Článek
Autor je původním povoláním sportovní fyziolog, biochemik s 20 lety praxe s profesionálními sportovci a expert ve výživě.
Co je z mého pohledu rozhodující?
Dokud lidé nepochopí, že se o sebe musí starat, jinak se u lékařů nedoplatí, bude snaha vlády o zlepšení situace k ničemu. Zatím to vypadá tak, že veřejnost je s realitou smířená. Důkaz? Rodiče dětí školou povinných nevyvíjejí žádnou konkrétní „redukční iniciativu“ včetně vhodné fyzické aktivity. Důsledek současného životního stylu. A bude hůř.
Nutnou součástí zdravotní prevence (nejen nadváhy a obezity!) je pravidelná pohybová aktivita
To je oficiální doktrína medicíny. Návody jsou jen obecné, v praxi nastává problém s konkrétní formou aktivit. Jednorázová lázeňská péče o děti s nadváhou a obezitou nemůže mít trvalý pozitivní efekt. Rodiče nemají čas se dětem věnovat. Kroužky pohybových aktivit musí vést vzdělaný odborník, jinak to neskončí dobře. Pro mnohé rodiče je problém, že kroužky jsou placené.
Pochopitelně – viník je známý. Dokud děti neusednou k mobilům, tabletům a notebookům, nebrání se spontánní ani řízené pohybové aktivitě. Doma většinou fyzicky aktivní rodiče nevidí. Po veřejných prostranstvích se mátožně pohybují „mobil zombie“.
Školní tělocvik je už desítky let fenomén, někdy dokonce postrach
Pro děti je to nepříjemnost, spojená s nutností převlékat se před i po tělocviku, přitom je to také možnost porovnávání fyzického zjevu, což nemusí být příjemné, podobně s posuzováním zdatnosti a pohybových dovedností. Pro dítko, které nikdy nemělo pohyb jako přirozenou součást života ani jako hru, je tělocvik ve škole s prominutím „vopruz“. Nebo dokonce noční můra.
Pro učitele tělocviku je to potencionální zdroj problémů (viz dále). Je to obehrané téma. Mnozí z nich dokonce nemají odpovídající aprobaci. Zdroj nekončící diskuze, kolik hodin školního tělocviku je ideálních, optimálních, nebo bezpodmínečně nutných. Lamentování nad nedostatkem vhodných prostor a času, nedostatkem učitelů tělesné výchovy, pláč nad stejně rychle rostoucím výskytem „úředně pohybu neschopných“ žáků.
Pravidelný pohyb?
Co je bezpodmínečně nutné? Jaká četnost za 1 týden výuky ve škole, jaký objem času, jaké osnovy? Jak u celé skupiny dětí zajistit, aby se opravdu všechny hýbaly? Diskuze, končící obecným tlacháním a zdůvodňováním, proč to nejde.
Když cvičit, tak jak?
V dnešní době je velmi mnoho nových poznatků. Stejně jako velmi mnoho různých názorů. Špatně provedený cvik je neúčinný nebo dokonce poškozující. Osnovy? Už zase a všude? V současnosti je tělocvik jedním z nejortodoxnějších školních předmětů. Nejsem si jistý, že tomu tak je stále, ale připomenulo mi to převažující pohybovou aktivitu v podobě nějaké kolektivní hry. „Vybika“. Výuka agresivity. Hrávala se dokonce „smíšeně“. Nešikovné dívenky byly snadným cílem pro agresivní raubíře.
Navrhuji plenární jednání odpovědných činitelů s cílem zásadních změn
Žáci, vstávat a cvičit! V ideálním případě při každé přestávce 5 minut relaxačních cviků. Minimálně v průběhu „velké“ přestávky. Místo mobilování. Že to bude problém? Na 2.stupni určitě. Tam je problém s lecčíms. Kdo bude „předcvičovat“? Vzpomínám si, že my jsme kdysi cvičívali podle školního rozhlasu. Trochu sranda, že. Nyní? Neměl by být problém s video lekcí. Kdo bude děti hlídat a současně motivovat, nebo dokonce cvičit s nimi? Zdá se, že situaci lze charakterizovat takto: jakákoliv inovace byla, je a bude vážný problém.
