Článek
Senior? Veterán, otřískaný životem!
Napadlo mne přirovnání. My senioři jsme jako automobiloví veteráni. Zaujmeme veřejnost jen jako součást netradiční atrakce. Podívejte na to auto-veterána, je mu už 80 let a pořád jezdí! A ten atraktivní historický design! Je to parádní kousek. A jak je zachovalý, jak by ne, když se o něj jeho majitel tak dobře stará. Garážovaný, opatrovaný, leštěný, promazaný, natřený protikorozním nátěrem. Nikdo od něj nečeká výkony a nechce ho použít na dovolenou.
Klíčový rozdíl od lidského veterána? Nemá jedině správný vlastní názor, nekritizuje, nepoučuje a není se vším nespokojený!
Chtěl bych být auto-veteránem. Už vím, co znamená být lidským veteránem. Ale snažím se. Pravidelně se projedu ve fitcentru. To mne drží ve formě. Přitom už mi „opraváři“ vyměnili ložisko jedné nápravy! Používám „vitamíny“, abych zabránil nadměrné korozi. Dostal jsem nějaké vnitřní mazání, aby se mi nezadřel motor. Raději moc nevycházím mezi lidi, protože nejsem na výstavě veteránů, ale v běžném provozu. Prostě raději moc nevyjíždím z garáže, protože jsem singl a tudíž nikoho nepohoršuji a neobtěžuji požadavkem opečovávání.
Faktem je, že mezi auto-veteránem a lidskými veterány je zásadní rozdíl. Nikdo nás neobdivuje dokonce ani když uspořádáme seniorskou olympiádu v kuželkách! Média se zmíní, je to vítaná změna v obsahu. Podobně jako informace o úmrtí našich slavnějších, mediálně známých vrstevníků.
Snad mi odpustíte přirovnání smutečního setkání kamarádů a kolegů v případě úmrtí V.I.P. seniorského věku k soustředění veteránů. Když si uděláte trochu času a zhlédnete TV shot z tryzny udiví vás, kolik seniorů stále opravdu aktivně funguje.
To mne inspirovalo k nápadu napsat článek na téma „senioři, buďte aktivní“. Včas jsem vizi opustil, když jsem si uvědomil, že výzvu jsem neformuloval rozumně, protože zněla následovně:
Senioři, přesvědčte veřejnost, že nejste koule na noze společnosti. Dejte o sobě vědět a tím připomeňte, že nejsme jen bezcenní čekatelé na konec života. Nechte se inspirovat aktivními vrstevníky, o nichž čtete v médiích. Příklad? 80. narozeniny Karla Šípa spolu s jeho životním příběhem.
Došlo mi, že mnozí z nás už aktivity nejsou z mnoha důvodů schopni a ti, kteří nikdy akční nebyli, v pokročilém věku aktivitu nedokáží vytvořit. Prověřil jsem si to. Samozřejmě výjimky jsou nejen v případě herců a hereček, ale také odborníků z celé řady profesí, opět jen jeden příklad za všechny - psychiatr Radkin Honzák. To jsou ti moudří stařešinové, které je dobré vyslechnout.
Zmíním interview redaktora zdroje (viz níže) s odborníkem mediálního vzdělávání v kontextu s problematikou přístupu veřejnosti k seniorům.
Redaktor připomenul, že senioři nevěří médiím, protože jim často nerozumí a necítí, že by se věnovala jejich problémům. Novináři je údajně vykreslují jen jako oběti manipulativních řetězových e-mailů, přestože řada seniorů se dobrovolně podílí na jejich ověřování v digitálním prostoru.
Odpověď odborníka je zajímavá - podle jeho názoru chtějí porozumět světu mladých a ukázat jim, že nepatří do šrotu.
Redaktor připomenul, že spolu mluvili o nedůvěře seniorů v mladší generace a on z vlastních setkání se seniory vypozoroval, že jejich motivací může být snaha chránit mládež před úskalími života. Nejednou jsem slyšel větu „mně to může být jedno, já se toho už nedožiju, ale dělám to pro mladé“. Jak přistupovat k tomu, když ta motivace je vlastně pozitivní? I z vašich předchozích rozhovorů vyplývá, že jedním ze způsobů zmírnění negativního dopadu je konfliktní názory neotvírat a spíše se věnovat příjemnějším věcem a pečovat o vzájemný vztah jiným způsobem, třeba společně stráveným časem.
Co k tomu říci? Myslím, že výše uvedené osobní názory jsou jen fakty nepodložená spekulace a neobjektivní vyhodnocení stavu věcí.
Realita pohledu na mládež
Mladou (vlastně i tu střední) generaci zajímá jen to, co je tady a teď a ještě také blízká budoucnost. Ale to je přece logické a naprosto normální! Všichni významní filosofové doporučují neřešit minulost, protože minulé chyby už většinou nejdou odčinit. Nicméně je možné se z chyb poučit!
Nejde o to myslet si, že mladá generace bude akceptovat aktivní působení životem poučených aktivních seniorů v předávání informací a jejich návody k použití života. Na mladou generaci totiž nepůsobí ani doporučení a názory střední generace (např. učitelé ve školách). To už je 100% ověřené.
Doporučení „do života“ seniorům od jejich vrstevníka?
Nepokoušejte se používat mentorování a kázání ve stylu „to my jsme nedělali, protože jsme museli dělat to, co vy už nemusíte atd.“. Pokuste se uvědomit si realitu současného života s jejími kategorickými změnami v utváření světa, ovlivňujícími životní okolnosti a konkrétní situace v životech mladé generace. Zkuste se zamyslet nad její budoucností, o níž se už dnes skepticky píše v médiích. Pochopte, že mladým není co závidět, naopak, situace budí obavy. Fakt, že většiny z nás seniorů se to už existenčně nebo dokonce fyzicky netýká neznamená, že to omlouvá naše lamentování nad chováním mládeže, a to nejenom k nám, seniorům.
