Elektřina z Německa bude. Ale asi jindy, než ji budeme potřebovat

Když jde bavorský důchodce Jürgen za kuropění do lesa vyvenčit svého psa Hansiho (samozřejmě německého ovčáka, jak jinak), měl by si dát na zpáteční cestě bacha, aby nevrazil do oplocení nově vybudované solární farmy.

Podobně je to i s větrnými farmami. Ty však mohou zaskočit spíše Jürgenova syna Klause, který se jako instruktor sportovních letadel ve Šlesvicko-Holštýnsku zase musí proplétat čím dál tím hustším lesem větrníků (setkání s takovým stožárem by pro Klause byla vyloženě „nevýhra“).

V současnosti má Německo nainstalováno ve fotovoltaice 88,85 GW a ve větru 70,29 GW. Schválně si to zkusme převést podle velikosti země na Českou republiku, abychom dokázali docenit, jaký je to mazec. Je to stejné, jako kdybychom v Česku měli ve fotovoltaice 19,6 GW a ve větru 15,5 GW (dohromady výkonově asi 35 bloků Temelína).

Problém je v tom, že s rozvojem dalších nezbytných technologií, bez nichž nová bezemisní energetika nikdy nebude fungovat tak, jak bychom potřebovali, to už ani v Německu taková hitparáda není.

Napřed se podívejme na baterie. Copak výkon, ten vypadá ještě celkem slušně – nedávno přelezl 9 GW! Když to tedy teoreticky všechny německé baterky rozpálí naplno, odpovídá to devíti temelínským blokům. Problém je, že by v takovém „ajfru“ vydržely jen něco málo přes hodinu. Celková kapacita se totiž stálé potácí na nějakých 14 GWh. A možná vás překvapí, že výkonově i kapacitně to v Německu netáhnou velká úložiště, ale klasické baterie v domácnostech (ne ty tužkové, ale ty co nejčastěji krmí střešní fotovoltaika).

Doplňující poznámka: Hodně se mluví o potenciálu baterií v elektromobilech. Teoreticky mohou síti poskytnout ohromující kapacitu, to asi ano. Ale já si stejně pořád myslím, že lidé budou chtít těmi auty občas jezdit a ne je mít pořád připíchnuté na nabíječce. Nicméně rád se nechám vyvést z omylu.

Co staré dobré přečerpávací elektrárny? Zatímco my si vyprávíme o hlavně zázračných Dlouhých stráních, méně už o Dalešicích a ještě méně o Štěchovicích, Němci provozují neuvěřitelných 28 těchto zařízení! Instalovaný výkon 6,3 GW vám může připadat oproti 9 GW v bateriích docela skromně, ovšem souhrnná kapacita 37,4 GWh už stojí za pozornost. V maximálním provozu si to lze představit jako provoz více než šesti temelínských bloků po dobu něco málo přes šest hodin.

Když to posčítáme, máme v teorii nástroj k posunutí spotřeby 51,4 GWh. Pochopitelně krátkodobému v průběhu dne, neberme to tak, že si uložíme Temelín na zimu. A smiřme se s tím, že s ohledem na běžný provoz zdrojů můžeme reálně počítat s disponibilní kapacitou jen v řádu nižších desítek GWh. Pokud vám to připadá jako dostatečný „kýbl“ na zachytávání německé nadprodukce, vězte, že za extrémně slunečních či větrných dní může být plný už do hodiny.

Protože rozvoj akumulace zatím marně stíhá rozvoj solárů a větrníků, tlačíme pořád tlusté do tenkého a zatím to nevypadá, že by se to v blízké budoucnosti mělo změnit. Když k tomu připočteme pomalé posilování a nachytřování německých přenosových soustav, výsledkem nemůže být nic jiného než pravidelné střídání dvou stavů. Buď mají Němci tolik elektřiny, že mohou vytápět fotbalové stadiony (což se teď v létě náramně hodí), nebo jí mají tak málo, že jim nepomůže ani týrání turbín zbývajících řiditelných zdrojů do maximálních výkonů a musejí dovážet elektřinu ze zahraničí.

