Článek
Po celém Česku během několika málo let vyrostou desítky gigawattů v solárech a větrnících, vznikne kompletní vodíková infrastruktura včetně obřích elektrolyzérů a spalovacích zařízení, v regionech se masivně rozvine komunitní energetika a tomu všemu se bleskově přizpůsobí distribuční i přenosová soustava. Díky tomu se velmi rychle zbavíme fosilních paliv, na Řípu rozkvetou fialky a nad Krušnými horami se stabilně usadí duha. Pokud věříte na zázraky, spokojte se s výše uvedenou představou a dál už nečtěte.
Pokud na zázraky nevěříte, asi se shodneme na tom, že bude velký úspěch, když se nám podaří alespoň bezpečně odejít od uhlí v harmonogramu doporučeném Uhelnou komisí (občas je dobré připomenout, že experti zvolili na základě rozsáhlých studií rok 2038, a to za předpokladu, že se podaří najít plnohodnotnou náhradu). Jako jediná realistická plnohodnotná náhrada přitom zatím připadá v úvahu zemní plyn, který vyniká především flexibilitou, a proto se ideálně hodí k zajištění služeb výkonové rovnováhy v době bouřlivého rozvoje na počasí závislých zdrojů.
Ponechme teď stranou palčivou otázku, kdo, kde a za kolik postaví všechny ty paroplynové a kogenerační zdroje. Neřešme ani to, že je nebudeme krmit zemním plynem z Hodonínska, ale v lepším případě z Norska či Ameriky a v horším z Kataru či Ázerbájdžánu. Zaměřme se čistě na ony nenápadné události z posledních týdnů, které se týkaly úniků metanu.
Nejdříve nějaký profesor Robert Warren Howarth z Cornellovy univerzity v americké Ithace odhalil, že právě při započtení těchto úniků vychází LNG z klimatického pohledu hůře než uhlí. Vsuvka: On to tedy odhalil už před deseti lety, ale to ho ještě nikdo neposlouchal a studie nebyly potvrzené satelitními měřeními a přelety nad frakovacími poli. Teď už jsou a vzkaz je jednoznačný: Brusele, máme problém!
Následně dala Evropská unie celkem srozumitelně najevo, že si v rámci klimatické politiky došlápne nejen na CO2, ale také na CH4, tedy metan, jehož skleníkový efekt je ještě minimálně dvacetkrát intenzivnější. Nařízení předběžně dohodnuté Evropským parlamentem a Evropskou radou zavede přísná opatření vedoucí ke snížení emisí. Říkáte si, to je jen takové obecné bububu, aby se neřeklo? Kdepak.
Provozovatelé a dodavatelé v oblasti ropného, plynárenského či uhelného průmyslu budou mít například povinnost měřit, monitorovat, vykazovat a ověřovat emise metanu pomocí stanovených monitorovacích standardů. Dále budou muset pomocí pravidelných průzkumů zjišťovat úniky a následně provádět opravy příslušné infrastruktury. Téměř úplně by mělo být zakázané tzv. flérování, tj. technologické rutinní vypouštění a spalování paliva při najíždění či odstávkách. Vznikne databáze metanu, v níž budou dovozci i provozovatelé sdílet údaje o emisích CH4. Do čtyř let pak budou muset i společnosti ze zemí mimo EU dovážející ropu, plyn a uhlí splňovat podobné povinnosti v oblasti monitorování a podávání zpráv jako evropské firmy.
To nám ta všeobecná euforie z LNG, Eemshavenu, případně dalších terminálů moc dlouho nevydržela, že? Nicméně neklesejme na mysli. Je klidně možné, že se podobně jako v předcházejících měsících opět všichni na trhu semknou a díky naplnění všech výše uvedených opatření tuto „metangate“ slavně vyřeší. Nelze se však zbavit dojmu, že na cestě za klíčovým přechodovým zdrojem energie nám přibyla další překážka. A že Green Deal bude ještě dražší a složitější, než jsme si mysleli.
