Článek
To zpívala před desítkami let Pavlína Filipovská!
Co je to lež, když pravda neexistuje? Milí čtenáři, myslím, tedy jsem. Možná blbě, ale to nevadí, jde o zamyšlení. Takže já nic, já muzikant, teď zazpívám písničku o životě.
Kde jsou kořeny zla?
Už je někdo objevil (předpokládám, že ano, protože na světě není nic nového). Sociální antropolog, asi. Faktem je, že vše se opakuje, historie se vyvíjí ve tvaru postupně se zužující spirály. Až to…skončí. Šířím skepsi? Kam se hrabu na média a vědce.
Proč jde život stylem „nebe-peklo-ráj“?
To je reálná trojice ve vzájemném poměru naprosto nevyvážená, protože převažuje, je mi to líto – peklo.
Znovu připomenu, že tento článek je zamyšlením, je to motivace pro vaši sebereflexi, nikoliv provokací diskuze. Také se pro vás může stát inspirací k písemnému projevu. Zkuste psát, co se vám honí hlavou, zjistíte, že si tím rovnáte myšlenky. Možná vytvoříte seznam vlastních názorů. Třeba se zamyslíte nad tím, kdy a proč lžete. Proč jste bezohlední nebo agresivní. Proč se neumíte bránit. Dokonce objevíte témata, o nichž „slušní lidé nemluví“.
Na trefnou otázku reagujeme jak? Když se nám nelíbí, když nechceme prezentovat svůj názor, nebo dokonce přístup k problému, nejprve kličkujeme, ale když je na nás „tlačeno“, uchýlíme se ke lži. Obdivuji osobnosti, které dokážou rozpoznat, kdy dotyčný lže. Tomu se říká řeč těla.
Komunikace mezi lidmi, to je fenomén, velký problém. Existují dokonce témata, o nichž „slušní lidé nemluví“. Ta se velmi liší v různých sociálních a národnostních skupinách.
Nebe a ráj, to jsou jen krátkodobé pocity
Patří do repertoáru, používaných super optimisty, jimž si zachraňují náladu a nasazují růžové brýle. Mnohdy je neodradí ani tvrdý náraz do reality. Jsou tu jejich tvrzení, že všechno se dá řešit (a vyřešit), nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být hůře. Ostatně, přece je fakt, že aktuálně si žijeme nejlépe v celé historii.
Co vy na to? Z mé strany řečnická otázka, na kterou já, autor, odpovídat nemusím. Ostatně, nemám patent na rozum.
Faktem je, že „sluničkářské“ řeči jsou jen přemlouváním sebe sama, že se nebojím, co bude. Přesvědčuji vlastní hlavu, že to není tak zlé, protože o hlavu nepřijdu. Optimistickým přesvědčením dokonce nehne ani „psychicky zdravý“ atentátník na Filosofické fakultě v Praze, ani děti, vraždící ve školách! To jsou přece jen „výjimky, úlety a zkraty“. Že by? A co třeba gangy mladistvých?
Já to vnímám jako realitu, jako stav společnosti. Život mám za sebou, přesto mne to stresuje a znepokojuje. Možná proto, že tady zanechám potomky? Nebo je to základní pud?
To, co vidím jako úlet, to jsou TV krimi zprávy. Já bych rád otevřel „Dobré zprávy“. Ulevilo by se mi. Takhle je musím doslova vyzobávat z internetu - a že to je obtížné!
Tak jak to tedy je, s námi lidmi?
Člověk je důsledek evoluce. Záměrně volím výraz „důsledek“, protože evoluce (dle evolučního biologa prof. Jana Zrzavého), nemá konkrétní cíle. Budiž, myslím, že to je názor nějaké skupiny vědců. Nikoliv pravda. Přesněji - je to realita.
Chcete si přečíst neuvěřitelná fakta o člověku? Vyhledejte jméno Karel Machala, autora knihy Kdo jsme a odkud přicházíme? nakl. Anag.
Ale to není všechno. Člověk moudrý stále není dostatečně moudrý na to, aby po statisících let pomalého vývoje pochopil, že svým jednáním si pod sebou podřezává větev. Přitom to dělá opakovaně! Dokonce i dnes, kdy historici už vědí, jak skončily „minulé civilizace“!? Je tohle normální? Přitom výraz minulé neznamená hlubokou minulost, protože je to naneštěstí historicky nedávno!
