Článek
Školní stravování. Důkaz péče státu. Záchrana pro sociálně slabé.
No jistě. Proč vyvoláváme duchy a jsme schopní se poprat kvůli něčemu, co mnoho jiných států neřeší? V naší zemi zase většinu rodičů nezajímá, co dítě jí při školním obědě. Přitom je to jen část celkového denní příjmu živin a energie. Mnoho dětí snídá (co, to nechám bez komentáře) a má s sebou přesnídávku.
Kdo stojí za „spiknutím“ v podobě vnuceného vegetariánství na začátku s výhledem přechodu k veganství jako "konečného cíle světové výživy"? Nový systém přidělá práci zaměstnancům školního stravování a způsobí komplikace se zajištěním základních potravin. O těch „skutečně zdravých“, tedy bez chemie, si může nechat jen zdát.
Klíčový zdroj a motiv článku? Seznam zprávy: „20 procent masa a 80 strouhanky? Vede se boj o jídlo ve školách“.
Co já na to?
Teď, před realizací, se začne diskutovat o hotové vyhlášce? Proč se důsledně neřešil už první koncept a nepodrobil odborné analýze, ale nikoliv od těch, kteří nikdy nic neuvařili a netuší, jaké praktické problémy jsou se zajištěním kvalitních surovin za přijatelnou cenu? S nemožností sehnat kvalitní kuchaře?
Nikdo nesbíral názory strávníků (školáků) a nepočítal s ignorací vegetariánské stravy v menu školního stravování na ZŠ dětmi i rodiči! Natož případné veganské! Většinu rodičů totiž zajímá jen to, zda dítě ve škole dostane oběd (protože mu ho zaplatili). Občas si někteří rodiče vzpomenou a zeptají se školáka, co a jak (nového??) ve škole a „b\l(-a) jsi na obědě? Tradiční odpověď? NIC se nestalo, na obědě jsem byl(-a). Často navzdory tomu, že nebyl(-a). Doplňující otázky typu „co bylo k obědu a co jsi z toho snědl(-a) a stačilo ti to“? Iluze! Další logická otázka by byla: chutnalo ti to? většinou nepřijde. Prostě děti rodičům reporty neposkytují, natož aby jim vyprávěly zážitky. Ty přijdou na řadu až v případě, že nastanou problémy s chováním školáka(-čky) nebo zdravotním stavem.
Nová vyhláška?
Dlouhé přípravy, ověřovací studie. Mnoho odborníků, hodně peněz. Výsledek? Udělejte si vlastní názor, samozřejmě až poté, co si tu vyhlášku přečtete! Teď si zahraju na věštce:
Státní nařízení nebudou realizovatelná z praktických důvodů a setkají se s nezájmem strávníků i jejich rodičů. Šokující zjištění vám otevřou oči! 30-40 % jídla ve školní jídelně se vyhodí. Ještě větší šok? Totéž se děje i v rodinách!
Mají autoři vyhlášky představu, jak se děti stravují doma? Myslí si, že 5× týdně školní oběd na úrovni vegetariánské restaurace dítěti zajistí zdraví, když oběd je v nejlepším případě pouze jedna třetina denního příjmu stravy? Mají autoři tušení, co děti školou povinné konzumují v průběhu dne? Ostatně, mají o tom povědomí jejich rodiče? Nebo se dokonce chovají stejně „výživově“ nevhodně? Mnoho z nich ano!
Co bude dnes k obědu ve škole?
Knedlíky se zelím kyselým, brambory šťouchaný s květákem dušeným, rizoto s cuketou a strouhaným tofu? Fazole pečený, rajská omáčka. Prdy statkáře Drdy. Vařila myšička kašičku při veganském jídelníčku.
Autoři vyhlášky a ti, kdo ji odsouhlasili, si asi myslí, že obědy dle „nových směrnic“ omezí eskalaci dětské obezity a konzumaci fast ajunk food? Kdo zatne tipec výživovým fanatikům? Máte vy čtenáři stejně jako autoři vyhlášky ponětí, o co se snaží světové hnutí veganů? Vyzkoušeli si autoři a odpovědní úředníci MŠMT osobně práci ve školní kuchyni a potíže školní hospodářky se sháněním potravin?
Několik fakt o tom, kdo ve skutečnosti rozhoduje, jak se stravuje celá česká veřejnost!
Dirigentem způsobu stravování jsou producenti základních zdrojů, závislí na počasí, používající umělá hnojiva a růstové stimulanty a rizikové chemické ochranné prostředky (pesticidy, fungicidy a další „-icidy“). Jejich produkty převezmou zpracovatelé základních zdrojů, ty poté použijí producenti průmyslově zpracovaných potravin. Dalšími v řetězci jsou prodejci, kteří bez zábran vydělávají s pomocí neetických reklam, ignorujících doporučení odborníků. Už vám to STAČILO?
