Článek
Motto: jak bohatí chápou svět a co rozhoduje o jejich chování. Co si o tom myslíte vy?
Důležitá informace pro čtenáře: autor článku není milionářem, tím méně dolarovým.
Klíčová a pro mnohé šokující informace?
Na světě je 23 milionů dolarových milionářů. Přibývá jich i v Česku. Dolaroví milionáři jsou jedinci, kteří disponují tzv. investovatelným jměním (volným kapitálem) 1 milion amerických dolarů a víc. Jejich počty se průběžně mírně mění, většinou stoupají. K největšímu nárůstu počtu dolarových milionářů došlo roku 2024 v Severní Americe, následovaly Japonsko, Německo a Čína.
V čele žebříčku jsou USA s počtem 3,777 milionu dolarových milionářů. V Česku je 33 900 dolarových milionářů. O něco méně než v západní Evropě. Hodnota jejich majetku je 82,4 miliardy dolarů (1,87 bilionu korun). Jen pro zajímavost - dolarových miliardářů je u nás 11. Tak to už je finanční Liga Mistrů.
Zdroj: https://www.newstream.cz/leaders/na-svete-je-23-milionu-dolarovych-milionaru-pribyva-jich-i-v-cesku
Kdo jsou (typologicky) čeští milionáři?
Dolarový milionář v Česku je nejčastěji muž kolem 50 let. Charakteristika jeho osoby je aktuálně odlišná od té, která platila před 13-15 lety. Tehdy to byli hlavně podnikatelé, dnes mezi milionáři přibývají vrcholoví manažeři a investoři. Současní super-podnikatelé přestávají řídit firmy a začali se věnovat správě svého majetku. Investice se pro ně stávají hlavním zdrojem příjmů.
Velkým tématem je pro současné milionáře nastávající generační výměna.
Řada milionářů z konce 20. století a prvních let století 21. budovala majetek od 90. let a nyní přemýšlí, jak a komu (a za jakých podmínek) svoje jmění předat. Někteří z nich zakládají svěřenské fondy, jiní zapojují svoje děti do správy „rodinného majetku“.
To nejzajímavější? Přibývá mladých milionářů, kteří se k bohatství dostali jen osobní snahou. Majetek nezdědili, vybudovali ho vlastními silami. Působí hlavně v technologiích
Investice? Níže ty nejčastější.
- Akcie, hlavně technologické firmy.
- Private ekvity, tedy podíly v soukromých firmách.
- Nemovitosti jsou stále oblíbené, ale už ne jako hlavní investice.
- Zbrojařství a energetika je logická v souvislosti s válkou na Ukrajině.
Poznámka autora článku: Překvapivě nízký zájem je o kryptoměny, vysvětlení lze hledat v aktuální situaci v českém politickém rybníčku.
Jak souvisí, případně mělo by, bohatství s filantropií? Pro připomenutí: filantropie je lapidárně řečeno „lidumilství“.
Podle dat ve výše citovaném zdroji bohatí lidé v západní Evropě zakládají nadace. V Česku je filantropie tohoto typu minoritní. Čeští milionáři podporují charitu, ale (prý) se tím neradi chlubí. Mnozí přispívají jednorázově a lokálně, jiní například dotují sport, školství a najdou se ti, kteří podporují nezávislou žurnalistiku. Až v poslední době začali čeští milionáři podporovat dlouhodobé sociální projekty v podobě různých nadací. O nadacích se konkrétně v dalším textu, je to mimořádně zajímavé.
Jak milionáři vnímají svět?
To je atraktivní otázka a proto jsou odpovědi a popis velmi zajímavé. Čeští milionáři mají silný vztah k Evropě a podporují její konkurenceschopnost. Pozn. autora článku: není jasné jak. Sledují rostoucí vliv změn v mezinárodním obchodě. Vnímají geopolitiku pragmaticky. Chápou, že válka na Ukrajině vyžaduje investice do zbrojení a nevnímají to ideologicky, ale racionálně.
Bohatství není jen o penězích. O tom podrobně díky jedné velmi zajímavé knize.
Steve Siebold, autor knihy Jak myslí bohatí lidé, strávil téměř tři desetiletí rozhovory s milionáři po světě aby zjistil, čím se liší od ostatních lidí. Než uvedu myšlenky autora, musím připomenout několik důležitých okolností!
Dialog s boháčem, který vede známá osobnost ještě neznamená, že odpovědi jsou upřímné a objektivní. Spíše jsou (často?) pokrytecké. Možná se mýlím, ale moje celoživotní zkušenosti mne nutí být opatrný k obsahu jejich odpovědí.
Podle Siebolda bohatství hraje roli v odpovědích méně, než si většina z „nebohatých“ představuje. Připomíná, že politici (prý ?) doporučují lidem, aby byli spokojeni s tím, co mají, a odborníci na duševní zdraví (prý?) radí lidem, aby neměli vysoká očekávání, protože jinak se v životě dožijí zklamání.