Vzpomínám, jak „za covidu“ připomínal jiný evoluční biolog, totiž prof. Jaroslav Flegr, že: evoluce člověka zamrzla. Já k tomu jen dodám, že se to stalo ve všech aspektech v kontrastu k bleskové evoluci virů a bakterií, dokonce v kontextu s evolucí umělé inteligence!
Neuvěřitelné! Člověk vytvořil něco, co je chytřejší než on. Co na to říci? Co třeba – a máme po ptákách!
Pokud evoluce nemá plán, není tudíž nikým nebo ničím řízena, je to Boží plán!?
Funguje evoluce na Zemi (a stejně tak ve Vesmíru) jen chaoticky? Co vlastně vidíme a vnímáme? Fatu morganu? Existuje „řízený chaos“? V kvantové fyzice se mluví o čemsi, co si netroufám popisovat, protože tomu nerozumím. Prostě něco, co se nám jen zdá? Možná si pomyslíte, že lžu, proto vás odkážu na kvantového fyzika, jímž je Amit Goswami, autor knihy Kvantový doktor, nakl. Anag
Jak to je s lidmi?
Geneticky se téměř nelišíme od jakýchsi opiček, obilí má víc genů než my. To je, přinejmenším pro laika, obtížně pochopitelné. Kdo touží po poznání, najde si na internetu jméno Daniel E. Lieberman. Existuje „člověk univerzální“? Žádné odlišné druhy? Lišíme se někdy už na první pohled. Jak fyzicky, tak mentálně tak kulturně. Pořád jsme ovšem lidmi. Lišíme se dokonce i v rámci jedné relativně malé komunity! Třeba Amišové, že. Nejde o sektu, ale komunitu.
Nejde o to, že někdo je člověk a druhý je víc člověk, lišíme se však i v rámci jedné komunity povahou a inteligencí. Ale to už je osobnostní typologie. Zajímavé. Když zjistíte, s jakým typem člověka „máte tu čest“, jste buď ochotní ho tolerovat a chápat, nebo máte možnost s ním nekomunikovat. Tedy, většinou.
Jiný příklad vnitrodruhové odlišnosti?
Rodiče, jejichž IQ není nadprůměrné mají dítě, které má vysoké IQ! Jak je to možné? To přece je důkaz evoluce! Nebo ne? Určitě to je důkaz vlivu epigenetiky, to znamená výchovy, životních okolností a prostředí. Vzpomněl jsem si na chlapce 17 let, který hraje šachy o mistra světa. Ano, teenagerů, působících úspěšně v jiných oborech, je mnohem víc. Tudíž vysvětlení je jasné! Je to vliv bezbřehé dostupnosti informací. Je to vliv konkurence, budící tvořivost. Je to důkaz působení principu „mozek využije nabídnutou šanci“.
Troufneme si tato fakta prohlásit za světlo na konci tunelu?
Může být lidstvo za progres vědy a techniky a technologií na sebe pyšné?
Zapomeňte na pýchu! Ostatně, znáte to – nejdřív pýcha, potom pád. Nejde však o relativní, přestože obrovský technologický pokrok. Jde o zlo v nás, které dosud nic nevyeliminovalo. Jde o prohlubující se rozdíly mezi sociálními skupinami, chudými a bohatými. I když to není totéž jako hloupí a chytří.
Naneštěstí jde také o elitářství, oligarchii, zlo, skryté v jakýchsi tajných, svět ovládajících organizacích (to není konspirace, to je realita). Ostatně to, co se skrývá v tajných archívech církve, budí hrůzu. Otázka tím motivovaná je jasná! Proč se musí utajovat činnost člověka a celých mocenských organizací, z nichž některé údajně milují člověka a jiné se snaží zachránit Planetu?
Snadná odpověď!
Protože tyto organizace jsou složeny z jedinců, disponujících konkrétním osobním charakterem. Jasné jakým. Zatím neexistují techniky, které by dokázaly číst myšlenky. Existují techniky, které určí typ člověka (najděte si osobnostní typologii MBTI). To však nestačí, protože nemáme k dispozici metody, jak zabránit negativnímu vývoji a změnám charakteru a tím změnám v konkrétním jednání, které jsou vyvolány třeba bojem o peníze a moc.
