Článek
Motto: Jak ve druhé polovině života. Tak třeba muž bez ženy jako pivo bez pěny. Co na to životem otřískaný muž? Může radit ženám? Asi ne, ale riskne to.
Autor přiznává bez použití kouřové clony: to se mi to mudruje před koncem (mé) existence. Když dobře vím, kdo jsem, kdo byli mí rodiče a jejich rodiče a dobře si uvědomuji, co z toho vzešlo (já). Když jsem pochopil, že jsem si sám ve svém životě zkazil, co šlo. A 1navzdory tomu jsem také dosáhl lecčehos nadprůměrného.
Muž je v pokročilé dospělosti racionální. Od života dostal řadu lekcí. Jednou z častých životních okolností zralého muže jsou (byly?) ženy. Tak se nedivte, že cítí potřebu se vyjádřit, kterou maskuje „povinností“ prezentovat rozumné návody na téma „jak prožít“ dobrý a celkem zdravý život. Jemu se to nepodařilo. V řadě případů tvoří pravidla, která mají svoji podstatu v životních zkušenostech. Která nedodržoval, protože je nevnímal. A která se aktuálně pokouší implantovat do vlastního života. Výsledek? Vyplatilo se! Seznamte se – píše vám zralý muž.
Podmínkou přijatelného pocitu ze života po padesátce je pro muže i ženy něco jiného. Muž a ženy = dualita. Jak dosáhnout kompatibility (snášenlivost). Otázkou je, zda se to rovná slučitelnosti.
Co se vyplatí? Vědět co chci. Vytvořit představu, co je cílem. Nemusí se podařit formulovat způsob, jak toho dosáhnout. Výhodu má ten, kdo v tom má jasno. Komplikace nastává, když se jedinec dostane do stavu „nevím co chci“! Možná cesta ven z problému? Hledat. Zkoušet.
Co je cílem? Vždy se v souvislosti se spokojeným životem hovoří o štěstí. Autor o něm nepíše, je to na samostatný článek. Vyžaduje to odpovědnou přípravu.
Úspěch v životě na prvním místě vyžaduje použití osobní sebeobrany. Říkejme tomu prevence. Ta předpokládá poznání vlastní osobnosti po psychické i somatické stránce. Povědomí o zdravotním stavu. Efektivita prevence je na tom závislá. Pokud se mi to podaří (pokud možno objektivně, ne spekulativně), mohu očekávat že (někdy?) dojde k obtížím pokud se mi nepodaří tomu zabránit. Tento postup není skepticismus a poraženectví nebo hypochondrie, ale realismus. Nutné je předvídat kritické momenty v podobě prokrastinace, ztráty motivace, vyhoření, důsledkům hormonálního nesouladu a mnoha dalších životních okolností a komplikací včetně existenční krize.
Výše v textu je připomenut CÍL života. Cíl je důkaz smyslu života. A teď to hlavní. Co když žiji, aniž bych měl v hlavě (duši?) ten cíl uložený? Když si tohle člověk uvědomí, nutně mu „zatrne“. Existuje šance. Lidský život totiž umožňuje mentální restart.
Jak dlouho trvá restart?
To nelze definovat předem, protože to záleží na „vnitřním nastavení“, tedy na osobnosti. Stačí připomenout „novoroční předsevzetí“, jejich rozsah a výdrž snahy je realizovat. Nicméně v tomto konkrétním případě nejde o smysl života, ale pouze o dílčí cíle! Jednoduchých a jednoznačných cílů lze dosáhnout velmi rychle. Stejně tak rychle je lze ztratit. Něco jiného je komplexní stav duše. V první řadě jde o vědomě zvolený rozsah restartu. Efekt se může projevit za 3 týdny, ale hluboká transformace trvá určitě několik měsíců.
Když jsem se rozhodl (-a) nejprve přemýšlet o cílech, mohu mít více cílů? Rozhodně! Více cílů zvyšuje pravděpodobnost formulace smyslu života. Cíle se mohou v průběhu života měnit v závislosti na životních okolnostech. Nejenom mohou, ale vlastně musí. Cíle totiž, mohou být jak krátkodobé a dobře dosažitelné v případě dostatečné motivace a snahy o realizaci, tak dlouhodobé nebo dokonce trvalé.
Co dělat, když nemám konkrétní cíl a nevím, co s tím?
V podstatě je nutné rozhlédnout se po „světě“. Je to princip start-up! Vyžaduje to začít (uvážlivě) hledat nové zážitky, setkávat se s akčními lidmi a poté přemýšlet o tom, jaké účinky se projeví v hlavě a zda v ní jsou vnímány příznivě.
