Článek
V Americe se vytěží břidličný plyn pomocí frakování, které je ekologicky tak problematické, že ho v Evropě vůbec nejsme ochotni praktikovat. Následuje energeticky náročné zkapalňování a čištění a neméně náročná cesta tankerem tisíce kilometrů přes Atlantik. U evropských břehů přijde na řadu návrat do plynného skupenství v odpařovací stanici a pak už hurá potrubím do paroplynové elektrárny. A teď to srovnejte se situací, kdy se v otevřené jámě vytěží uhlí a po dopravníkovém pásu putuje přímo do elektrárny na patě lomu.
Připomíná to dialog z pohádky Princezna a půl království, kdy se vznešená paní seznamuje s prostým venkovanem: „Kateřina Adriana Markéta Eliška princezna z Arkádie, hraběnka z Mormoku, vévodkyně z Elveru a Juditiných plání, baronka z Cornelu.“ – „Honza.“ Zkrátka i laikovi je zřejmé, že když vezmeme v úvahu celý výrobní řetězec a nejen samotné spalování, najednou už nemusí být jedno palivo za navoněnou dámu a druhé za páchnoucího špindíru. Zkoušel to ale někdo přesněji spočítat a poctivě vědecky analyzovat?
Napřed si ujasněme, zda a jak moc je emisně náročnější dovoz LNG oproti klasické potrubní přepravě. Je třeba čestně přiznat, že samotní plynaři se v tomto bodě úplně neshodnou, někteří z nich upozorňují na značnou energetickou náročnost klasické potrubní přepravy na obří vzdálenosti. Pátá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) však hovoří jasně: LNG má o 61 až 176 % vyšší emise než třeba plynovod TurkStream. Nejhůře vychází LNG z australského Queenslandu a z USA.
Jiné výzkumy se zabývaly přímo porovnáním skleníkového efektu podle paliv. Americký biogeochemik a ekosystémový vědec Robert Warren Howarth z Cornellovy univerzity v Ithace již v letech 2011 a 2014 publikoval studie, v nichž opakovaně dokázal, že břidličný, a dokonce i konvenční zemní plyn mohou mít velmi podobný skleníkový efekt jako uhlí nebo ropa. Zatímco u výroby elektřiny Howarth připouští, že plyn je oproti uhlí v celkové emisní bilanci mírně šetrnější (o 2,4-3,2 %), v oblasti vytápění a dopravy má být naopak podstatně horší než všechna ostatní fosilní paliva! Vloni pak Howarth ověřil své hypotézy satelitními měřeními a přelety nad frakovacími poli. A potvrdilo se to, co nechce nikdo slyšet: Spalovat domácí uhlí nebo dovezený zemní plyn je z pohledu klimatu jako prašť nebo uhoď.
Ďábel se skrývá zejména v únicích metanu, který má mnohonásobně vyšší skleníkový efekt než mediálně mnohem populárnější oxid uhličitý. Problém většiny srovnání emisní intenzity přitom spočívá v tom, že zahrnují pouze emise oxidu uhličitého a emise methanu vůbec nezapočítávají.
Přechod z uhlí na plyn je pochopitelně výsostně politické rozhodnutí, které má svá pro i proti. Pokud stát zvolí tuto cestu a vytvoří vhodné podmínky pro výstavbu nových paroplynových zdrojů, investoři se přizpůsobí a ochotně rozjedou potřebné projekty. Bylo by však zodpovědné toto rozhodnutí napřed podrobit náležité diskuzi a dát na stůl i argumenty a informace, které se v době levného ruského plynu komunikačně příliš neprosadily. Seriózní srovnání celkové emisní bilance rozhodně patří do této kategorie.
Článek vznikl v rámci projektu Energie ve dne v noci.