To je fenomén, fatálně určující „osud“ jedince, protože takový člověk zapomíná na elementární slušnost, ohleduplnost, původní poslání, dokonce i sám na sebe. Je schopen obětovat zdraví a život pro peníze, bohatství a moc. Jak je tohle všechno možné – dnes?
Odpověď je zdánlivě šokující – stále nás ovládají pudy a instinkty!
V nedávném příspěvku jsem zmínil základní princip:
život je stále boj o život
Chování jedince je určeno pudy a instinkty a společenskými pravidly
Těmi pudy jsou především ty, které zaručují přežití: jídlo, sex, rozmnožování, péče o rodinu, sobectví (např. také žárlivost) a sebeobranu. Těmi dalšími, které už nejsou tak šlechetné jsou shromažďování majetku, agresivita, touha po moci a slávě. Dalšími, v podstatě sympatickými pudy (touhami) jsou zvědavost, snaha o sdružování. Na konec jsem si nechal strachy konkrétně z chudoby, neúspěchu, zesměšnění, z nemoci, budoucnosti a ze smrti.
Kombinace pudů tvoří individualitu, jejich uplatnění v životě je charakteristika osobnosti. Ostatně, stačí připomenout psychopaty, výstižně charakterizované psychiatrem Honzákem a dalšími osobnostmi, konkrétně profesory Komárkem, Höschlem a Horáčkem.
Odjakživa uzavřeným sociálním skupinám (kmenům) vládli psychopati, nejprve maskovaní za šamany. Poté to byla církev a nakonec šlechta. Dnes jsou to buď diktátoři nebo psychopati s tváří populisty.
Něco zajímavého pro úlevu?
Chybovat je lidské. Říká se, že ten, kdo udělá stejnou chybu dvakrát, není moudrý. To děláme vlastně všichni, tudíž jsme všichni lidé hloupí, nebo je to typicky „lidské“? Kdo udělá stejnou chybu třikrát, ten je jasný případ, prostě je nemoudrý a většinou na to fatálně doplatí. I když….
Na základě již uvedených fakt a úvah je jasné, z čeho pramení prohlášení, které následuje po nějaké nepředvídané události - „to se mi snad jen zdá“. Horší je fakt, že ve většině případů se nám to fakt nezdá. Bohužel. V případě, kdy se poté ten konkrétní jedinec chová nepřiměřeně, je hysterický, že. Možná ho z toho klepne. Mimochodem, přísloví nelžou. Jsou škodolibá.
Přemýšlím o souvislostech, o projevech osobní intolerance
O příčinách. Jde o nepříznivé důsledky hospodářského vývoje, související s dopady na jednotlivce. Počínaje nezaměstnaností, přes stoupající životní náklady, tlak státu na daně, vyvažující jeho chyby v řízení společnosti, v ekonomice, v politice, to vše plynoucí z alibismu a nevědomosti, nedostatku fundované predikce vývoje.
Ano, už zase jde o evoluci, i když v jiném gardu.
Prostě většina společnosti žije v permanentním stresu, byť si to neuvědomuje nebo dělá, že nic. Aby nepropadla beznaději. Tyto osobní pocity lidé transformují do uzavření se do sebe, kompenzují je hromaděním osobního majetku, sobeckou seberealizací a snahou užít si, dokud to jde.
Ve společnosti roste napětí, které se transformuje do konfliktů mezi jedinci, aktuálně do různých forem demonstrací a protestů, do rychle vzplanuvších osobních sporů, dokonce je to patrné i v osobní dopravě, kdy se řidiči chovají psychopaticky. Roste agresivita policie, protože má nedostatek zájemců o službu a přijímá psychicky slabé nebo nevyrovnané osobnosti. Kupodivu nestoupá počet havárií. Zato roste latentní agrese, není divu, silnicím vládnou ti, co mají velká auta. Doprava je tak hustá, že se auta už nevejdou na silnice. Stačí maličkost a konflikt je tu.
Společnost tady a teď?
Jak žít ve společnosti, jíž vládnou psychopati, kdy politické dění připomíná bitky smeček vlků nebo některých druhů opic, kde politické strany jsou náhradou za původní kmeny?
Jak žít ve společnosti (ve státě), kde na jedné straně je nepřehledná směs zákonů, které přitom nezaručí spravedlnost ani slušné chování státu i občanů a v níž se všichni snaží okrást stát i sami sebe, a kde to stát vrací občanům dalšími a dalšími daněmi a skrytými způsoby výběru peněz?
