Obnovitelné zdroje v Česku nahrazují uhlí, ne uhelné elektrárny

Chemička v Litvínově odstavila etylenovou jednotku kvůli nálezu bomby z druhé světové, v Kadani měli Císařský den a fotbalová Sparta poprvé v ligové sezoně ztratila body. Byla velmi horká sobota 24. srpna 2024, na 76 meteorologických stanicích padly rekordy. A nikdo si nevšiml, že jeden významný rekord padl i v české energetice. V zásuvce byl nejnižší podíl elektřiny z uhlí v historii.

Ve 13:00 dodával do sítě pouze jeden hnědouhelný blok v Tušimicích (88 MW), jeden v Prunéřově (126 MW) a jeden na Kladně (57 MW). K tomu pár tepláren a závodních energetik a tím to haslo. Černé uhlí stálo úplně. Celkový uhelný výkon poklesl na nevídaných 446 MW, opravdu suverénně nejméně v dějinách (Energy Charts uvádějí dokonce 442 MW, ale to už je fakt jedno).

Takový historický okamžik stojí za náležitý analytický rozbor. V první řadě je třeba upozornit na to, že ona prázdninová sobota se vyznačovala typicky nízkým letním zatížením (jen 6 550 MW), takže vlastně moc výrobních zdrojů ani nebylo potřeba. Ve 13:00 fakticky naprostou většinu dodávky (89 %) poskládalo jádro (3 257 MW) a fotovoltaika (2 574 MW).

Situaci pochopitelně dost nahrál i příznivý vývoj v okolních zemích. V Německu svítilo tak, že nevěděli, co s tím (a k tomu ještě celkem foukalo).

…a v Polsku sice moc nefoukalo, ale stejně křičeli: Hrnečku, dost! (v originále: Kubek, dość!)

Na kvalitě ovzduší i změně klimatu se to všechno samozřejmě hned projevilo: Astmatici přestali chrchlat, v severních Čechách rozkvetly hortenzie a pověstný „ledovec soudného dne“ v Antarktidě dostal rýmu. Sorry, já musel.

Takže máme tu dekarbonizaci hotovou a můžeme odšpuntovat klimaticky neutrální edici Bohemky bez CO2? Ani náhodou. A ještě dlouho ne.

Ve středu 17. ledna 2024 se konalo na českých silnicích a dálnicích tradiční veřejné bruslení, tenista Tomáš Macháč se dostal na Grand Slamu nejdále ve své kariéře a nejslavnější propagátor špenátu oslavil 95. narozeniny. A v české energetice se zase děly věci. V 6:00 vypadl jeden blok Temelína a naskočil až další den ve stejnou dobu. Naštěstí se to nepotkalo s plánovanou odstávkou jednoho bloku v Dukovanech, ta přišla až o dva dny později…

Takhle to vypadalo v grafickém vyjádření. Typicky vysoké zimní všednodenní zatížení ve výši 10 225 MW pokrylo z velké části uhlí (4 956 MW) a zemní plyn (1 214 MW), dohromady přes 60 %. A to ještě buďme rádi, že byl dostatek vody a docela slušný výkon se dal vymáčknout z přehrad a přečerpávacích elektráren…

Pravda, dohromady přes 2 GW jsme v danou chvíli posílali všem sousedům kolem, ale to jen potvrzuje známý fakt, že když přijde bída na české kozáky, o moc lépe na tom nebudou ani ti polští, němečtí a rakouští. Jen pro ilustraci: Německo i Polsko byly v deficitech a fosilní paliva v obou případech vyráběla převažující podíl elektřiny.

A teď to nejzajímavější. Graf, který zachycuje česká roční výkonová uhelná minima a maxima od roku 2015 do současnosti. Zahrnul jsem pouze hnědouhelné a černouhelné zdroje, biomasu ne, přestože se spaluje dost často s uhlím (asi by to bylo férovější, ale už jsem na to byl líný).

