Článek
Toto je sci-fi, které se nebezpečně blíží realitě.
Fiktivní příběh, inspirovaný komentáři a diskuzí „komentátorů“ mého původního, zatím posledního článku, který je stále aktivní a věnuje se tématu, které lze popsat „senior jako sociální artefakt“.
Čau bro, dáme spíč? No, sice duchna, ale dá se to. Seš hepy?
Jak na tom jste vy, milí senioři, v rámci případné komunikace s teenagery? Když jsem učil před 2 roky „na záskok“ na jedné privátní VŠ výživu (logicky drtivá převaha děvčat), nevšiml jsem si, že by hovořily tak, jak je popisováno v některých internetových zdrojích a jak jsem výše uvedl. Myslím nový slang, kterému nerozumí dokonce ani jejich rodiče. Takže já jsem si v té škole se studentkami rozuměl. Ještě větší radost jsem měl z toho, že ony rozuměly mně.
Jiná verze, tentokrát vhodná pro seniory typu „luštěnka“ (to je osoba, která permanentně luští křížovky): výraz pro hloupého jedince na tři (nápověda: slovo neobsahuje samohlásku). Trochu pejorativní výraz pro dětinského seniora, kterého se to samozřejmě netýká. Jde o již zmíněné „komentátory“ autorských článků.
Oficiální, publikovatelná verze rozhovoru:
Moderátor: Vidím, že se usmíváte. Chodím po světě, ale nevšiml jsem si, že by se ve veřejném prostoru pohybovali senioři s úsměvem na rtech.
Senior: Máte pravdu. V mém případě je to možná proto, že mi už trochu hrabe. Znáte to, blázni se smějí stále, klauni se smějí díky masce i když v duchu pláčou. Jsem evidentně to druhé. Bez masky. Přesněji tedy s maskou úsměvu. Ono to totiž funguje! Dokonce i na mladé! Kdybych byl „sluníčkářem“, usmíval bych se vždy a za každou cenu. Musel bych to mít do významné míry vrozené. Optimista se tomu říká. Sluníčkaření v pokročilé dospělosti je v aktuální geopolitické situaci projevem pudu sebezáchovy (nebo sebeobrany před depresí a úzkostí). Někteří senioři tvrdí „nějak bylo, nějak bude, nakonec jsme to vždycky přežili“. Víte co? Mnozí nepřežili, to je ten problém. Ale pojďme pryč od rizikových, depresivních témat.
Moderátor: Začal jste psát autorské články na Seznam Médium. Významně mnoho z nich se zabývá problematikou života seniorů. Nedivím se, jsou toho plná média a kromě toho, vy sice vypadáte dobře (no…), ale přece jen, je vám už téměř 78 let.
Senior: No fuj, teď jste mne vystrašil! Dobře, já vám to prozradím. Jsem vytrvalec. Tedy, co se týče mé nyní již vynuceně opuštěné vytrvalostní sportovní aktivity, přestoupil jsem do jiné ligy – chodím cvičit do fitcentra, heč! No blázen, vlastně. Dobře. Ale proč píšu? Dobrá otázka. Píšu hlavně proto, že jsem posedlý psaním. Romány (zatím?) neumím, také ne to nemám sicflajš, napsal jsem však za život 23 vědecko-populárních knih o výživě. Toto téma jsem aktuálně částečně opustil (opravdu jen částečně, viz několik mých článků na Seznam Médium), a to právě proto, že mne vytáčí veřejná diskuze o seniorech. Chápu, je nás už opravdu hodně.
Moderátor: Toto médium je typické otevřenou diskuzí ke článkům, téměř bez cenzury. Jak to vidíte (a snášíte?).
Senior: Vidím na stará kolena realitu. Tohle jsem dosud neznal. Uvědomil jsem si, co jsou mnozí z nás zač. Jsou to ti „jedinci na tři“, mnozí jsou velmi zlí, jiní jsou rádi, že se konečně mohou projevit, protože doteď je nikdo neposlouchal. Řada těch „komentátorů“ je obsahem svého písemného projevu na hraně žaloby pro ochranu osobnosti. Netvrdím, že se nelze setkat s velmi inteligentními komentátory. Ti často bývají nesmlouvavě kritičtí.
