Článek
Kniha Břetislava Horyny Význam Číny pro evropskou vzdělanost (Malvern 2022) navazuje na dnes již klasický titul Artura Zemplinera Čínská filosofie v novověké evropské filosofii (Academia 1966). Některé autory pojednává šířeji (Goethe), jiné představuje českému čtenáři poprvé (Bilfinger, Gottlob von Justi). Jazykovým znalostem Horyny lze zřejmě přičítat výraznější zaměření na německou jazykovou oblast, oproti knize Zemplinerově chybí originál čínských jmen (čínské znaky).
Obdobně jako Zempliner vychází i Horyna z marxistických pozic. Zatímco Zempliner užívá marxistickou rétoriku jako dobový ornament (a dnes je nemožné říct, jestli proto, že to považoval za funkční, nebo proto, že k tomu byl nucen), Horyna z marxismu, ke kterému dnes zcela jistě není nucen, nejen vychází, nejen ho aplikuje, ale také ho přizpůsobuje dnešní době, posunuje ho a rozvíjí. O větší části knihy lze říci, že se autor drží tématu, kterým je čínsko-evropská kulturní výměna.
Závěrečná kapitola Jak je možná transkulturní komparace? je jiná. Komunistické přesvědčení autora (bývalého člena KSČ) v ní převažuje nad jakoukoliv odborností a je otázka, jak se stalo, že jinak renomované nakladatelství Malvern s jejím začleněním do knihy souhlasilo, resp. knihu v této podobě vydalo. Horynovo psaní je důkazem, že ne všichni lidé, kteří v osmdesátých letech vstoupili do KSČ, to dělali jen z kariérizmu. Očividně mezi nimi byli tací, kteří byli přesvědčeni, že i na komunistickém šprochu je pravdy trochu. Nebo dokonce, jako Horyna, hodně. Po známém skandálu na brněnské univerzitě se - podobně jako několik dalších Čechů, kteří měli v českém prostředí problémy (Grygar, Kryl, Bondy), našel své útočiště na Slovensku. Jako mnoho dalších (bývalých) komunistů hledá naději v Číně, jediné velké zemi, jejíž část se i nadále hlásí k idejím a ideálům komunismu.
V následujících řádcích se budu věnovat závěrečné kapitole jeho knihy:
Horyna správně poukazuje na koloniální minulost většiny zemí Západu i na činnost jezuitů, pro které byla víra v Boha, a tedy i misijní činnost, důležitější než přírodovědné znalosti, které do Číny přinášeli. Tyto skutečnosti jsou mu východiskem k absurdním tvrzením, do nichž kniha ústí: Na straně 185 se Horyna zmíní o Spojených státech takto: „stát jako USA, který nedisponuje dějinným vědomím;“ Následuje popis zahraniční politiky Spojených států, kterou Horyna prezentuje jako imperialistickou. K zahraniční politice Číny se sice taky dostane, ale - vzhledem k titulu knihy zcela nelogicky - později a bude o ní psát jinak.
O demokracii píše: „Na demokracii se ptát nemusíme, její relativně krátká moderní epocha je politicky a ekonomicky pryč: v éře korporátního kapitalismu se ze základního nástroje politické demokracie, svobodných a rovných voleb stalo mediální představení inscenované PR agenturami financovanými z neznámých zdrojů.“ (s. 187) O stránku dál se čtenář dozví, že nástup politického a ekonomického neoliberalismu „je dosud nejpropracovanější a nejfunkčnější formou světového imperialismu.“ Na téže straně zopakuje známá Kellerova tvrzení (aniž by Kellera citoval nebo na něj aspoň odkázal), že majetková nerovnost byla nahrazena nesrovnatelností; toto tvrzení ještě stupňuje, když uvádí: „…není znám standardní hospodářsko-politický a právní prostředek, jak odstranit propast majetkových rozdílů mezi extrémní menšinou a extrémní většinou světového obyvatelstva.“ Možná má Keller pravdu, přečte-li si to ovšem malý český člověk (mčč), vyvodí si z toho, že má jít a okrást svého souseda.
