Článek
Nebudu vás napínat, bé je správně! Proti českému jádru obecně se sice z pravidla nejhlasitěji vymezují rakouské neziskovky, i ty německé se však mohou opřít o bohatou tradici sahající až do 90. let. Nyní se kupodivu ozvali dříve Němci. A ta situace přináší tolik zajímavých podtextů, souvislostí, paradoxů a point, že by bylo škoda ji odbýt prostým blogovým příspěvkem. Když drama, tak drama – nebo alespoň jeho skica. Vítejte na premiéře divadelní hry Zkrocení zlé elektřiny!
Dějství první, Čtyři místo jednoho
Premiér Petr Fiala: „Na nezávazných nabídkách se ukázalo, že výstavba až čtyř bloků v jednom balíku, byť by probíhala postupně, je ekonomicky výrazně výhodnější.“
Ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela: „Cena za jednu jednotku by se mohla snížit až o 25 procent. V praxi to znamená, že čtvrtý reaktor by byl téměř zadarmo.“
Reakce drzého novináře na sociální síti X: „Čili nejvýhodnější bude postavit nejdřív ten čtvrtý reaktor zdarma a pak se uvidí.“
Dějství druhé, Bavorský hněv
Scéna: Anketa Bayerischer Rundfunk v Dolním Bavorsku
Zemský rada Deggendorfu Bernd Sibler: „V Německu se upustilo od využívání dobrých jaderných elektráren, v Česku je třeba si dělat starosti, aby se nové nestavěly se špatnými standardy.“
Občanka Deggendorfu Tanja Schwankl: „Historie již ukázala, že i u vzdálenějších jaderných elektráren vždy existuje riziko. Následky černobylské havárie pociťujeme ještě dnes.“
Zemský rada Freyungu Sebastian Gruber: „Rozměry a rozsah současných plánů jsou pro příhraniční region velmi překvapivé a znepokojující. Realizace by měla značný dopad na kvalitu života a kvalitu lokality našeho regionu.“
Dějství třetí, Aspoň že…
Scéna: Sídlo Bundesnetzagentur, 14. července 2023, 6:30, zvoní telefon
Prezident Bundesnetzagentur Klaus Müller: „Dobré ráno, pane ministře!“
Ministr hospodářství a energetiky Robert Habeck: „Zdravím, dneska řešíme na vládě energetiku, tak doufám, že jedeme na zelenou.“
Prezident Bundesnetzagentur Klaus Müller: „Bohužel ne, skoro vůbec nefouká, takže větrníky dodávají asi jen 7 % elektřiny. Uhlí a plyn dohromady 30 %. Uhlíková stopa nic moc.“
Ministr hospodářství a energetiky Robert Habeck: „Co se dá dělat. Ale aspoň jsme soběstační, ne?“
Prezident Bundesnetzagentur Klaus Müller: „Pokud máte na mysli výrobu elektřiny, tak v ní zrovna teď určitě ne. Třetinu máme z dovozu.“
Ministr hospodářství a energetiky Robert Habeck: „Cože? Tolik? No tak aspoň že už nemáme žádnou elektřinu z jádra.“
Prezident Bundesnetzagentur Klaus Müller: „Jak se to vezme. Většinu dovozu zajišťují jaderné velmoci – Francie, Švýcarsko, Česko, Švédsko, Belgie…“
Ministr hospodářství a energetiky Robert Habeck: „To stačí, chápu. Aspoň že už nemáme žádné jaderné elektrárny na území Německa. A že jich bylo – dohromady 26 gigawattů! Jak se nám je vlastně podařilo všechny pozavírat?“
Prezident Bundesnetzagentur Klaus Müller: „Víte, to bylo tak…“
Dějství čtvrté, retrospektiva
Scéna: Televizní studio ARD, 15. dubna 2023, 23:59
Moderátor Kurt Schwafel: „Právě byly odpojeny ze sítě elektrárny Isar 2 v Bavorsku, Emsland v Dolním Sasku a Neckarwestheim 2 v Bádensku-Württembersku. Německo po 62 letech ukončilo výrobu elektřiny z jádra. Jak se to vlastně stalo?“
Energetický expert Hans Schluss: „Víte, to bylo tak…“
Dějství páté, retrospektiva k retrospektivě
Scéna: Tisková konference německé vlády, 14. března 2011 (tři dny po havárii ve Fukušimě)
Německá kancléřka Angela Merkelová: „Události v Japonsku nás poučily o tom, že rizika, která byla považována za naprosto nepravděpodobná, nakonec nejsou tak docela nepravděpodobná.“
Dějství šesté, návrat do retrospektivy
Moderátor Kurt Schwafel: „Tak takové to tedy bylo!“
Dějství sedmé, návrat do 14. července 2023
Ministr hospodářství a energetiky Robert Habeck: „Tak takové to tedy bylo!“
A potom už jen opona, letící půllitr a židle a samozřejmě Strašný vichr z hor.
Nenechme se zmást. Bez ohledu na to, co se dělo, děje a bude dít v Německu, není pochyb o tom, že Evropa zažívá jadernou renesanci. Slováci vloni spustili třetí Mochovce a příští rok by měly následovat čtvrté (ak dá pán boh). Finové vloni uvedli do provozu třetí Olkiluoto. V první polovině letošního roku by měli Francouzi rozběhnout třetí Flamanville (v tomto období je evidentně povoleno oživovat pouze třetí bloky…) a připravují další nové bloky v jiných lokalitách. A konečně Britové - Hinkley Point C by se měl dočkat zprovoznění v roce 2029 a v přípravě je Sizewell C. Belgičané, Nizozemci, Švédové, Švýcaři, Slovinci i Maďaři prodlužují stávající bloky.
Vím, co chcete říct, a proto to řeknu za vás: Nová výstavba, to je bída. Prakticky ve všech případech došlo k brutálnímu zpoždění a mnohonásobnému navýšení rozpočtu. Přéčinó jistě byla i pověstná chebná elektrónka é třenáct z podniku Katóda Holomóc, jinak řečeno ztráta know-how a narušení dodavatelských řetězců v důsledku útlumu jaderného průmyslu po Černobylu, respektive Fukušimě. Neméně důležitým aspektem je však důraz na bezpečnost a dodržování licenčních standardů.
Ano, nové jaderné projekty jsou tak rizikové ze stejného důvodu, z jakého nedává smysl aktuální bavorské reptání. Proto se smiřme s tím, že jaderné megastavby se budou prodlužovat a prodražovat i za předpokladu, že se nám v Evropě podaří opětovně nastartovat investice do jaderné energetiky se vším, co k tomu patří (jen doufejme, že se budou aspoň prodlužovat a prodražovat o něco méně).
Pokud to s Green Dealem myslíme v Evropě aspoň trochu vážně (a zda bychom měli, ponechávám zcela na uvážení laskavého čtenáře), přinejmenším ve střední Evropě se bez jádra neobejdeme. A pak by bylo dobré si už tak dobrodružné investice nekomplikovat strachem, který už dávno není na místě a který ve skutečnosti není problémem samotným, ale jednou z jeho příčin.