Jak poznám, že jsem na správné cestě?
Pozoruj, zda žiješ v pohodě a spokojenosti, cítíš energii, lépe spíš, upravily se tvoje vztahy s okolím i lidmi a vnímáš, že život „běží, jak má“.
Další kroky při tvoření smysluplného života
Podmínkou je naučit se průběžně hodnotit, zda rozhlížení se po nových cílech přináší nové příležitosti, akceptovatelné tvojí osobností. Každá nová informace může vytvořit potřebu formulace nové sestavy procesů (rituálů). Rozumné (přesněji – nutné) je volit z „nabídky“ možností aktuálně jen jednu. K tomu je třeba nejprve prozkoumat okolnosti a pokusit se domyslet konkrétní činnosti a jejich důsledky. Podmínky?
- být aktivní a tvůrčí! Nikoliv nechat to Osudu. Průběžně hodnotit proces a porovnávat s původními představami. Vytvořit konkrétní obsah dalších postupů.
- začít v předem vyhodnocené realitě, nikoliv se snažit ihned o bezhlavou realizaci vlastních vizí. Vědět, kým chci být, jaké důsledky to bude mít na možnosti osobnostního růstu.
- osobní hodnoty nejsou jen fráze. Týkají se profesního růstu a důsledků na původní osobní hodnoty. Nutné je uplatnit je při svých rozhodnutích. Stačí začít skromně, například vybrat tři základní a žít podle nich nejbližší týdny. Sledovat a vyhodnotit, co se změnilo a jakým směrem a co to případně způsobilo.
- způsob každodenního života utváří celkový obraz ideálního dne, který není jen vzdálenou fantazií. Nutné je zkusit ho v plném rozsahu realizovat.
Chceš-li uspět, pečuj o sebe. Už ti není 20, už není ani 30, ani 40!
Pečuj o tělo Tím nemyslím plastickou chirurgii a složité kosmetické procedury, osobní fyzickou aktivitu, domácí cvičení, masáže i automasáže (hlavně lymfatické), saunu a infra-sauna, ozón terapie, elektro-stimulační trénink, červené světlo (!) a radiofrekvence. Tento seznam je záměrně co do technik vyčerpávající, což neznamená, že bezpodmínečně nutný.
Zdravé stárnutí nejpozději od 50 (nikdy není pozdě) – pro všechny
· Dechová cvičení
· Chůze, běh, jízda na kole, správná (!) chůze raději než nesprávný běh, především při nadváze
· Pohybové kurzy online
· Jóga, tai-chi a podobné pohybové aktivity, streching
· Zahradnické a venkovní práce, především pro pokročilé starší
· Cestování, zajímavé domácí práce a výtvarnictví (obecně „tvořivost“)
Nauč se pracovat se stresem! Dlouhodobý stres je zabiják.
Trvalý stres znamená kritické zdravotní riziko, vyvolané především vysokým kortizolem. Hrozí plíživý vzestup tělesné hmotnosti, vznik diabetu, úbytek svalové hmoty, hypertenze a riziko vzniku KVO (kardiovaskulární onemocnění), šedý zákal a když cítím, že jsem psychicky vyčerpaný? Co když to je existenční krize?
Možná si říkáte, že to není existenční krize, jen těžké období. Jak poznat existenční krizi? Šest zkušeností, které lidé zažívají, když procházejí existenční krizí.
- Intenzivní zpochybňování smyslu života, účelnosti vlastní existence a hodnot svých činů. Otázky pramení z pocitu, že život je v podstatě bezvýznamný.
- Drtivý pocit izolace, osamělosti a odloučení nejen od ostatních, ale i od společnosti a vesmíru. To se může projevit odpojením od lidí kolem sebe navzdory existenci v kolektivu nebo dokonce v davu.
- Časté myšlenky na smrt: Mohou být akutní. Není to jen strach ze smrti, ale přesvědčení pomíjivosti života a nevyhnutelností smrti.
- Ztráta motivace a uspokojení z vlastního života. Činnosti a jejich cíle, které přinášely uspokojení a motivaci, již nejsou naplňující. To může vést k beznaději, nedostatku entuziasmu a změně duševního stavu.
- Emoční nestabilita nebo necitlivost: Emoce mohou být náhle nepředvídatelné. Může dojít k pocitu nezájmu a lhostejnosti k událostem, na kterých záleželo.