Obávám se, že ani jedno z uvedených tvrzení z úst politiků a odborníků nezaznívá!
Siebold tvrdí, že nikdo nezbohatnul bez motivace vlastními očekáváními. Připomíná, že průměrní lidé si myslí, že kořenem zla jsou peníze a bohatí si myslí přesný opak – že kořenem zla je chudoba. Průměrní (střední třída) si (prý?) kromě toho myslí, že bohatství souvisí s egocentrismem, což považují za špatné. Bohatí (prý?) tvrdí, že bez „tahu na branku a bez falešné skromnosti“ se člověk neposune k cíli. Budiž, něco na tom je.
Bohatí (prý) chtějí být spokojení, aniž by předstírali, že to oni zachraňují svět. Průměrní toto tvrzení chápou negativně, protože bohatým závidí. Přitom jsou to oni sami, kdo si za to může, protože nemají nutný „tah na branku“. Podle Siebolda bohatí jsou akční a konají. Jisté je, že zdaleka ne všichni lidé mají osobní vlastnosti, potřebné k osobnímu rozvoji a k cestě k bohatství. Průměrní si myslí, že cesta k bohatství začíná díky kvalitnímu klasickému vzdělání. Bohatí se (prý) vzdělávají jinak.
Co si o tom myslím?
Siebold má v otázce vzdělání pravdu. Není to tak, jak nám tvrdí politici a experti, totiž že úspěch a peníze mají jen ti, kdo mají to nejlepší a nejvyšší vzdělání. Mnozí úspěšní lidé nemají vysokoškolské vzdělání, zato disponují specifickými osobními vlastnostmi. Vzdělávají se v praxi, učí se od bohatých a mají k podnikání nutné vrozené osobní vlastnosti a specifické dovednosti. Jednou ze základních strategií milionářů, kteří nedisponují špičkovým vzděláním, je snaha dělat to, co je baví, ale přitom současně najít způsob, jak za to dostat zaplaceno. Mám na mysli úspěšné influencery, v případě bohatství je to Tomáš Lukavec se svými „Zákony bohatství“.
Siebold připomíná, že průměrní věří, že trhy se řídí logikou a strategií. Bohatí vědí, že se řídí emocemi a chamtivostí. Úspěšné investování na akciovém trhu není jen o sofistikovaném matematickém modelu. Bohatí učí své děti o světě bohatých a chudých. Průměrní a většina veřejnosti namítá, že to podporuje elitářství. Když děti pochopí princip bohatství v raném věku, budou později usilovat o jeho udržení nebo rozšíření. Průměrní si myslí, že bohatí jsou snobové a elitáři. Přitom bohatí se logicky snaží být součástí společnosti jim rovných, protože vnímají nesoulad s průměrnými.
Sieboldovi chybí nadhled a objektivní konfrontace názorů bohatých s názory méně bohatých a chudých. Siebold se evidentně bohatých neptal na jejich osobní zkušenosti z komunikace s průměrnými, omezil se jen na zobecnění odpovědí bohatých a z nich si utvořil vlastní, tudíž subjektivní názor. To je kritická chyba!
Podle mého názoru je to v reálném současném životě zcela jinak. Platí, že sytý hladovému nevěří. Stejně jako zklamání bohatých z nedocenění nebo dokonce zneužití jejich dobrých úmyslů chudým pomoci (viz nadace apod.).
Elity se tudíž často uzavírají do kruhu ostatních bohatých, chovají se instinktivně, má na ně vliv konkrétní chování chudých, tzv. lúzy. Divíte se jim? Samozřejmě ani toto nelze absolutizovat a tím tvořit na papíře nějaké teoretické kasty. Na druhou stranu právě jejich reálná existence, opakovaně připomínaná v médiích, dokazuje existenci „tříd“. Bez ohledu, že v kastách jsou jedinci slušní a ti méně, někteří dokonce bezcharakterní.
To, co Sieboldovi zcela chybí je průzkum myšlení současné mladé generace.
Mladá generace chce růst ve všech aspektech života, nikoliv trávit život monotónní prací typu „od - do“.
Moje poznatky ze školství mne donutily zamyslet se nad současností vzdělávání, především v kontextu s mediálním humbukem kolem přijímání dětí na střední školy. Podle mého názoru rozvoj informačních technologií zcela změnil formu vzdělávání. Naneštěstí se tomu školství nepřizpůsobilo.
Bohatství lze dosáhnout využitím specifických znalostí. Veřejnost si myslí (je o tom neustále přesvědčována politiky a vzdělanci), že magisterské, doktorské a profesorské tituly jsou cestou k bohatství. Objektivně vyjádřeno – v některých oborech tomu tak je, přesto to není jediný způsob. Budoucí bohaté zajímají reálné postupy a prostředky, vedoucí k jejich cíli. K tomu nutně nepotřebují vysokoškolské vzdělání.