Četli jste „konečný verdikt“ o zdravé výživě, jejímž autorem je umělá inteligence?
(Zdravá) veganská strava neexistuje, protože neexistuje žádná, tím méně jediná univerzální zdravá výživa! K ideálu se může přiblížit jen tzv. personalizovaná výživa. Její princip? Každý jsme jiný, jsou tu výrazné etnické rozdíly a zvyklosti a přístup ke zdrojům. Realitou jsou rozdíly ve zdravotním stavu a životním stylu. Atd.
Na to, co jíme a budeme jíst vyhláška a „výživová desatera “ nemají vliv. Nikdo je nečte a tudíž ani neakceptuje.
Nejsem teoretik! Napíšu vám osobní příběh.
Před deseti roky jsem na jedné „polosoukromé“ jihočeské základní škole založil a řídil tzv. rodičovskou stravovací komisi. Stihli jsme udělat anketu o školních obědech. Dvě zjištění? A/ Nezájem rodičů o kvalitu obědů B/ Ještě menší o námi navržené inovace. A výsledek naši činnosti? Odpor a zášť hospodářky a kuchařek. Byli jsme ředitelkou školy „zrušeni“.
Před patnácti roky jsme se dvěma kolegyněmi utvořili „akční skupinu“, jejímž cílem byly prezentace optimálního způsobu stravování dětí posledních ročníků ZŠ. Poutavý výklad z praxe a poté „dílny“ (dnes je jedna z kolegyň už 10 let hlavní osobou v neziskovce Skutečně zdravá škola). S nabídkou vzdělávacího programu jsme oslovili odbor školství městského úřadu jednoho z hlavních pražských obvodů. Přihlásila se jediná škola, privátní.
Program pro studenty osmého ročníku měl teoretickou i praktickou podobu. Přednášeli jsme o vodě, pouštěli krátké vědecko-naučné filmy, vyprávěli o významu a obsahu zdravé výživy, konkrétních potravinách a (ne)kvalitě a uspořádali workshop s předváděním zdravých druhů chleba a přípravou zdravých pomazánek a nápojů. Tak by měla vypadat edukace výživy pro žáky před opuštěním ZŠ.Velký úspěch. Bavilo nás to stejně jako studenty. Zírala také hospodářka, aby při společném setkání s vedením školy byla vzteky mimo. A tak jsme skončili.
Poučení z krizového vývoje? Uvědomili jsme si, že známe řešení! Pochopili jsme, kdo bude žábou na prameni přímo ve školách a tím dalším samotný zřizovatel! Výklad teorie od učitelky je základ, ale hlavní je upoutat pozornost! Pouštět zajímavá videa. Nikoliv ta, která budou suplovat učebnice. Tak třeba kde se bere mléko (že, šéfe?). V jaké formě ho žáci dostanou. V průmyslově ultra zpracované, ochucené, obarvené a oslazené. Co puijí a neměli by, při obědě.
Pochopili jsme, že musíme přesvědčit školáky, aby v rodičích vyvolali zájem. Aby říkali, co jim nechutná a co ano a proč. Proč si u nechají „naložit“ a přitom ví, že to nesní? Co je důvodem, že „chodí za oběd“. Místo oběda chipsy, sušenky, sladkosti!
Chtělo by to povinné(?) exkurze rodičů v poledních hodinách do nejbližších „sámošek“ k průzkumu, co si tam děti kupují. Chtělo by to informace dětí rodičům, co ve škole vaří, co jim nechutná, co snědí a co by chtěly častěji. Chtělo by to vyjádření rodičů co dítě jí doma a co ve škole a co s jejich doporučením jíst nebude. Nesmí to provázet „scénka s pláčem a protesty“. Chtělo by to praxi v podobě zdravého vaření ve školní studijní kuchyni. Chtělo by to krátké filmy o základních potravinách a poté ukázku toho, co s ní udělají producenti.
Nebudu zdržovat. Kde není zájem, není šance na úspěch ani v případě manipulace s dětmi od oblíbeného influencera. Chtělo by to, aby influencer byl „koupený“ producentem skutečně zdravých potravin. Důležité varování? Těmi potravinami a pokrmy musí být jen takové, které děti přijmou bez odporu! Ono jde o to, že k odporu dokonce mají fyziologické důvody! NIKDY teoretikem navržený pokrm, kombinující špatně kuchyňsky připravenou luštěninu s obtížně stravitelnou zeleninou.
