Článek
Nesnášenlivost (intolerance) je jedním z nejrozšířenějších problémů soužití, a to jak uvnitř jedné komunity, tak mezi různorodými skupinami, etniky a státy. V tomto článku se věnuji chování jedince k ostatním lidem. Ne vždy lze intoleranci vysvětlovat výhradně negativně, důvodem je mimo jiné vrozená elementární opatrnost v neznámé situaci a prostředí, což je podvědomě diktováno evolucí a instinkty.
Obecně chápáno je aktuální výskyt intolerance jasnou pandemií. Není to nic nového. Týká se jedinců i etnik, tak například aktuálně je velmi živá problematika imigrace navzdory tomu, že má kořeny již v začátcích lidských dějin.
Existují tři typy intolerance
A/ Předsudková intolerance
je podložena rigiditou přístupu k „jinému“, v rámci ostatních jedinců se projevuje uzavřeností nebo zřejmou antipatií. Předsudek je pojem, popisující zkreslené, fakty nepodložené představy o druhém člověku, skupině, etniku.
B/ Intuitivní intolerance
je typická odmítáním názorů jedinců a skupin v populaci a jimi uznávané ideologie, naneštěstí významně často také fyzickým odporem k jedincům či etniku, vyznávajícím odlišnou kulturu.
C/ Úmyslná netolerance
vytváří se vůči „cizorodému, odlišnému“ jedinci, skupině osob nebo etniku různými formami zasahování do konkrétních projevů přesvědčení a praktik jedinců a etnik odlišných názorů a kultury, protože jsou netolerantním jedincem, skupinou osob či etnikem považovány za porušení morálních zásad a hodnot.
Lze to vyjádřit sloganem, o jehož pravdivosti není pochyb: je to „syndrom bílé vrány“.
To, jak jednotliví lidé chápou jednání jako nesnášenlivost, ovlivňuje jejich postojové a behaviorální reakce, které nabízejí možnosti, jak intoleranci řešit v různých společnostech.
V případě předsudkové intolerance /A/ je řešením dosáhnout změn ve způsobu myšlení. Intenzita intolerance se snižuje, když se předpojatí lidé vzdají předsudků, chovají se přístupněji a omezí projevy nadřazenosti.
Řešení intuitivní intolerance /B/ znamená, že lidé přijmou odlišnosti a naučí se akceptovat občanské svobody druhých a tím uznávají demokratický význam svobody projevu.
Řešení záměrné intolerance /C/ navíc vyžaduje pochopení důvodů, proč nejsou povoleny nesouhlasné praktiky a přesvědčení (např. princip ubližování a osobních práv), které by mohly překonat ty, kteří je přijímají (např. náboženská svoboda). V tomto případě je klíčovým úkolem upozornit veřejnost a přimět ji, aby pečlivě přemýšlela o povaze a relativní důležitosti důvodů, proč a kdy něco nelze tolerovat. Tento druh reflexivního uvažování snižuje individuální spoléhání se na intuici, proto může vést k hloubavějšímu než intuitivnímu úsudku o netolerování něčeho.
Rozdíly v uvedených typech nesnášenlivosti připomínají realitu, kdy pro veřejnost může být obtížné diskutovat a řešit konflikty. Výsledkem je vznik patové situace nebo dokonce stoupající polarizace.
Intolerance je hlavní překážkou pro nastolení multikulturní spravedlnosti a mírového soužití.
Netolerantní typ člověka
Lidé, kteří mají negativní postoj k pohlaví (sexisté) se názorově velmi blíží rasismu a často mají negativní přístup k postiženým nebo starším lidem. Princip? Jsem-li netolerantní k jedné věci, je pravděpodobné, že jsem netolerantní také k dalším věcem.
Ženy jsou tolerantnější
Muži mají tendenci víc se zajímat o materiální záležitosti, ženy jsou víc orientované na lidi.
Mládež je tolerantnější
Zejména jde-li o etnickou rozmanitost.
Senioři jsou z etnického hlediska nejméně tolerantní skupina ze všech.
To je obecně akceptovaný fakt, jehož příčiny by měly být předmětem hlubší analýzy. Jedním z důvodů je riziko zneužití v rámci politického boje.
Tolerance mírně roste s platem
Dobře placení lidé jsou o něco tolerantnější.
IQ koreluje s intolerancí
Jak lidé postupují v kariéře nebo jsou vzdělanější, jsou tolerantnější. K tomu přispívá také životní zkušenost.
Osobnost a hodnoty vedoucí k nesnášenlivosti
Co se týče kognitivních schopností, lidé s nízkým verbálním uvažováním mají tendenci být méně tolerantní než lidé s výrazným verbálním uvažováním. Podobné to je v případě schopnosti abstraktního uvažování.
Lidé nepříliš chytří mají tendenci odmítat myšlenku, že jedinci s odlišným zázemím nebo ti, kteří pocházejí z velmi odlišného prostředí, mohou být hodnotnými lidmi.
Lidé skromní a čestní, pravdomluvní a přímočaří asi budou inkluzivní. A naopak, lidé arogantní, nečestní a chamtiví pravděpodobně budou častěji intolerantní podobně jako ti, kdo o sobě pochybují, jsou nestálí, nevěří si, nemají rozumné názory a neumí se vyrovnat s realitou.
Lidé, přístupní novým myšlenkám a milující kulturu, budou výrazně tolerantní. Totéž platí pro člověka, založeného altruisticky (pomáhajícího).
Lidé, toužící po moci, budou mít sklon k nesnášenlivosti uvnitř státu i k jiným státům. Podobně jako jedinci dominantní.
Lidé, citliví na vlastní bezpečí, se budou cítit ohroženi lidmi, kteří se od nich liší – to je důvod jejich nízké tolerance.
Tradice
Společnost, většinově nábožensky založená a současně vyznávající a dodržující zažité tradice, má výrazný sklon k intoleranci jinak smýšlejících etnik a jedinců. To je hlavní nebezpečí, plynoucí z ortodoxního konzervatismu.
Univerzalismus (globalismus)
Tento postoj je motivován se snahou vytvořit svět jako lepší místo pro život pro všechny. Týká se to jak sociálních podmínek, tak životního prostředí. Jedinci tohoto typu budou velmi tolerantní.
Závěrečná připomenutí
Jednou z pozitivních osobních vlastností je schopnost akceptace konstatování, vyjádřeného dalším sloganem: chybami se člověk učí
Nepříznivou osobní vlastností je v kontextu s uvedeným tématem přetvařování. Nelze než připomenout, že až příliš často je člověk okolnostmi nucen „nasadit si masku“, jejíž typ se dokonce může měnit podle konkrétních okolností.
Zdroje
