Článek
Tohle mne inspirovalo! Článek „kolegy“, jímž je Jan Beer, s titulkem „Stačí diagnóza a platí jako mourovatí. Důchodci přispívají felčarům“
Nuže PANE KOLEGO, trochu provokativní, leč pravdivé do značné míry. Až na to, že také trochu vulgární. Co to jako – felčaři? No fuj! Vy nevíte, že na lékaře se nesahá?! Co bychom byli bez nich? No, nebyli, že. Nebo, že by? Ostatně, mně jako seniorovi by se také nelíbilo, kdyby mne někdo nazval „dědkem“. Totiž proč budoucí čas, když se mi to už párkrát, dokonce v hlubší minulosti, stalo. Takže bacha, mládeži a další! Senior je jen „starší dospělý“, vy mladší nedospělci.
Starší dospělí? Typické vlastnosti tohoto lidského druhu jsou?
Nevrlost, zapomětlivost, roztržitost, mnohdy vzteklost a arogance, ještě že už se většinou nemohou prát, že. Vzpomínání na staré zlaté časy, nadávání na aktuální situaci ve všem, bezohlednost při čekání „na něco a někde“. Třeba u kasy nebo v ordinaci. Časté pokusy o sdružování – dokonce provokace! Hrají se „ruské kuželky“ a potom se jde na „staré dobré obložené chlebíčky s ruským vejcem“! Kluby seniorů? No paráda. Milí senioři (ano vy, bývalí muži, na vás mluvím) to je vždy celá smečka seniorek. No zkuste to! To je výběr!
Teď se budu chvíli vytahovat a prohlásím, že jsem „nestandardní“, protože stále ještě aktivně pracuji (protože chci, protože jsem o to dokonce žádán) a na veřejnosti jsem veselá kopa (brečím jen doma, ale tam není nikdo, kdo by mne okřikl nebo politoval). Nejprve jsem si myslel, že moje výše popsané vlastnosti budou okolím vítány, ale bacha! Na veřejných místech jsem tím pro okolí „podezřelý“. Co když on něco vypil, že? Ne? Tak to si z nás asi dělá tuhle…srandu. Nebo mu hrabe. No konečně jste na to přišli!
Co jsem ještě zjistil?
V případě, že (většinou dokonce nechtěně) předvedu okolí „zbytkovou inteligenci“, tak se to okolí cítí víc naštvaně než v případě, že to totéž předvede „mladý dospělý“.
Když jsem, není to dlouho, napsal optimistický článek o stáří a seniorech, nebyla to se čteností žádná špička hitparády. No dobře, pár pochval a srdíček. Tomu předcházející skepticko-realistický článek, to byla bomba ve čtenosti! Inu tak. A hele – nový odborný termín! Skepticko-realistický! Něco jako „funkcionalistický“ v architektuře.
Tak jsem se „zamyslel“ a zasnil, proto jsem utekl od původního tématu! No divíte se, dědek jeden sklerotickej. No sorry, jako!
Tak znovu od začátku. Téma – platba felčarům.
Jak se jim vyhnout a nic neplatit? Mně se to dařilo hodně dlouho. Dokud jsem si v 76 letech nerozbil jednu končetinu téměř fatálně při nehodě na kole. Ne, nebyl jsem pod vlivem, došlo k technické závadě. Pokračování příběhu příště, není to důležité pro pokračování práce na tématu.
Jak jinak se vyhnout lékařům?
Co kdybychom se o sebe trochu (mnohem víc) starali? No jistě, především vy, mladí a mladší. Všímali si toho, jak žijeme (a s kým a kde a proč)? A koukněte se do USA! Už jsem to v jiném článku připomínal. Tam aby se jeden bál být nemocný a děsil se „zajít k lékaři“. Co kdybychom zapřemýšleli nad situací zdraví našich skvělých předků? Vydedukovali bychom co by, možná, s nějakou pravděpodobností, mohlo „přeskočit“ na nás? Určitě. Nemuselo by to být radostné, někdy. A to je ten důvod, proč nejsme fandové genealogie.
A teď něco k těm „bonboniérám“ (hodně luxusním, když jsou v ceně okolo 15 tisíc výše) pro lékaře. Je to vlastně předplatné kvality terapie, většinou nějakého krvavého zákroku. Sám jsem to nepotřeboval, ale v mém blízkém okolí vím o minimálně o dvou zcela konkrétních případech výplaty vydatného předplatného, přijatého bez rozpaků. Klasika. Kdo má dost a umí, tak chce víc. A potom ještě víc.
Také je problém s čekárnami u lékařů (semeniště chorob, aktuálně černého kašle, že ano? Objednávkový systém? Někde ano. Jde to, ale dře to. Takže jak kde - někde dokonce zdarma, ale zato jen 1 hodinu denně, do té se mnoho pacientů nevejde, nebo jako konkrétně v mém případě v jisté privátní otolaryngologické ordinaci. Nechceš čekat? Tak jo! Pošli 200.- předem (bez možnosti vrácení, když ti do toho něco vleze). Koukal jsem jak puk! Nával u předplatného.
