Článek
Lež má krátké nohy. Neuteče. Už to pochopila. Neutíká, ale žere – a tloustne.
Proč všichni lžeme, přetvařujeme se, intrikujeme, když důsledkem je, že se nemáme rádi, nevěříme jeden druhému, spotřebitelé podnikatelům, reklamám, občané politikům, státy sobě navzájem? Komu ještě? Sousedům, partnerům, vlastním i cizím dětem atd.
Proč lžeme? Chceme přežít
Život není nirvána, je to boj o život. Dříve, za našich předků, byl život boj o život a o samici. Žijeme ve světě plném konkurence, jsme cíleně motivováni k úspěchu, žijeme ve společnosti, která je neupřímná, dokonce zákeřná, a to všechno se stupňuje. Výhodu má ten, kdo umí lhát, přetvařovat se, vyhýbat se fatálním konfliktům, vylhat se z nich.
Lžeme dokonce sami sobě. Příklad? Naučený optimismus
Jak to skončí? Jak skončí naše děti, generace Z? Tak to už je úplně jiná písnička. Teenageři žijí na sítích, jsou pod jejich vlivem, stejně tak jsou pod vlivem dezinformací. Hledej pravdu na sítích! Hloupý vtip. Jsou to nástroje manipulace zájmových skupin. Lži.
Důsledky? Povrchnost, pokrytectví, snobismus, faleš, přetvářka, podrazy, konflikty.
Tuhle znáte?
Lež má následující stupňování: lež prostá, lež nestoudná, statistika
To je desítky let stará formulace! Existuje totiž mnohem více druhů lži:
Lež milosrdná.
Lež nemilosrdná – cílem je ublížit tomu, komu je sdělena. Tento druh lži má ovšem několik verzí: pomluva, lež v trestním řízení, lež v diplomacii.
Lež prospěchářská, např. reklama
Lež a inteligence
Vynikající mozky jsou současně nejschopnějšími lháři. Když chtějí. Důležité je disponovat skvělou pamětí a logikou. Nutné je akceptovat rozdíly v logice a způsobu myšlení mezi mužem a ženou. Odlišnostem v chápání pojmu „lež“. V případě těch, kdo jsou „mezi“, nevím, o jejich způsobu myšlení neumím nic říct.
Pravda nebo lež?
Zamyšlení – filosofické a logické. Nemůže existovat lež, když pravda (prý) neexistuje. Když věda tvrdí, že: čtenář si zde doplní sám - tak nelže, jen recituje svoje momentální znalosti a demonstruje svoje přesvědčení. Ostatně, pokrok je viditelný, mnoho vědeckých objevů funguje, jak má, svět stále existuje navzdory tomu, že dráždíme hada bosou nohou. Kdyby jenom! Mnoho geniálních objevů spatřilo světlo světa (často doslova), aby bylo ignorováno. Mnoho jiných bylo zneužito proti lidstvu samému. Jaká v tomhle je logika?
Poznání je nekončící proces. Problém je fakt, že řídit se aktuální (vědeckou) pravdou může být fatální. Protože mýlit se je „lidské“.
Člověk může leccos, když chce. Třeba formulovat vlastní myšlenky a zveřejnit je. Může převzít myšlenky jiných jedinců a přivlastnit si je nebo je dokonce zneužít proti druhým. Může psát, nahrávat videa, založit blog nebo být influencerem.
Řeč (způsob řeči a formulování myšlenek) je projevem inteligence, je prostředkem sdílení myšlenek. Naneštěstí je to současně zdroj intrik, dezinformací záměrných nebo vyvolaných nevědomostí nebo informačním šumem. Nicméně co jsou ti, kdo produkují podcasty a videa na youtube? Kdo jsou ti influenceři a blogeři?
Informace jsou zdrojem vědění stejně jako vstupenkou do problémů
Umíte filtrovat? Čím víc informací, jejichž realitu nebo funkčnost nelze prokázat ani jednoznačně odmítnout jako falsum (lež, podvod), tím větší jistota nejistoty. Zvláštní formulace, že?
Mohli bychom také říci, že jediná jistota průběhu života je nejistota. Až na ten konec, že.
Jediná jistota je konec života (smrt). Totiž, ani to nemusí být pravda. Nejen hmota, také myšlenky mohou být (jsou) nesmrtelné. Hmota je nezničitelná a myšlenky (vědomí) možná může být „sdíleno“. Nemluvě o hypotetické situaci, kdy bude možné čtení myšlenek druhých jedinců. Nemyslím „řeč těla“, způsob vyjadřování (zadrhávání, koktání), emoční projevy, myslím jednu z funkcí mozku, kterou bude možné zapnout nebo vypnout. Až budeme kyborgy. Brzo.
V běžném životě je mimořádně dobrá zpráva, že si nemůžeme číst myšlenky navzájem. Až to dokážeme, bude to horor a sci-fi. O konci civilizace. Ostatně, ono už teď, i bez čtení myšlenek, má civilizace na kahánku.
