Francie omezuje jádro a soláry, aby vstřebala solární přetoky od sousedů

Na úvod otázka za pět zelených bludišťáků. Moment. Je krize, musí se šetřit. Tak jen za tři:

Co je ta oranžová potvora nahoře?

Moudří už vědí, cé je správně. Hoši od energetického fochu už dokonce termín „Batman“ pomalu zavádějí do síťového žargonu. Máte-li pocit, že je to blbost, zkuste si se mnou jen tak od oka nakreslit takové běžné ospalé nedělní odpoledne přetížené fotovoltaikou:

Je nový den, v kuchyni voní káva, děti se odvalily za vzděláním, rodiče za budováním kapitalismu a slunce se mezitím začalo opírat do zeměkoule. První zásah dispečera v podobě omezení solární výroby přichází už během dopoledne po opadnutí ranní špičky, čímž vzniká levé ouško. Mezitím zbytek panelů kopíruje průběh fotovoltaické špičky, a krásně tak vykresluje relativně kulatou hlavičku. Odpoledne pak přichází druhý, ekonomicky o dost příznivější zásah dispečera. Podvečerní špička umožňuje skokový návrat zaříznutého výkonu, který však rychle klesá. Pravé ouško je hotové, potomci Boba Kanea a Billa Fingera se tetelí hrdostí a blahem.

V pátek 13. června přiletěl batman z Německa do Francie (Mimochodem víte, co je horší než pátek třináctého? Pondělí šestnáctého…). Na hranicích trochu štrejchnul o pozůstatky opevnění někdejší Maginotovy linie v Alsasku, proto mu chybí kus pravého ouška. Ale jinak je to fešák, co? K tomu „týrání jádra“ při téměř jakékoliv fotovoltaické špičce se vrátím později, teď se věnujme netopýrovi.

Že byl opravdu z Německa, tím si buďte jisti. Ve fotovoltaické špičce šly z Německa do Francie až přes 2 GW…

…a Německo zaznamenalo v poledne nejvyšší výrobu fotovoltaiky nejen za letošek, ale za celou historii! Ve 12:30 praly soláry do sítě neuvěřitelných 49 348 MW. Není divu, že Němci nevěděli, co s tím, a tak vyslali přes hranice batmana…

Poznámka pro hnidopichy: Pokud vás předpředchozím grafu zaujaly francouzské exporty do Británie a Itálie, tak tam nešlo o netopýří invaze, nýbrž o řešení reálného nedostatku elektřiny v dané době, odborně řečeno bilanční přeshraniční toky (to zní študovaně, co?).

Mimochodem na sociálních sítích vyvolal německý netopýr ve francouzském prostoru zdvižená obočí v řadách odborné veřejnosti. Energetičtí experti se pozastavovali nad postupem, že „vymažeme vlastní 3 GW, abychom si je mohli vzít z Německa“…

Řeklo by se: To je toho, tak Francouzi jednou Němcům vyšli v něčem vstříc (i když ani to dějiny moc nepamatují). Jenomže ve skutečnosti Francie tímto způsobem hýčká skoro všechny své sousedy, a to poměrně pravidelně a systematicky. Potvrzuje to analýza čtvrthodinového provozu mezi 1. březnem a 17. červnem 2025.

Graf, který vypadá jako rozsypané antiperle, znázorňuje čisté dovozy ve Francii podle denní doby. I laik snadno nahlédne, že země se překlápí do importního režimu převážně kolem poledne (když zanedbáme nějaké drobné ojedinělé dovozy nad ránem, které patrně souvisely s abnormálním splašením větru u sousedů). Nikdy jindy Francie v čisté bilanci nedovážela! To je zajímavé, ne?

Podle mě je to na Turka!

A teď to bude ještě zajímavější. Další graf totiž poukazuje na to slíbené „týrání“ francouzského jádra. Když vyneseme na „antiperlový“ graf čtvrthodinové výkony pod 30 000 MW (což lze ve francouzských podmínkách považovat za skomírající hodnoty), a to opět v jarním období mezi 1. březnem a 17. červnem, naznáme, že výkon jádra uhýbá nejvíce právě ve fotovoltaických špičkách. Jinými slovy jádro tlumí výrobu kvůli tomu, že do francouzské sítě se přes poledne tlačí čím dál více domácích, ale i zahraničních solárů.

Jen pro srovnání: Takhle vypadala jaderná a solární výroba ve Francii na konci jara před čtyřmi lety. Červená rovinka je hladká jak Autoroute du soleil (přátelská rada: nikdy po ní nejezděte na Azurové pobřeží, když se slaví pád Bastily, tolik času nemáte). Fotovoltaické kopečky jsou relativně hladké, protože tehdy ještě jaksi nebylo moc co a proč krátit.

Zbývá už jen stručně převyprávět dobrodružství fotovoltaiky na francouzský způsob. Po relativně mírném rozvoji nastal ve Francii podobně jako v ostatních evropských zemích dějový zvrat až kolem roku 2020.

Shrňme si, co zatím víme. Ve Francii, Německu a prakticky celé Evropě probíhá fotovoltaický boom. Kapacity jsou už natolik obrovské, že ve špičkách utlumují stabilní zdroje víc, než by bylo zdrávo, i tak ale přetěžují sítě, takže dispečeři přenosových soustav musejí čím dál častěji přistoupit k odpojování solárních parků. Kvůli dobrému přeshraničnímu propojení Francie a Německa pak nastávají obzvláště paradoxní situace, kdy Francie vypíná svoje soláry, aby mohla přijmout ty německé!

