování příště… jestli teda vůbec)

Že Francie dlouhodobě krmí elektřinou půlku Evropy včetně Německa, o tom jsem psal tady. Že má její elektřina uhlíkovou stopu až desetkrát nižší než ta německá, to jsem řešil tady. A že si Německo dělá z Francie a prakticky všech ostatních sousedů kromě Lucemburska… baterii (co jste mysleli jiného?), to je známá věc. V tomto článku jsem dokonce upozornil na kuriózní situaci, kdy Francouzi tlumili vlastní soláry, aby se jim do sítě vešly ty německé…

Zatímco v dobrých časech si Němci odlévají přebytky z OZE do zahraničí, ve špatných škemrají o elektřinu po všech uhelných a jaderných čertech. To jsem řešil už několikrát, tak třeba tady.

Důležitý disclaimer: Jsem ochoten připustit, že Energiewende je stále v přechodném stavu, a proto těžko může fungovat. Das ist doch die erste Phase, die Zuckerfabrik ist nicht fertig… Ale asi se shodneme na tom, že tento přechodný stav začíná být i pro sousedy docela nesnesitelný a že nejspíš bude trvat o nějaký ten pátek déle, než se předpokládalo.

To byla ta část příběhu, kterou všichni dobře známe. A teď si prohlédněte pár reálných titulků z německých médií (Die Zeit, Tagesschau, solarify.eu, Handelsblatt), ať vidíte, že nekecám ani s tím závěrem.

Pravé dezinformační rodeo se pak rozjelo na sociálních sítích. Činili se zelení politici, aktivisté, ale korunu tomu nasadilo ministerstvo životního prostředí Bádensko-Württemberska.

Překlad: #Teplo a #sucho v důsledku #klimatickékrize destabilizují stávající evropský energetický systém. Francouzské a švýcarské #jaderné elektrárny musí snižovat výkon kvůli nedostatku chladicí vody. Němečtí výrobci musí zasáhnout a ceny rostou. Proto #energetickátranzice @handelsblatt

V energetickém diskurzu se dokonce úspěšně ujaly novotvary jako Hitzenflaute nebo Trockenflaute jako protipól Dunkelflaute.

Hustý, co? To už je na úrovni emailu „jsem advokát vašeho jihoafrického dědečka, zdědil jste po něm miliony“ nebo „zubaři ho nenávidí, podívejte na jeho zázračné kleště “, případně „mikrofon zůstal zapnutý a Láďa Hruška prozradil, jak přepnout benziňák na elektromobil“.

Tady člověk ani neví, kterou lež má vyvrátit dřív:

1) Ano, fakt bylo hodně vedro a fakt se v Evropě odstavovaly jaderky, ale bylo jich velmi málo – ve Francii například Golfech a Tricastin a ve Švýcarsku Beznau. V Belgii snížil výkon Doel. Podle EDF vysoké teploty a nízké průtoky řek průměrně snižují potenciální roční jadernou výrobu ve Francii zhruba o 0,3 %…

2) Reaktory se neodstavovaly z provozních, ale ekologických důvodů, přesněji řečeno kvůli ochraně ryb v řekách. Taková Garonna měla 28 °C, takže pokud okolní restaurace nebyly ochotné rovnou z ní odebírat vařené pstruhy a lososy, bylo celkem fajn, že Golfech vypnul její ohřev.

3) Teď to nejdůležitější: Na celkovém výkonu jádra ve Francii ty odstávky v podstatě nebyly poznat. Nebo vy tam někdo vidíte nějaké propady? Já teda jen úhybné manévry při fotovoltaických špičkách a teď v červenci dokonce mírný nárůst výkonu…

Můžeme se bavit o mírném efektu v Belgii či Švýcarsku, ale v poměru k francouzským výkonům jde o nepodstatné drobné.

4) Fun fact? Takhle vypadaly francouzské dovozy do Německa v červnu…

…a takhle zatím vypadají v červenci.

Musím něco dodávat? Pan Steiger chodí k plotu jak do hospody a skoro nikdy neodchází s prázdnou.

5) Ceny v Německu skutečně v odběrových špičkách nárazově stoupají, a to dokonce i v nejpříznivější letní sezoně. Důvodem je ovšem vždy jen a pouze nízká výroba solárních a větrných elektráren a nutnost nastartovat fosilní zdroje zatížené emisními povolenkami či zvýšit dovoz. Tedy stará dobrá Dunkelflaute, žádná Hitzenflaute či Trockenflaute…

Tu pravou bombu jsem si ovšem schoval až na závěr. Francouzské jaderné elektrárny mají skutečně problém, ne že ne. Jsou v čím dál horší technické kondici. A dost možná je to i kvůli tomu, že jsou jejich provozovatelé nuceni regulovat jejich výkon podle rozmaru počasí a výroby obnovitelných zdrojů (i těch německých). Například u reaktoru Civaux 2, který je nejčastěji vystaven regulaci výkonu, byly nedávno opětovně zjištěny trhliny v potrubí… Sluší se však dodat, že příčinnou souvislost mezi modulací a korozí se zatím nepodařilo exaktně potvrdit.

Díky bezprecedentnímu jadernému programu ze 70. a 80. let dnes disponuje Francie 56 jadernými reaktory. Bohužel hrozí, že spousta z nich půjde ve 30. a 40. letech do důchodu. Gallský kohout sice kokrhá o nové výstavbě (nejvlhčí sny hovoří až o 14 nových reaktorech), ale jako mnohem reálnější se zatím jeví prodloužení životnosti stávajících zdrojů. EDF nedávno oznámila, že regulátor jí posvětil prodloužení dvaceti jaderných bloků za původně projektovaných 40 let. Přípravné práce u prvního z bloků byly podle EDF zahájeny již v loňském roce.

Modleme se, ať se Francouzům podaří aspoň to prodloužení, když už ne nová výstavba (ta je za stávajícího stavu dodavatelských řetězců vždy vachrlatá). U plotu Bouchardových totiž brzy nemusí stát jen pan Steiger, ale i pánové Novák, Sikorski či Poirot…