Článek
Podstatou dekarbonizace totiž zdaleka není jen to, že si všichni dobrovolně utáhneme opasky, necháme ekologicky zlikvidovat svůj starý „diesel“, přestaneme jíst maso a místo do Thajska vyrazíme na dovolenou k „Mácháči“. To hlavní tvoří obrovská výstavba, která už nyní poněkud paradoxně naráží na nám dobře známý NIMBY efekt, eventuálně přímo na ochranu životního prostředí. Jinými slovy: Green Dealu hrozí, že prostě neprojde přes řízení EIA…
1. Větrníky
Když propagátor větrné energetiky hovoří v médiích o jejím potenciálu pro ČR, vypadají titulky nějak takhle:
„Vítr může v roce 2050 vyrábět až třetinu elektřiny, zjistili ekologové“
„Česko by mohlo energii větru využívat minimálně desetkrát více, uvádí studie“
„Česko může do konce dekády postavit 17 gigawat solárů a větrníků. Ministr Hladík to podporuje“
Když ale dojde na konkrétní záměry v konkrétních lokalitách, větrné nadšení poněkud povadne:
„Obyvatelé Josefova v referendu odmítli větrníky“
„Lidé ve Všerubech na Plzeňsku v referendu odmítli stavbu větrných elektráren“
„Referendum v Jamném: Místní obyvatelé odmítli větrné elektrárny“
„Větrníky už tady nechceme. Potštát se bude bránit dalším stožárům, jsou hlučné a ničí krajinu“
Výsledek? V české krajině se točí jen něco málo přes 200 vrtulí, jejichž dodávka do sítě je i při dobrých povětrnostních podmínkách sotva na úrovni jednotek procent celkové výroby.
2. Velké solární farmy
Solární boom na českých střechách sice po mnoha letech investiční paralýzy budí náležitý respekt, na druhou stranu z hlediska „velké“ energetiky nic moc neřeší. Odborníci se shodují, že kýženého dvojciferného instalovaného výkonu v gigawattech dosáhneme teprve v návaznosti na masivní výstavbu velkých solárních farem na brownfieldech a ve volné krajině. Což opět (možná i oprávněně) naráží na značný odpor ze strany ochránců přírody i dotčených obyvatel. Přečteme si zase pár titulků?
„Plán obří solární elektrárny se lidem v Ralsku nelíbí“
„Na Třinecku má stát fotovoltaická elektrárna, místním se to nelíbí“
„ČEZ chce u Podbořan postavit velkou solární elektrárnu. Město je proti“
3. Akumulace
Vím, co si myslíte. Kdo by protestoval proti baterkám? A krabice podobné nákladním kontejnerům vskutku takřka nikomu nevadí. Na druhou stranu z pohledu výkonu a zejména kapacity dosahují v energetice maximálně lokálního významu. Největší bateriové úložiště v Česku, které momentálně vzniká ve Vítkovicích, bude mít instalovaný výkon 10 MW a kapacitu 9,45 MWh. Když to srovnáme s největší českou přečerpávací vodní elektrárnou Dlouhé stráně, z hlediska výkonu bychom takových baterií potřebovali 65 a z hlediska kapacity dokonce 392.
Takže uřežeme pár kopců a vybudujeme několik nových přečerpávacích elektráren? Neuřežeme, nevybudujeme. Čerstvé titulky dokumentující odpor obyvatel už sice v médiích nenajdeme, ale to jenom proto, že investoři to vzdali už před deseti lety…
4. Lithium, mangan a spol.
Návrat k bateriím č. 1. Zatímco hotové zařízení, ať už v podobě bateriového úložiště či elektromobilu, většinou nikoho nedráždí, těžba nezbytných kovů k jeho konstrukci už ano a hodně. Je libo titulky?
„Těžba manganu ve Chvaleticích? Těžaři musí rozptýlit obavy z poškození životního prostředí“
„Nemáme informace, zlobí se obce, kde se má těžit lithium. Bojí se hluku i dopadů na lidi a přírodu“
„Koupili parcely na klidném místě, teď se má vedle nich zpracovávat lithium“
5. Gigafactory
Návrat k bateriím č. 2. Problém kupodivu není jenom v těžbě, ale i ve zpracování surovin a výrobě samotných baterií. Titulková smršť je k dispozici i v případě záměrů německého koncernu Volkswagen na výstavbu tzv. gigafactory.
„Negativní dopady stavby bateriové gigafactory převažují, míní zástupce obcí na Plzeňsku Sobotka“
„Hra o první českou gigafactory: Odpor obcí sílí, stát už nabízí řadu ústupků a náhrad“
„Gigafactory tu nechceme, projekt zapáchá bezradností, zní z obcí. Co zmůžou proti státu?“
6. Zachytávání a ukládání oxidu uhličitého (CCS)
Toto je asi nejkřiklavější případ, kdy ochranu přírody spolehlivě hatí… ochrana přírody. Co naplat, že ukládání oxidu uhličitého do podzemí je naprosto bezpečná a ověřená technologie, která se už dlouhá desetiletí úspěšně prosazuje nejen po celém světě, ale i v Česku. Ano, v Česku! Mořská ložiska plynu či ropy, jejichž těžbu bychom mohli intenzifikovat pomocí injektáže CO2, tu sice nemáme. Naproti tomu každý měsíc se bavíme o tom, kolik jsme napumpovali zemního plynu do zásobníků. Zkuste ale navrhnout, že místo něj bychom tam mohli dávat CO2. To by bylo, panečku, titulků!
Ostatně, jak dokazuje příběh o Schwarze Pumpe, CCS na uhelných elektrárnách odmítli už před patnácti lety i progresivní Němci.
7. Jádro
Šok na závěr? Ano, zní to trochu překvapivě, protože Češi přeci jádro dlouhodobě podporují (na rozdíl od Rakušanů či Němců). Na druhou stranu zeptejte se těch samých Čechů, zda by jim nevadilo, kdyby vedle jejich obce stálo hlubinné úložiště jaderného odpadu. Pro pár titulků opět netřeba chodit daleko do historie:
„Jaderný odpad u Temelína? Starostové úložiště ve společném prohlášení odmítli“
„Obce, kde by mohlo být jaderné úložiště, chtějí do zákona nutnost souhlasu obcí“
„Podraz od státu, zní z obcí. Dráždí je chystané vrty kvůli jadernému odpadu“
A velký otazník visí nad tím, jaký postoj zaujmou obce a jejich obyvatelé k vzývaným malým modulárním reaktorům.
Co nám tedy z toho ambiciózního dekarbonizačního plánu zbyde, když poškrtáme všechno, čeho se lidé bojí, co se jim nelíbí a co může mít negativní dopady na životní prostředí? Moc toho není. Tak pojďme tedy aspoň zateplit ten dům po babičce…
Tento článek vznikl v rámci projektu Energie ve dne v noci.