Asi cítíme, že je to špatně, ale ve zbytku tohoto textu považuji za vhodné upřesnit proč a z jakých pohledů.

Zní to neuvěřitelně, ale až do loňského roku francouzský provozovatel přenosové soustavy RTE nikdy nemusel krotit větrníky ani soláry, aby předešel kolapsu sítě. Poprvé opravdu až v létě roku 2024! A chvíli to dokonce bylo tak, že tzv. záporný výkon (= vypínám to a jdu domů) byly ve Francii schopné dodávat jen OZE o výkonu dohromady 500 MW, a to na dobrovolné bázi!

Od té doby se situace dramaticky změnila, ani se nechce věřit, že uplynul sotva rok. Už za rok 2024 Francie zaznamenala prudký nárůst hodin s nulovou či zápornou cenou elektřiny. Analytici odhadli, že peak nastane až v roce 2030 nebo 2040 (!) a doporučili omezit provozní dotace pro OZE a rozvíjet akumulaci.

Pro úplnost, tady jsou záporné hodiny celé Evropy za letošek. Francie má zatím bronz. Držitele zlata asi uhádnete…

Provozovatel největší evropské jaderné flotily EDF s 57 jadernými reaktory (asi ho nemusím českému publiku zvlášť představovat…) pak na začátku letošního jara oznámil, že v roce 2024 byl nucen snížit výrobu elektřiny o 30 TWh kvůli nízké poptávce, dvojnásobně oproti roku 2019. Zástupci EDF hovořili o zvýšených provozních nákladech a „technických a organizačních omezeních, která společnost nikdy dříve nezažila“ (k tomu se ještě vrátím).

Po všech těchto zjištěních začali Francouzi šlapat na brzdu i na investiční dálnici. Fotovoltaický cíl do roku 2030 snížili o 10 %.

V druhé polovině dubna (těsně před španělským blackoutem) pak přišel další šok. Provozovatel francouzské přenosovky musel kvůli totálnímu přesycení sítě spustit nouzový vyrovnávací mechanismus, jehož součástí bylo pravděpodobně i nucené (tedy státem proplacené) odstavování jaderek. V důsledku stála elektřina rekordních minus 12 000 eur/MWh!

Na konci dubna se už zvedla vlna nevole (nebo vlna vole?) proti energetické politice státu ve francouzském parlamentu a v návaznosti na to vláda pozdržela vydání desetiletého energetického plánu, který už měl být zveřejněn v roce 2023… Přístup k rozvoji obnovitelné energie bude nejspíš přezkoumán, čti: ambice pro rozvoj solárních a větrných elektráren budou sníženy.

Na konci května pak všemu nasadil korunu francouzský úřad pro jadernou bezpečnost (ASNR), když upozornil na to, že „týrání“ reaktorů neprospívá technickému stavu zařízení ani psychické pohodě operátorů.

„Během těchto změn zátěže jsou pracovníci plně zaměstnáni řízením provozu, což jim může bránit v plnění jiných úkolů (…). Hlavní změna, kterou dnes pozorujeme, se týká atmosféry v řídicí místnosti… s každodenními a někdy i vícenásobnými změnami výkonu za den. Zatím to ještě zvládáme, ale personál to vystavuje vážnému stresu,“ uvedl vedoucí ASNR Pierre-Marie Abadie během slyšení parlamentního úřadu pro hodnocení vědeckých a technologických rozhodnutí.

Prostě to není jako práce s buzolou, děti.

Na závěr to nejdůležitější. Láska! Teda peníze (pardon). Jádro má, jak známo, běžet na plný knedlík hlavně z ekonomických důvodů. Podle konzervativních odhadů založených na datech provozovatele soustavy RTE stojí denní výpadek 900 MW výroby ve francouzském jádru cca milion eur. Ročně jsme tedy až na 2 miliardách eur! (které v první fázi jdou na vrub EDF, ale ve finále je zaplatí samozřejmě spotřebitel) Oproti minulosti přitom nejde jen o ubrání páry, ale stále častěji i o úplné odstavení zdroje (v některých případech patrně hrazené provozovatelem soustavy, což se dřív nebo později musí i na faktury pro koncové spotřebitele).

A krácení výroby solárů a větrníků je podobně výhodný kšeft. Podle Montelu se jen vloni týkalo výroby ve výši 1,7 TWh, letos to patrně bude násobně víc. Za každou nevyrobenou kWh přitom dostal výrobce zaplaceno…

Pokud čtete můj blog pravidelně (a já jsem za to rád), pointu si doplníte sami. Za všechno ve skutečnosti může kachna, žádný netopýr! Ve Francii to dlouho byla pouze nezbytná součást gastronomie, ale v posledních letech vstoupil tento nezvaný host i do energetiky, která dlouho ctila pravidlo, že do baseloadu patří pouze jádro.

P.S.: Na svatou trojici akumulace – agregace – flexibilita jsem samozřejmě nezapomněl. Když si ale přes palec pronásobím, kolik by těch baterek, elektrolyzérů, agregátorů a „flexibilů“ (?) muselo být, říkám si, že už se nebavíme o tomto půlstoletí (o konečném účtu ani nemluvě).