Vyřešil jsem to tak, že diskuzi, pokud je rozsáhlá, nesleduji. Předem vím, co bude jejím obsahem. Zajímavý příklad? V posledním článku jsem se zmínil o tom, že velmi mnoho z nás je opuštěných. Přečetl jsem si „poučení od jisté komentátorky“ jehož obsahem bylo konstatování, že jsem si svoje potomky špatně vychoval. Ale já jsem to myslel obecně! Protože to vidím okolo sebe od té doby, co jsem si seniorů začal pořádně všímat. Ta „komentátorka“ připojila sluníčkovou hlášku o to, že ona má kolem sebe vnoučátka a jejich rodiče. Tak fajn. Paráda. Kdyby se kolem mne „batolila vnoučátka“, tak bych si myslel, že jsem se už definitivně pomátl, protože pravnoučata nemám a vnoučatům je 30 let. Obě bezdětné. Inu, doba.
Moderátor: Rozumím. Vy jste ve vašem věku stále soběstačný, to je myslím velká výhoda.
Senior: Samozřejmě. Vysvětluji si to nepřetržitou pracovní (intelektuální) aktivitou až do současnosti, do 73 let velmi intenzivní v oblasti analýzy a poradenství ve výživě. Neustávající fyzickou aktivitou a systematickým použitím preventivně působících doplňků stravy. O správně sestavené stravě nemluvě. Nyní jde jen o to, jak dlouho to v tomto stavu vydržím. Děsím se závislosti na péči druhých.
Neustále ve svých článcích připomínám, že „jít do důchodu“ je obrovská změna životního stylu, která se projeví i v psychice. Ne všichni senioři přejdou plynule k nějakému hobby a seniorky třeba k zahradničení. Nerad bych to však takto zúžil. Setkal jsem se s mimořádně aktivními seniorkami-turistkami, pořadatelkami kulturních akcí, členkami různých neziskovek, atd. Mnoho seniorek je společenských, většina starších pánů se straní kolektivu. Ale opět, to nelze paušalizovat! Rozhodně nechci číst hejty na toto téma.
Zdaleka ne všichni senioři jsou po dosažení věku 65 let bez vážnějších zdravotních problémů. Téměř nikdo z nich nehledá možnosti systematické prevence, naopak, skončí u lékařů. Když mají smůlu a jejich všeobecný lékař situaci řeší šmahem, tedy předepsáním léků s konstatováním „to budete brát až do smrti“, rozhodně tím seniora nepotěší, mírně řečeno.
Moderátor: Ano, všimnul jsem si, že některé z vašich článků se problematice zdraví věnují. Přitom jejich čtenost je slabá a obsah kritizovaný „všeználky“ tvrzením, že to, co píšete není nic nového (?).
Senior: Ano, vidím, že mne sledujete. Reaguji na to logicky. Připravuji několik autorských článků, konkretizujících možnosti použití volně prodejných doplňků stravy ve všech hlavních oblastech života stárnoucích spoluobčanů. Říkám tomu aktivní sebeobrana. Ostatně, všichni mají možnost „porozhlédnout se po knižním trhu“, nabízejícím velmi kvalitní tituly, věnované ochraně zdraví stárnoucího jedince, na internetu lze dohledat specializované weby, demonstrující vizuálně jednoduchá, přitom velmi účinná domácí cvičení apod. Naopak varuji před veřejně na internetu prezentovanými „návody“ typu co jíst pro podporu srdce, čeho se vyvarovat při zácpě, jak snížit riziko demence - hlavně nejíst smažené a už vůbec ne grilované živočišné produkty a desítky dalších „ověřených doporučení od světoznámých expertů“. Navzdory tomu, že mnohé z nich mají racionální jádro, vyžadují od čtenáře aktivní přístup a v řadě případů také nějaké investice.
To, co sleduji v poslední době v řadách mladších seniorů, je obava z podrobných lékařských vyšetření, které lze považovat za důležitou prevenci. Jde o to, aby vám někdy později lékař neřekl: měl jste přijít dřív, teď už s tím moc neuděláme". Také tento fakt beru v potaz, když přemýšlím o obsahu dalších článků, určených primárně spoluobčanům ve věku nad 50 let. Souběžně se však chystám na to, že napíšu články, jejichž obsah jsem už zmínil, totiž stylem „co, proč a jak dělat konkrétně, když….“.
Věda totiž pokračuje doslova mílovými kroky, tak by byla velká škoda ji nevyužít v oblasti zdraví a prodloužení období zdravého aktivního života. Nemyslím tím nesmyslné vize dožití většiny populace do 100 let.