Jak žít ve společnosti, které – jako po celou dobu existence státu jako instituce, ale v reálu vládnou oligarchové a nadnárodní korporace? Ve společnosti, která je před zhroucením, přitom předvádí humanismus a od migrantů si slibuje "oživení populace"? Když už teď je to v reálu opačně?
Společnost, kde jsou občané „vychovávaní“ k přetvářce a lžím mezi sebou navzájem i ve vztahu k institucím a státu? Kde je hlavní kulturou bulvár a veřejnost se baví veřejnými projevy hulvátů, z nichž se mnozí stávají hlasateli jediné pravdy?
Jak si nepřipomenout zamrzlou evoluci společnosti (člověka), kde pud sdružování a ochrany společenství rodin se transformuje do bitek fotbalových fanoušků, což je v podstatě „válka gangů“, která evokuje přetrvání původního principu kmenového boje jako předchůdce válek? Co říci na existenci mafií všeho druhu, co si myslet o společnosti, v níž jde hlavně o prestiž v podobě hmotných statků? Koho z občanů zajímá starost o životní prostředí, když nikoho nezajímá ani péče o vlastní zdraví?
Proč to píšu?
Motiv je vidina blížících se letních olympijských her. V situaci, kdy se stále provozuje gladiátorství „v moderní podobě“, kdy sice nejde o otevřený záměr zabít soupeře (profesionální sport, například box, džudo, řeckořímský zápas), přestože se tomu velmi blíží zápasy MMA?
Jak si neuvědomovat zlo, když zápasy jsou přenášeny televizí a komentovány tiskem a mají milióny sledujících? Vítězové se radují, poražení pláčou. Z vítězů jsou veřejně známé osoby, z některých možná trosky, poražení končí v depresích. Mnozí trpí fyzicky v důsledku dlouhodobého chronického přetěžování.
Inu, to je život v celé jeho realitě.
Proč píšu zrovna o sportu?
Primárně proto, že jsem se 20 let staral o profesionální české sportovce. Protože sport je součástí zdravého životního stylu, což pro ně ovšem neplatí. Protože mezinárodní soutěže, to je boj. Vlastně on je to také obrovský byznys.
Perspektiva letních Olympijských her je v mé hlavě spojena s už tradičním bojkotem některých států stejně jako s tradičním zákazem účasti pro jiné státy. V principu je to zase jen jiná forma války. Bude to obrovský risk. Teroristé jsou schopní všeho. Už to předvedli mnohokrát. Je to událost, typická paradoxními změnami občanství sportovců. Národní týmy i jednotlivci mají zahraniční trenéry. Přinejmenším je tohle všechno zajímavé.
Něco pozitivního?
Lidská povaha, charakter, chování, zůstávají po desetitisíce let evolučně zamrzlé. Na tom nic nemění ani realita existence jedinců a malých organizací, které se vymykají – jsou cílené na pomoc bližním, říká se jim například „charita“. Ano, mohl jsem psát krásná slova o činnosti nadnárodních organizací, jejichž existence by mohla tvořit protiváhu zlu. Jen tak trochu nestíhá. Ano, je to cosi, co zmírňuje skepsi, plynoucí z obsahu tohoto příspěvku. Ovšem ta skepse není charakterovou vlastností, ale důsledkem reality.
Otázky do blízké budoucnosti? Jak dál? Řídit se už slavným sloganem:
žij tady a teď, protože minulost už byla, tu nezměníš, a budoucnost teprve bude, na tu se nidky nemůžeš dokonale připravit. S jedinou výjimkou, kterou jsou tzv. preppeři.
Jak zdravě, spokojeně a šťastně žít v neustávajícím strachu z válek, trvajících po celou existenci lidstva? Navzdory život ohrožující realitě jsme si na to evolučně nezvykli!
Proč ztrácet čas historií, když jsme se z ní nepoučili, což současnost demonstruje každým dnes naší existence? Proč si připomínat úspěšné vojevůdce, likvidující celé civilizace, proč je vnímat jako hrdiny nebo dokonce za šiřitele pokroku? Tak je tomu dodnes? Proč jsou tu znovu náboženské války, jimž se říká „střet civilizací“?
Jak si zachovat zdravou mysl a naději? Jak ji předat dětem?