Horyna se s tím nespokojí, na straně 193 se dostane k čínské zahraniční politice: „Čína bude pokračovat v iniciativě pásu a cesty a spoluutvářet střední Asiii; tou či onou formou podpoří námět prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina na vytvoření Euroasijské ekonomické unie; bude se dál významně angažovat v rozvoji ekonomik afrických států (nejen ve východní Africe, ale po celém kontinentu), stejně tak ve Střední a Jižní Americe; rozvíjí se nebo připravuje Námořní hedvábná cesta, Digitální hedvábná cesta, Polární hedvábná cesta.“ Odstavec je pak zakončen obratem „agresivní korporátní kapitalismus“, který je ovšem opět vztažen k neoliberalismu, nikoliv k Číně. Výkon, za který by se nemusel stydět lektor VUMLu. Korunu tomu autor nasadí v poznámce pod čarou: „Další plynovod z Ruska do Turecka a přímý Nord Stream 2 mezi Ruskem a Německem, které nejen obejdou Ukrajinu, ale zbaví Německo nutnosti kupovat předražený, frakováním získaný plyn z USA, jsou podobně strategické kroky, které znamenají mimo jiné definitivní ztrátu dominance USA a EU na východě a ukončují epochu politiky podmaňování.“ Bylo by zajímavě vědět, jaký konec a jaké podmaňování má autor na mysli.
Poté, co černobíle ((dobré je Rusko, Čína (a jejich spolupráce), státní, pokud nejde o státy Západu, špatné je soukromé a Západ; USA jsou nejhorší)) popíše situaci, pustí se do prognóz, které někdy mají až komický nádech: Horyna poté, co vychválí Rusko a Čínu za drancování přírodních zdrojů, začne psát o environmentální krizi! Není překvapivé, že budoucnost vidí černě: „Kompromis mezi společenskými a ekologickými faktory bude znemožněn ekonomickými soukromokapitalistickými požadavky a následovat bude další ekonomizace environmentálních výzev… (str. 195) Vývoj tedy nejspíš směřuje k „environmentálnímu apartheidu“ (str. 197), který bude zaveden - kým jiným než NATO, jako nástrojem USA určeným k ochraně tohoto „nového bipolárního globálního uspořádání.“ (str. 197)
Nutno podotknout, že Horynovy názory se nijak neliší od názorů čelných představitelů západní levice. V roce 2010 během své návštěvy Pekingu Noam Chomsky na otázku, jestli si myslí, že vzestup Číny změní světový řád, zda Čína bude hrát roli, kterou v současnosti hrají Spojené státy, odpověděl: „Nemyslím si to a ani v to nedoufám. Opravdu chcete vidět Čínu s osmi sty zámořskými vojenskými základnami, která bude napadat jiné vlády nebo provádět teroristickou činnost? To je to, co v současnosti dělá Amerika. Myslím, že se to nestane a ani se to nemůže stát “
Kniha vyšla v roce 2022, tedy více než tři sta let od chvíle, kdy Christian Wolff přednesl u příležitosti předání funkce prorektora univerzity v Halle svoji Řeč o praktické filosofii Číňanů (řeč je jednou z příloh knihy). S Horynou lze souhlasit v tom, že ani po tak dlouhé době nedokázaly ty dva velké kulturní celky (Evropa a Čína) najít pochopení jeden pro druhého. Situace se zlepšila snad jen v tom, že nesoulad se dnes neřeší na poli vojenském, ale na poli ekonomickém a soudním.
xxx
O potlačování demokratického hnutí v bývalé britské kolonii Hong Kong (nyní čínském Siang-kangu) obsáhle referovala i česká média. O likvidaci bulvárního deníku Apple Daily a zatčení jeho majitele Jimmyho Laie jsem psal jinde (https://www.forum24.cz/odpoved-na-tchajwanskou-otazku-cesko-musi-zmenit-zahranicni-politiku/). Zatímco na český trh byla uvedena Horynova kniha, v Hong Kongu se (už zcela mimo pozornost českých médií) připravoval proces s Laiem, podezřelým z komplotu se zahraničím. Z Hongkongu byl učiněn dotaz do Pekingu, zda Laie může obhajovat britský advokát. Není sporu o tom, že soudní líčení by se proměnilo v konfrontaci Číny (a čínských zájmů a hodnot) s těmi západními, kdyby Laiův britský obhájce nebyl neprodloužením víza donucen Hongkong opustit. Dne 13. prosince 2022, kdy - po předchozím odkladu - měl proces začít, bylo pouze oznámeno, že jednání se odkládá, a to na září 2023. (To by byl slušný výkon i na český soud!). Následně přišla odpověď z Pekingu, že připuštění čí nepřipuštění zahraničního advokáta je věcí Hongkongu (rozuměj: ať si v Hongkongu nechají svůj horký brambor pro sebe!). Laiovy je 75 let a je jasné, že hongkongský soud hraje o čas.
Nechci se zde rozepisovat o krizi, kterou prochází Západ nebo Česká republika, ani ji nechci popírat. Čína je ovšem také plná problémů, i když jiných. (Obyvatel Dálného východu necítí následky války na Ukrajině, na rozdíl od obyvatele České republiky, který je pociťuje při každém nákupu.)
Idealizovat si poměry v Číně způsobem, jakým to dělá Horyna, je ovšem nejen nesmyslné, ale taky nebezpečné.