Přesto, že se mnohdy „fakt nemusíme“, přesto spolu komunikujeme. Většinou proto, že musíme. V tu chvíli jde o okolnosti. Jde o to, kdo jsou jedinci, kteří spolu komunikují.
Pravda a lež jako důsledek komunikace
Psycholog Robert Feldman studoval „verbální klam“, jak nazval lhaní. Hlavní důvod, proč lidé lžou, je prý sociální taktika. V rámci komunikace údajně lidé neočekávají, že jim budete lhát. Předpokládají pravdivou informaci (odpověď). To lháři umožní, aby mu lež prošla bez nějaké formy trestu.
Níže nejčastější důvody, proč lidé lžou
Ovlivnit druhé
Lež, cílená na prosazení vlastního cíle. Častá v podomním prodeji (MLM). Já takovým jedincům říkám „obchodník s deštěm“.
Vyhnout se nepříznivým důsledkům
Tato oblast je typická pro jednání dětí stejně jako lidí v partnerském svazku. Nejlépe však lžou starší dámy, dokud mají v pořádku hlavu.
Dosáhnout příznivého hodnocení
Lži a zveličování znalostí a zásluh, např. při nějakém typu konkurzu. Může se jednat také o zveličování kvalit celého kolektivu. Typické pro politické strany.
Představit se jako „borec“
Veřejně známé osobnosti touží po obdivu a úspěchu, protože to souvisí s jejich narcismem i s touhou po penězích.
Potvrdit nakupený řetěz lží
Čím déle lžete, tím víc riskujete, že zapomenete, co jste konkrétnímu jedinci „nabulíkovali“. Když si to uvědomíte, začnete lhát ještě víc a tím víc se do lží zamotáváte. To lze demonstrovat jak v politice, tak při soudních řízeních. I doma, že.
Cílem je zalichotit se nebo zalichotit tomu, jehož přízeň chceme získat
Lichotky jsou jednou z nejčastějších lží. Má to souvislost například ve snobských společnostech. Obvykle jde o vymyšlené „hrdinské skutky“. Důsledkem je, že mnoho lidí lichotky nesnáší, na což lze reagovat tím, že se lichotníkům vyhnou nebo nejdou do společnosti, kde to až moc zavání snobismem.
Snaha vyhnout se trapnosti
Lhaní souvisí se snahou se ve společnosti neztrapnit. Například nevědomostí. Velmi zákeřné je lhaní související s neetickými praktikami v obchodní činnosti.
Jak komunikovat?
Komunikace může být konstruktivní nebo destruktivní. Dokonce to nemusí být ani jedna z uvedených možností. Může to být prázdné tlachání, zdvořilostní fráze, oslí můstek, „časová vycpávka“ mezi krátkými akcemi, společenská konverzace, odpovědi v rámci interview. Ostatně, reportéři bulváru by mohli vyprávět.
Zkuste položit otázku novináři, který vás požádal o rozhovor! Odpověď je předem jasná! Tady se ptám já. A co vy? Zkuste prohlásit: „ptejte se, ale počítejte s tím, že to, co vám odpovím, může být: a/ lež, b/ pravda, c/ fabulace“.
Jak odpovědět na konkrétní přímou otázku?
Pro dotazovaného kritické dilema. Lhát či nelhat, to je ta otázka! Mozek jede naplno. Proč se mne dotyčný ptá zrovna na tohle? Co tím sleduje? Co chce slyšet? Pravdu nebo „laskavou“ lež nebo přiznání, že odpověď neznám?
Příklad? Lékařské vyšetření. Pacient k lékaři: „Tak co, pane doktore, jak jsem na tom, snad to není zlé?“ Lékař samozřejmě zná výsledky diagnostiky, umí formulovat relativně konkrétní prognózu - ale zatím ji má jen v hlavě. Pacient však položil přímou a konkrétní otázku. V tu chvíli nastává pro lékaře dilema - měl by se pacient dozvědět diagnózu a prognózu? Jde o to, že pacient je vždy ve stresu. Navíc pacienti se velmi liší duševně a mentálně, psychickou odolností. Nelze vyloučit, že pravda bude dalším stresorem, zdrojem deprese, beznaděje. Konce.
Ano, je to tak, lež v tomto případě může být milosrdná. Až na to, že to vždy praskne
Živě si vzpomínám na konec života slavného spisovatele Bohumila Hrabala. Zemřel po pádu z okna jedné nemocnice. Předpokládám, že jemu se milosrdné lži nedostalo. Nebo mu to prostě došlo. Asi ho nenavštívila Vendulka Utěšitelka. Stalo se. Konec života. Následovala mediální bouře – sebevražda nebo nešťastná náhoda?
Co si o tom myslíte? Já mám jasno. Když se člověku život doslova obrátí naruby, jak asi přemýšlí o osobní perspektivě? Co se životem, když ho nemůžete „osobně řídit“? Když nemůžete dělat to, co jste dělali až do poslední chvíle, než jste se dostali do zařízení, v němž žít je, inu….
Žijte, jak je vám libo. Držte se a nedejte se. Občas zalžete. V případě, že váš život je po chuti vašim nejbližším, přežijete to. Oni také.