Mrkněte hlavně na ta minima. Zatímco ještě v letech 2015-2018 se výroba vždy zastavila na úrovni kolem 2000 MW, v letech 2019-2022 už na úrovni kolem 1500 MW a teď padá pod 500 MW. Maxima nám samozřejmě padají také, ale to nemá cenu moc zkoumat, tam je vysvětlení jednodušší: odstavil se Prunéřov I a Mělník III, dohromady 1 160 MW. Ha, takže OZE přeci jen nahrazují i elektrárny, chtělo by se zavolat! Jenomže tyto zdroje šly do důchodu kvůli svému provoznímu stáří (nehledě na to, že souběžně se zrovna žádný boom solárů, natož vetrníků v ČR nekonal).

Pojmenujme si tedy ještě jednou, co se to vlastně v posledních letech děje. Nastavení evropského trhu s elektřinou, ceny emisních povolenek a rozvoj obnovitelných zdrojů energie (u nás jen solárů, skoro všude jinde i větrníků) ve skutečnosti skoro nevedou k zavírání uhelných zdrojů, jak si někdo možná přál, ale pouze ke snížení jejich výroby. Zatím. V budoucnu se toto přání splní, ovšem pouze jako ekonomická nutnost, nikoliv plnohodnotná fyzikální náhrada jedné energie za druhou.

Že v celoročním provozu toho „uhelky“ natočí o dost méně než dříve, to lze zjistit metodou „kouknu a vidím“ (a ani nepotřebujeme barevný graf). V roce 2015 to bylo přes 37 TWh, vloni bezmála 27 TWh, skoro o 10 TWh méně! Daleko zajímavější je ale to dramatické klesání minimálních hodnot při relativním zachování hodnot maximálních. Prostě přestože uhlí dostává na trhu z mnoha důvodů evidentně „po čuni“ a v některých chvílích už to vypadá, že ho lze téměř vyřadit, stále nastávají v průběhu roku i kritické situace, při nichž jede v Česku prakticky všechno, co má turbínu, kotel a hromadu uhlí na skládce (pro úplnost: kvůli regulaci musí něco málo zůstat v provozu i v opačném extrému).

Bavíme se samozřejmě o fyzikální podstatě problému a nutnosti za každou cenu splnit zlatou rovnici energetiky, že výroba rovná se spotřeba. Vedlejším (a dost podstatným) důsledkem této situace je pochopitelně významné zhoršení ekonomiky uhelných (ale třeba i plynových) zdrojů, takže neomylně míříme do situace, kdy výroba už nebude ekonomicky vycházet vůbec, ale fyzikálně bude potřeba pořád.

Jinými slovy rozvoj OZE zatím vede pouze k nahrazování uhlí, nikoliv uhelných elektráren. Že se toho uhlí v elektrárnách méně spálí, to je sice fajn (z pohledu ochrany klimatu i úspory paliva), ale z hlediska požadavků na disponibilitu výkonu jsme nevyřešili vůbec nic. Spíš jsme si naopak na nový problém zadělali – protože ani v energetice není žádný oběd zadarmo, nelze takový provoz považovat za ekonomicky dlouhodobě udržitelný.

Máte-li pocit, že situaci, kterou vyvolal rozvoj obnovitelných zdrojů, vyřeší ještě významnější rozvoj obnovitelných zdrojů, doporučuji podívat se do Německa, kde už dávno stojí to, co my máme zatím jen ve smělých dekarbonizačních plánech. Jasně, hodnoty sice vypadají z klimatického pohledu o dost lépe, ale jednoznačně poukazují na to, že navzdory masivnímu rozvoji obnovitelných zdrojů zůstává uhlí stále celkem pevnou součástí energetického mixu: Rok 2015 hnědé uhlí 6 738 MW – 20 624 MW, černé uhlí 1 655 MW - 22 643 MW vs. rok 2024 hnědé uhlí 2 502 MW - 17 158 MW, černé uhlí 231,6 MW - 10 022 MW.

Snažit se nahradit uhlí obnovitelnými zdroji je jako snažit se nahradit automobilovou dopravu železnicí (nebo snažit se maso nahradit tofu). Částečně to jde, svým způsobem je to i žádoucí, ale v žádném případě se nelze bavit o plnohodnotné náhradě. Je na čase si přiznat, že pokud je cílem skutečně odejít od uhlí, tudy cesta nevede.