- Nejistota ohledně vlastní blízké budoucnosti. Nejistota ve výhledu další kariéry, pochybnosti ve vztazích a ztráta vize dlouhodobých cílů. Kam a jak dál?
Čtyři oblasti určující, zda se jedná o existenční krizi:
- Svoboda a zodpovědnost. Přeješ si mít víc svobody v rozhodování, ale zároveň se cítíš neschopný rozhodnout o způsobu řešení, protože ti chybí konkrétní cíle. Nebo jsi vyhořelý (viz níže).
- Smysl a nesmysl. Možná máš práci, která nenaplňuje tvoji představu, ty v ní nevidíš žádný smysl. To je relativní, protože smysl může mít pro druhé. To musíš zjistit!
- Cítíš, že životem jen proplouváš. To způsobí úzkost. Ta pramení i z osamělosti.
- Smrtelnost a logika smrti a stárnutí a s tím související nemoci mohou člověka motivovat k zamyšlení nad smyslem života a nad tím, co přijde po smrti. Nebo ho naopak mohou demotivovat. Důsledkem je deprese. Nebo něco horšího.
Teď to nejdůležitější: Cítíš-li spíše příznivé emoce a příjemné prožitky, blokuješ tím tvorbu negativních emocí. V případě, že zažíváš smutek, hněv a zármutek a zaháníš jejich negativní efekty tím, že je ignoruješ, zablokuješ se současně vůči pozitivním emocím.
CO se v životě také může přihodit? Syndrom vyhoření (burn-out)
To je důsledek dlouhotrvajícího, většinou pracovního, ale také vztahového přetížení, rutiny a nudy, k jehož vzniku přispívá jednotvárnost činnosti a neustále se opakující ty samé okolnosti. Může postihnout jak inteligentního jedince, tak manuálně pracujícího. Stres je intenzivnější, když člověka práce (už) nebaví nebo ji dokonce začne nenávidět. To znamená ztrátu efektivity, účelnosti a kvality. Ani nadprůměrný plat není dostatečným stimulem. Nejčastěji se syndrom projevuje ztrátou zájmu o život, práci a iniciativu cokoli dělat nebo tvůrčím způsobem měnit.
Vyhoření začíná extrémní přecitlivělostí a končí extrémní otupělostí. Většinou je to provázeno depresemi. Takový jedinec musí mít podporu okolí, které mu vysvětlí neoprávněnost jeho pocitu zbytečnosti, méněcennosti a selhání. Vyhořelí lidé potřebují změnu režimu práce, aktivní odpočinek, osobní rozvojový program (péči psychoterapeuta, osobního kouče a musí včas najít nové výzvy, změnit práci nebo pracovní tým nebo pracovní prostředí, najít nebo pochopit význam útočiště ve kvalitním partnerském vztahu a v rodině. Komplikací je, když takový jedinec hledá řešení ve změně zaměstnavatele ale v práci, která vykazuje stejné atributy jako ta stávající. Například když kadeřnice změní jen lokalitu své práce.
Níže jsou popsány kroky k nápravě
1. Vyhledávej „výzvy“, ale pozor, nesmí jich být neúnosně mnoho
2. Nevzdávej to při prvním nezdaru
3. Chybuješ? To patří k procesu, není to projev neschopnosti
4. Přestaň se malomyslně srovnávat s ostatními (konkurencí)
5. Vhodné je porovnání s konkurencí s cílem uvědomit si, co úspěšnější dělají jinak a lépe
Následující doporučení mohou být předmětem odborné diskuze a mohou se měnit v kontextu s vývojem oboru (klinická psychologie a psychiatrie), ale ty níže platí:
1. Trénuj rozumové přijetí reality, protože realista je dobře informovaný pesimista.
2. Přistupuj opatrně k proklamacím typu „optimismus za každou cenu“ (sluníčkaření).
3. Vyhýbej se předčasným závěrům a domněnkám (predikce růžovými brýlemi).
4. Vyhýbej se spekulacím typu „co by kdyby“
5. Řešením není „vždy byly problémy (pravda), ono to nějak (dobře?) dopadne“
6. Člověk, který je ve stavu syndromu vyhoření nesmí sledovat mainstreamová zpravodajství a prognózy všeho druhu, tím méně „věštby“
7. Nenech se deprimovat negativním hodnocením tvého jednání v případě, že sis ověřil, že postupuješ správně a efektivně a podle prověřeného plánu
Opatrný optimismus je jediným akceptovatelným a racionálním přístupem k současnému životu
Zdroje:
