Článek
Život je realita
Co ji tvoří? Život běžný. Ten žijeme „pod vlivem“. Mám na mysli konkrétní životní okolnosti. Dané okolnostmi (tzv. double formulace, aby bylo trochu veselo). Jde o to, zda jsou pozitivní nebo negativní. Jsou-li negativní, vzniká stres. Trochu stresu je přínosem pro rozvoj odolnosti a vynalézavosti. Mnoho stresu je cesta, jejíž konec záleží na tom, zda je člověk hodný nebo zlý. Víte, co tím myslím, že.
Ideálem života je rovnováha
Duševní, fyzická, vztahová, majetková O tom je život. Může to být formulováno také jako kompromis. Žádné nezvladatelné extrémy. Ostatně, kompromis (též konsenzus) je vynucen soužitím s ostatními lidmi a s úřady.
Jak kdo dopadne v boji se stresem, to je otázka osobnosti. Její spoluvytváření je úkolem výchovy, ta působí na vrozené dispozice. Výsledkem je individuálně odlišná schopnost se přizpůsobit (adaptabilita). To není všechno, protože ve hře je náhoda. I když se říká, že nic není náhoda – ani nehoda. Takže jsme se dostali na začátek. Všechno je o zmíněných životních okolnostech.
Tak dobře. Rovnou to na vás vybalím. Život v dnešní době přináší extrémní množství informací, které tvoří součást lidského vnímání. Tvoříte z nich vaši vlastní realitu. Problém je v tom, že většina informací je negativních. Já vím, už jsem o tom psal. Nevím jak vy, ale mne to štve. Já chci dobré zprávy.
Pozitivní zprávy?
Ty jsou mi milé, ale připouštím, že pro mozek současného člověka nezajímavé. Negativní zprávy zaujmou, protože tušíme, že bude problém. No vida, problémy mají všichni. Nejsem smolař jen já. Nicméně každý z nás má jiný přístup k tomu, co považuje za problém. Někoho nerozhodí ani negativní zprávy. No, já bych si tím nebyl tak jistý, ale jsou tací. Jsou jimi ti, kteří na analýzu a domýšlení možných následků špatných zpráv intelektuálně nestačí.
Příklad? Generál Šedivý se v poslední době často objevuje v roli futurologa. Varuje. Má profesní zkušenosti, tak proto. No dobře, ale má smysl varovat veřejnost, která na to může reagovat jen strachem, v případě oligarchů budováním bunkrů? Nebo má smysl zlehčování a hraný optimismus? Zeptejte se vědce!
Jediný den dnešní doby není bez negativních zpráv. Počasí je klasickým příkladem. Vliv klimatických ZMĚN. Už tady byly – a byly úspěšné – zlikvidovaly většinu života. Kdy zabijí nás? A hele, to tu ještě nebylo! Polární záře v Čechách! Krása nebo průvodní jev velkého maléru? Katastrofy jiného typu tu či onde. Sucho nebo záplavy. Prostě nebe-peklo-ráj.
Politika? Co má přednost?
Tuzemsko, EU, OSN, WHO? Humanitární katastrofy a migrace? Války tu i onde, harašení zbraně jinde. Stačí málo a je lokální malér. Stačí ještě méně a je světový malér. Nebo ne? Je to jen standardní harašení zbraněmi jako v době prvobytně-pospolné, nebo je to třeba stylem „pes, který štěká, nekouše“? Jenomže ten pes štěká, protože se bojí a tím štěkáním se dělá větším a silnějším. Namísto aby dělal, že neexistuje. Fatální problém nastává, když je štěkající bázlivý pes zahnán do kouta. V tu chvíli mu nezbývá nic jiného, než zkusit boj o život. Nebo se nejprve nenápadně pokusit sehnat podporu.
Války jsou v lidské historii tak časté, až jsou fádní
Tak ještě jednou! Útočník schopný všeho je ten, kdo se (hodně) bojí. Dojde k boji, jehož podstata není náboženská. Sledujeme to, máme to těsně vedle. Další druh války, která je daleko nebezpečnější, je náboženská.
Důvod? Účastné strany nemají zábrany. Možná bychom mohli říci, že je to konflikt Bohů, jejich zbraněmi jsou lidé. Zdá se, že žádný z aktuálních Bohů není altruistický ani empatický. Ani milosrdný. I když je dobrým zvykem Bohů v situaci, kdy jeden z nich vyhraje, na milosrdného si začít hrát. Bůh se stává Velkým Manipulátorem.
Tak dost. Musím znovu připomenout „život běžný“
Všechny ty potencionální existenční maléry jednotlivce jsou důsledkem vlivu vnějších okolností. Nepříznivé okolnosti se sčítají a výsledkem je stres. Ten vytváří tlak na psychickou odolnost jedince. Vzniká existenční nejistota a strach, včetně strachu o život.
Sebeobrana? Někteří z nás umí stres vytěsnit. Možná nečtou zprávy na internetu, nekoukají na TV a neposlouchají negativní zprávy. Tak například zpráva, která určitě otřese českou veřejností! Medvědi decimují slovenskou populaci! Kdyby jenom, už vtrhli i do Polska. (jo, vlci už dávno plundrují stáda ovcí). Nebude dlouho trvat a spolu s medvědy tam vtrhne jejich šéf Medveděv. Použije prý nekonvenční zbraně. Na Londýn a Paříž. Tesáky to nebudou.
Abych nezapomněl. Číňani vtrhnou na Tchai-wan. Amíci se začnou prát s Číňany. Izrael s Iránem. Všichni proti všem.
Závěr? Lidstvu hrabe.
Když dojdou negativní zprávy, hodí se připomínky o předpovídání budoucnosti (včetně počasí). Jeden jasnovidec střídá druhého s určením konce civilizace nebo dokonce světa. Trochu to kazí cestovatelé v čase. Proč? Také je vám to jasné? V případě, že by nastal konec světa, těžko by docestovali do naší doby. Vlastně, proč sem cestují? Aby nás varovali? Proč by to dělali, když oni žijí? To je přece důkaz, že jsme nevyhynuli! Inu, tak to je zápletka pro sci-fi. A to jsem ještě nezačal přemýšlet o tom, na čí stranu se postaví umělá inteligence. Asi bude víc druhů inteligencí – tak co třeba souboj třeba RED AI kontra BROWN AI?
Tak nevím, co je tohle za binec?
Kdo ho vymyslel a komu prospívá, Nabízí se odpověď – místní, chci říci, pozemským bohům – oligarchům a mocenským skupinám. No jasně, nesmysl, nic takového neexistuje.