V Česku se nyní hovoří o riziku divokého odstavení uhlí a pádu do výkonových deficitů již v následujících letech. Nabízí se tedy přirozená otázka: Můžeme se spolehnout na sousedskou výpomoc s ohledem na to, že Němci stejně nevědí, co s obřími přebytky?

Pojďme si nyní po vzoru televizních hokejových či fotbalových studií rozebrat pár typických situací v elektronické tužce!

Situace č. 1, „Haló, máme spoustu elektřiny! Kde jste kdo?“

Bylo 12. května 2024, z oken bavorských domů voněl nedělní bratwurst a slunce žhnulo, jako kdyby nebylo žádné zítra. Díky tomu obnovitelné zdroje prakticky samy pokrývaly celé zatížení německé sítě (soláry z 91,5 %) a celková výroba převyšovala spotřebu až o nějakých 15 GW. Jenomže podobně svítilo i všude kolem (viz přehled špičkových výkonů solárů: Česko 2,3 GW, Švýcarsko 4,1 GW, Rakousko 3,6 GW, Polsko 9,9 GW, Belgie 6,1 GW).

Když si dáme do pověstné „lupy“ ceny elektřiny na německém vnitrodenním trhu, spatříme astronomickou zápornou cenu minus 539 eur/MWh. To signalizuje, že Němcům nezbylo nic jiného, než snažit se uplacírovat výkon, kde se dalo, případně nuceně vypínat některé na počasí závislé zdroje. Nejvíce elektřiny (dohromady přes 7 GW) putovalo do Francie a Dánska. Proč zrovna tam? Obě země mají minimum solárů, Francie byla ochotna cuknout s jádrem trochu dolů a v Dánsku naštěstí zrovna skoro nefoukalo.

Situace č. 2, „Do Česka nic nepošleme, sami máme málo!“

Těsně před začátkem letošního jara šel první blok Temelína téměř na čtyři dny do odstávky kvůli opravě klapky na jednom ze tří systémů technické vody. Zároveň se v té době ještě čekalo na dokončovanou plánovanou odstávku třetího bloku v Dukovanech. Česko minus cca 1500 MW, nic moc. Nebyla by nějaká ta levná přebytečná elektřina z německého větru?

A zrovna ne. Konec zimy zastihl sever Německa v relativním bezvětří, takže země se sama potýkala s výkonovými deficity (a to najelo všechno, co mělo kotel a turbínu).

Pointa? Česká energetika si nakonec poradila sama tím, že v krátké době zdvojnásobila provozní výkon uhelných elektráren. A nakonec to bylo spíš tak, že jsme ještě trochu elektřiny posílali my do Německa…

Situace č. 3, „Pošli to dál!“

V úterý 6. února 2024 v Německu foukalo zatím nejsilněji v letošním roce – alespoň tedy podle výroby větrníků, které to v 17:00 rozparádily až na 45,9 GW (dvě třetiny zatížení). Není divu, že čistý export činil v první polovině týdne 10-15 GW. A byl únor, tedy třeskutá zima (skoro). Hurá, konečně využijeme ty přebytky, když se to hodí!

Jenomže to zase bylo jinak. Do Česka sice dorazilo docela dost elektřiny z Německa (až téměř 2 GW), jenomže dlouho se u nás neohřála a zase mazala dál – na Slovensko a do Rakouska. Proč jsme tehdy raději trochu neubrali v uhlí a plynu? V situaci, která tehdy byla na trhu, to zkrátka nebylo výhodné.

Samozřejmě vůbec nezpochybňuji, že v některých případech Česko využívá levné elektřiny z německých větrných či solárních přebytků. Nezpochybňuji ani to, že až se podaří posílit přeshraniční vedení a odstranit veškerá „úzká hrdla“ na německé i české straně, bude těchto situací přibývat. V energetice je však klíčová otázka, na co se můžeme spolehnout. A odpověď u německých přebytků zní zatím bohužel neuspokojivě: Můžeme se spolehnout leda na to, že se na to spolehnout nemůžeme. Nebo ještě jinak: Na dovoz elektřiny ze zahraničí se lze spolehnout asi stejně jako na předpověď počasí.