Řekli byste si - privátní ordinace, to bude super. Zažil jsem na vlastní uši. Opravdu. Jsem pokročilý senior, přesto jsem donedávna neměl „svého všeobecného“ lékaře. Inu „lékař všeobecný“, to je původní (?) a aktuálně velmi nedostatkový druh. Proto ten privát. Takže jsem zaplatil dvě kila a šel najisto. Fajn. Později jsem zjistil, že majitel ordinace dělá někde jinde lékařskou kariéru, která mu dovolila koupit si soukromou praxi. Takže ji pronajímá dvěma lékařkám.
To není konec! Byly totiž prázdniny! První návštěva v péči lékařky, který byla evidentně v mé seniorské kategorii. Fajn, celoživotní zkušenosti se počítají. No, řekl bych, že byla trochu unavená a trochu netrpělivá, když jsem kladl otázky, zda skončím špatně nebo co. Tak jsem byl objednán na druhé vyšetření, „speciální“, to vás zavřou do kabinky a pouští vám zvuky.
Fajn, předtím samozřejmě další dvě kila. Jinak na pojišťovnu. Tak co si stěžuju, že. Ale já si nestěžuju, přátelé, já to akceptuji! Tohle už byla mladší lékařka. Verdikt se dal čekat, středně silná porucha sluchu. Jak jinak. Asi jsem na ni „udělal dojem“, nemyslím svým seniorským sexappealem, ale evidentně zdravým rozumem a vkusným oblečením.
Závěr? Tohle prostě není bezdomovec, to se pozná hned. Tenhle pacouš na první pohled vypadá, že prachy má, ostatně, jinak by se za prachy neobjednával. Normální občan je škrt, a ti senioři u nás? Jistota problémů s komunikací a hádek o pořadí v čekárně.
Tak pane paciente, co s vámi?
Připomínám, že jsem paní doktorko slyšel dobře. Že by jí to nedošlo? Ona pokračovala: „doporučuji vám naslouchátka. Ale ty vám nenapíšeme na recept, tady vizitka, zajděte si do spřátelené privátní ordinace, kde si je vyzkoušíte a koupíte (!) za cca 16-20 tisíc. Jakápak pojišťovna, ta to nehradí“.
Jak to dopadlo?
Naslouchátka? Nic, milé lékařky. Trochu jsem na sobě zapracoval, trochu využil obor, který zvládám (přírodní prostředky nelékové) a tak. Lepší. Snad to ještě rok-dva vydrží, asi už víc nepotřebuji, smrt není slyšet a nevyhnul bych se jí ani v případě, že bych ji uslyšel a utekl. Sice chodím stále do fitness, ale přece jenom, po tom těžkém úrazu ten běh, už to prostě není ono.
Tak jsem přemýšlel, jak to se mnou seniorem bude dál
Kdo mi zaplatí nadstandard, to je ta otázka! Moc jsem si toho nenašetřil, žil jsem bohémsky, nějaký rozvod a dělení majetku, peníze jsou od toho, aby se utratily, a také jsem něco deponoval pro nejmladší dceru…a tak. Ale co když se v tom nadstandardu zabouchnu do nějaké babči, že? No, spíše do luxusní sestřičky, to už z mého slábnoucího pohledu budou všechny, tak co třeba vzrůšo při koupání? Možná je ale neuslyším, vzpomeňte si na problém s mým sluchem. To je ovšem dobrá zpráva, protože neuslyším budíček ani jejich peskování, že jsme zase… a tak. Tak zajdu na privátní sexuologii, i když je verdikt předem jasný - nebudeme vám lhát dědo, je to neplodnost. No super, žádná potřeba drahé antikoncepce! Ale co „stoupavost“? V pohodě, tady je předpis na Viagru! A to je paráda, to vy ještě nevíte! Nejde totiž jen o stoupavost, protože díky mému koníčku, jímž je věda o stárnutí a dlouhověkostí (tzv. longevity) jsem zjistil, že výzkum prokázal, že Viagra není jen na stoupavost, ale také současně na prodloužení! Klid – na prodloužení věku!
Tak hele, nechte toho, jo, nebo vás pošleme na psychiatrii! No fuj, tam tedy nezajdu, tam jsou za blázny všichni. Včetně těch podivných nestandardních felčarů, totiž psychiatrů. Ti mají docela smůlu, u nich se všimné nedává. S jednou výjimkou, která je zato hodně tučná a to v případě, kdy jste delikvent, a chcete se vykroutit z hrozby pobytu v divném špitálu, kterému se říká „katr“. Ostatně, ten vyniká vysloveně „nadstandardní péčí“.
Na druhou stranu, kdo je dnes normální, že. Právě jsem dočetl krásný článek klinické psycholožky na toto téma. Já vám to tedy prozradím! Kdo je dnes normální? Leda blázen! Ať se blázni radují. My, co vnímáme realitu, máme depku, a tak podobně.