Není to ode mne taktické. Nejprve kritizovat, poté lákat na změny a nakonec být skeptický. Inu, typický realista.
Nebo skotačení kdesi venku (kde?) v rámci školního tělocviku? Na školním hřišti, nebo na nějakém stadionu apod. Kdo uhlídá minimálně 10 výrostků a rozhýbe minimálně 15 dívek? Kdo je dokáže zorganizovat? Evidentně pohybově málo nadaná pančelka, někdy dokonce trpící nadváhou? Bude veselo! Žačky od 6.ročníku výše nikdy nepřestanou štěbetat. Nemají čas na řízenou aktivitu. V kolektivu výrostků stačí jeden „od přírody“ špatně zvladatelný žák a je malér.
Zranění, zranění, to mi hrůzu nahání
Riziko zranění je vysoké. Důvod, proč je školní tělocvik reálnou hrozbou stížnosti rodičů na poškození zdraví dítěte. Ony totiž děti umí doma vyprávět opravdu působivé pohádky o svém konání ve škole. Když jsem nedávno viděl, co se děje na školním hřišti, je jasné, že učitel(-ka) riskuje zranění žáků třeba výkonnostními testy. Například skok do dálky žákyň 7. a vyšší třídy ZŠ? Bez rozcvičení? Logicky – nejprve je třeba žáky naučit rozcvičku. Hned skákat jako kamzík s nadváhou 10 % nad (benevolentní) normu? Když jsem viděl, jak se ty dívenky rozbíhají, bál jsem se o ně. Když jsem viděl, co po odrazu následuje, bál jsem se ještě víc. Že nevstanou.
Řešení ANEB jak to vidím já se školním tělocvikem?
To, co si přečtete, vás překvapí. Hodně. Nejenom vás! Také celé základní školství. I když, MŠMT to bude ignorovat. Chápu, nejsem ministr školství, zdravotnictví, vědy nebo bůhvíčeho. Právě proto mám nadhled.
Vláda plánuje studii, která je součástí Národního programu pro prevenci a léčbu obezity a bude se týkat také dětí. Součástí je studie Program BeFit24. Opravdu velkorysá věc. Mobilní aplikace, chytré hodinky, vazby na vládou pověřené odborné instituce, zabývající se obezitou v reálu. Opakuji – studie, nikoliv velkorysý celoplošný a především realizovatelný plán.
Proč (zase) vyhazovat veřejné peníze za studii stavu jedné tisícovky nadváhou a obezitou trpících dětí včetně vyšetření u pediatrů? Najde se dost k tomu ochotných pediatrů? Obávám se, že žádné předchozí studie nevedly k optimalizaci situace. Experti se dokonce ani nedokázali shodnout na statistice výskytu dětí, trpících obezitou. Dodnes. Ostatně, účast dětí určitě nebude povinná, tudíž je otázkou, zda se nějaké děti k tomuto experimentu (pardon, ke studii), přihlásí. A ve hře jsou také jejich rodiče.
Změna je nutná. Změna znamená zdravý život
Konec známkování tělocviku. Z pozice učitele konec slovního hodnocení výkonu žáka před celou skupinou. Natož sarkastické poznámky o nemehlech apod. To je ze strany učitele šikana! Připomenu důsledky na psychiku žáka. Umím si představit posměch ostatních „sportujících“ žáků. Děti umějí být kruté.
O co půjde?
O výuku správných základních pohybových dovedností. Nikoliv o závody. ZŠ není Fakulta tělesné výchovy a sportu. Do vyučování budou zařazena krátká relaxační cvičení, jak to již bylo zmíněno.
Dění v ZŠ musí laskavým způsobem přesvědčovat žáky, že fyzický pohyb je nedílnou součástí zdravého života. Proto zmínka o výuce správných pohybových vzorců. Doslova základních pohybů, počínaje chůzí. Soutěživost je třeba přenechat zájmovým, sportovním kroužkům, nebo dokonce sportovním oddílům.
Význam a formy pravidelné fyzické aktivity se musí stát jednou ze základních částí výuky v předmětu „Výchova ke zdraví“.
