Článek
Vypadá to tak, že časopisů, včetně těch, co se snaží být vědecky seriózní, není nikdy dost. Přitom většina těch, které publikují zprávy z vědy a výzkumu není běžně dostupná v trafikách. Musíte si je objednat od vydavatele. Levnou variantou je číst je v těch větších veřejných knihovnách.
Bez vědy je život neúplný a nezajímavý
Jako bývalý vědec a později dlouholetý praktik ve výživovém poradenství nemohu žít bez přísunu aktuálních informací o dění ve vědě. Kromě článků ve specifických časopisech čtu o vědě na internetu z webů, které jsou někdy bez poplatků. Včetně „predátorských“, které jsou teď hitem ve veřejném prostoru díky sporům, kdo bude ministrem pro vědu a výzkum. Přitom hanlivé označení není objektivní, protože jejich existence je vynucena obrovským boomem výzkumu a kriticky dlouhými termíny zveřejňování výsledků v renomovaných časopisech. Těch prostě není dostatek. Bohužel také ve vědě jde o peníze a jsou potřeba ostré lokty.
Zajímavost?
Je to už minimálně 10 let, kdy jsem na jedné vědecké konferenci, konané v Praze, prezentoval svoje poznatky z praxe v oblasti obezity. Jedním z účastníků byl šéfredaktor významného „predátorského“ časopisu z Velké Británie. V té době ty časopisy nebyly příliš známé. Od něj jsem na místě dostal nabídku zveřejnění mého článku bez poplatku – ano, čtete dobře – zdarma! Neuvěřitelné. Nicméně já v té době už nebyl členem vědecké instituce, tudíž jsem neviděl důvod prezentovat se jako soukromá osoba. Asi to byla chyba.
Boom vědy znamená mimo jiné produkci vědeckého odpadu
Nových informací běhá po světě tolik, že je třeba zakládat další časopisy, věnující se speciálně jednomu vědeckému oboru. Jednou ze zajímavých myšlenek je jejich obsah transformovat do „laické verze“. Aby lid nezůstal hloupý (neinformovaný).
Kdo se vyzná, ten nakonec zjistí, stejně jako já, že mnoho informací, prezentovaných v magazínech, věnujících se vědě a určený laické veřejnosti, se opakuje. To by se nemělo dít! Opisovat se nemá! No, přitom práce copywritera je oficiální a seriózní, nebo se pletu? Horší zpráva zní: přepisování původních textů je zdrojem šíření chyb a dezinformací.
Logické doporučení?
Čtěte jen originální nebo opravdu ověřené seriózní zdroje. Jinak budete mít v hlavě naprostý informační zmatek. Jinými slovy je to stejné jako v případě, kdy „jedna paní povídala“.
Podvodníci byli, jsou a budou
Nedávno jsem vyslechl vyprávění jednoho z mých pedagogických kolegů (učíme oba na jedné VŠ), jak dopadla povinná seminární práce studentů jeho předmětu. Jediným autorem se stal student, který si to dokonce od spolužáků nechal zaplatit. Ti to opsali i s věcnými chybami, nepomohla ani snaha změnit úpravu a formulace. Tak to na ně prasklo.
Ostatně, totéž jsem už slyšel z úst ředitelky jedné ZŠ. Mezi námi, před mnoha desítkami let jako gymnasista jsem se téhož také dvakrát dopustil. Tenkrát však opisování nebyla masovka. Problém, který zamotá hlavu vědcům bude, až se budou snažit odhalit studii, kterou napsala umělá inteligence.
Chytrá a dobře informovaná populace je vyznamenání pro stát
Náš stát je na tom evidentně velmi dobře, protože (jedině správný) názor má většina veřejnosti. Kromě toho jsou tu možnosti sebevzdělávání. Odbornými kurzy se to jen hemží. Kdo chce „vystuduje na internetu“ kvalitněji než na VŠ. Jediný s tím související problém je absence titulu.
Diskuzi o tom, že mnoho podnikatelů titul nepotřebuje, ani ho nevyžadují někteří zaměstnavatelé, můžete milí čtenáři realizovat pod článkem. Nebudu vám klást trapné primitivní otázky, vy si je položíte sami, dokonce lépe.
Tak jak je to s těmi odbornými časopisy?
Tak například výhradně psychologií se zabývají tři tituly. Psychologie mne zajímá. Odborné poradenství pro klientskou veřejnost, které má být opravdu efektivní znamená jednat osobně s lidmi. Je to odpovědnost, kterou s sebou nese jakákoliv tzv. pomáhající profese. Lze hodně pomoci stejně jako toho hodně zkazit. Psychické trauma je totiž horší než nějaká fyzická nemoc.
V odborném časopise nejde o vědecká pojednání (vědecké studie), často v nich však jsou interview s významnými vědci a specialisty v nějakém oboru. Posláním těch časopisů je informovat o dění v oboru jak odbornou veřejnost, tak v oboru se orientující laiky.
Redaktorům (novinářům) časopisů tohoto typu se říká „vědecký novinář“. Podobně tomu je v případě medicíny, případně také výživy. Nebo je takový časopis „směsí“ informací z různých vědních oborů. Nemohu je asi konkrétně jmenovat, tak připomenu, že je rozumné v trafikách odvrátit zrak od „lidových časopisů“ a prozkoumat nabídku časopisů výše připomenutých.
Časopis tohoto druhu nabízí rozšíření povědomí o dění ve světě mimo bulvár. Je dobré zaměstnávat mozek, ale to neznamená skončit u luštění křížovek. Tomu, kdo se rozhodne pro aktivní přístup, doporučuji prověřit veřejné knihovny v městech, disponujících čítárnami denního tisku a periodik včetně těch „skoro vědeckých“. Najde se také pár zahraničních.
Příklady ze života demonstrují širokou existenci oxymoronu (protimluv)
Jistý odborný zdravotnický časopis pro pracovníky v nelékařských oborech se věnuje také obezitě včetně výživy v obezitě a zmiňuje Národní program léčby obezity. Mimo jiné připomíná obézním jedincům, že žádná redukční dieta není trvale efektivní, dokonce může být riziková. V témže čísle časopisu je současně výrazná reklama, doporučující konkrétní, původně zahraniční dietu, založenou na převažujícím použití odborníky odsouzených vysoce průmyslově zpracovaných potravin (tyčinky, instantní pokrmy apod.).
V jednom z časopisů o psychologii jsem našel téměř polovinu obsahu v podobě reklam, včetně vysoké módy apod.
V dalším článku se budu věnovat problematice výživy jiným způsobem, než je zvykem a zamyslím se nad Národním programem léčby obezity včetně tzv. Programu Buď Fit, což je plán, cílený na dětskou obezitu.
