Článek
Život není peříčko, říkáme my lidé
Zvířata berou život tak, jak přijde, nedělají z něj thriller ani tragédii. (poznámka pro šťouraly: jasně, že mnohá zvířata umí smutnit, radovat se, vztekat se, bojovat o život, to znamená, že mají emoce).
Také mouchy patří do pozemského života. Vlétnou všude, otravně bzučí, štípou, lezou do očí, vysedávají na výkalech a roznášejí choroby. Je jich jako much. Víc než mravenců.
Stalo se, že masařka vlétla oknem do parlamentu. Nikoliv omylem. Mouchy mají velmi citlivý čich a masařce to odtamtud sympaticky zasmrádlo. Ač byla zvyklá bzučet, byla v šoku. Nejenom že to odtamtud zavánělo, ale dokonce to tam tak bzučelo, že na vlastní bzučení zapomněla. Sedla na lustr, že udělá potřebu a zmizí. Smůla, okna zavřená!
Mouchy, když sedí, nebzučí. Seděla, poslouchala, koukala a divila se. Celý měsíc! Přesto byla spokojená. Smrádek, ale teploučko, skoro jako v létě na čerstvém lejnu. Občas zalétla do parlamentního bufetu, měli i syrečky a pivo! Co si budeme povídat, muší nirvána. Celé dny seděla a cpala se, ale netušila, co dělá její muší mozeček. Malý, ale šikovný! Nahrál všechno do parlamentní bzučení do mušího podvědomí. Po měsíci to masařku přestalo bavit, došly syrečky, byla přežraná, nakladla na pult bufetu vajíčka, prostě jen rozšířila sortiment, proč pořád jen ruská vejce, že. A odletěla otevřeným oknem.
Co teď? Změna je život!
A tak se stalo, že masařku přilákalo ZOO. Smradu dost, výkalů jakbysmet, dokonce syrové zahnívající maso…no řekněte – má to někdo štěstí – otravná, všemi pronásledovaná masařka, a jak si žije! Neváhala! Hoduje na flákotě a ejhle, přichází lev. Masařky jsou hbité, nebála se. Jsou také přelétavé, tak ji napadlo podívat se po nějakém moučníku. Bzzz, a byla ve lvím uchu, do tlamy se jí nechtělo. A tehdy to začalo. Ozvalo se muší podvědomí!
Povídá mouše – hele, to je král zvířat, slyšelo jsem to v parlamentu. Koukej se chovat slušně, je to velký šéf, pravda, rozumu moc nemá, zato vyznává politiku kdo nic nedělá, nic nezkazí. A když už zkazí (často), hodí to na opozici. A naopak. Politický ping-pong. Jo, a co ten šéf? Inu, má svoje léta, ale najíst dostane vždycky a lidi ho na veřejnosti okukují, mnozí dokonce obdivují. No neber to!
A podvědomí pokračuje: „když uděláš, co ti budu našeptávat“, řeklo muší podvědomí „staneš se druhou po králi“. Nejenom hloupí lidé, ale také zvířata to mají tak: dej hlupákovi moc a stane se z něj – no, však víte. Na velikosti záleží.
Vydržte, nikam neodcházejte, dejte si energeťák, trochu marjánky a koksu, teď to bude stát za to.
Masařka bzučí králi lvu do ucha, chudák myslel, že chytil Alzheimera. Zvířata mají dobrý sluch, ale co to lev slyší?
Králi, ukaž, co v tobě je, musíš se zapsat do historie. Právě jsem absolvovala vzdělání, poradím ti. Svolej sněm zvířat v ZOO.
Lev zařval, i když sám nechápal proč. Možná si vzpomněl, kdo je. Zvířata nic, to známe, vytahuje se, tohle už tady bylo tisíckrát, jen takový místní folklór. Ostatně, k čemu král, když většinou je v kleci.
Masařka kouká, ale nic se neděje. Sněm se nekoná. Podvědomí jí říká – přece to nevzdáš! Tak oblétla ZOO a hle, rázem celý roj masařek a much menšího kalibru. Slétly se na královské flákotě a daly řeč.
Parlamentní masařka praví: dostala jsem vzdělání v parlamentu. Jsou nás mraky, jsme ve zdejší ZOO společnosti majoritními organismy, co na tom, že nás tu nikdo nemá rád. Ještě že nemáme svědomí.
Masařka pokračuje: slyšela jsem v parlamentu, že nutná je převaha většiny. Pořád to tam bzučel nějaký člověk, prý ho tam nikdo nemusí, nejvíc tam řve. To někteří mají koule a perou se. To mi bylo sympatické. Tak říkám: koho je na světě většina? Nás, much. Přitom jen my jsme v této ZOO svobodné. Sice musíme žrát lejna, zato je máme zadarmo.
Pro jistotu oslovíme komáry, vytvoříme koalici a nikdo na nás nemá. Chceme vládnout, mít hodně krve a ještě víc čerstvých lejn a mršin. Jako v politice. To je náš cíl. Nemohla říct to je náš volební program, většina ani neví, co to je. Natož aby to četla. A tak mouchám nedošlo, že chytrá masařka s nimi manipuluje. Chce být druhá po králi. Chce vysokou funkci. Příroda jen zvědavě přihlíží. Hle, muší evoluce!
A tak pod velením parlamentní masařky mouchy oblétly klece a výběhy, nikoho nešetřily, všem bzučely do hlavy svoje požadavky a ještě se napakovaly (pardon, nakrmily). Každý nátlak však nakonec vzbudí odpor. Zvířata se oháněla po mouchách a komárech a v hlavách se jim honily myšlenky: co nám to tu ty mouchy bzučí do hlavy o požadavcích většiny? Už tak jich máme plnou srst a oči.
A tak dala hlavy dohromady. Co myslíte, kdo přišel s nápadem, jak se bodavého hmyzu zbavit? Správně, náš vzdálený předek šimpanz. Dal řeč s gorilou, to je náš vzdálený bratranec, a se slonem, to náš bratranec není, zato má velkou hlavu a sloní paměť. Takže tři velké mozky.
A tak se zrodil nápad
Šimpanz s gorilou ukradli návštěvníkům pár odpuzovačů hmyzu, dokonce jeden odpuzovač pavouků, prý horká novinka. Slon to dal dohromady, zapojil dráty navzájem a byl tu likvidátor much a komárů řady 5G. Dost se to podobalo chytrému mobilu. Jen papoušci a draví ptáci protestovali, prý jim to ničí prostorovou orientaci. No řekněte, k čemu je ptákům v ZOO prostorová orientace, když žijí ve voliéře nebo v klícce?
A fungovalo to? To si pište, že ano! A co ti ptáci? Slon jim vysvětlil, že situace vyžaduje, aby se obětovali pro vítězství utlačované menšiny. Prý tak to v ZOO chodí. To není jako mezi lidmi, tam je to obráceně. Pravda je, že na dlouho bylo po mouchách a komárech. Přinejmenším v téhle ZOO.
Poučení?
Nevěř, že většina bude vládnout, má-li chytrého vůdce. Moudrá menšina musí většinu přesvědčit, že je třeba umlčet chytrou masařku, co má rozum odkoukaný v parlamentu, nebo musí zvýšit inteligenci většiny.
Nevěř, že menšina bude vládnout navěky věků amen. Stane se, že vládnout bude umělá inteligence. Sci-fi? Inu, víte, vlastně pardon – nevíte.
Ostatně, je to jenom bajka.
