Článek
POKUS O FUNKČNÍ MANUÁL K POUŽITÍ ZBYTKU ŽIVOTA
Nejprve teoretická úvaha, kterou budou komentovat seniorky. Ty mají vždy vlastní názor.
Muži nestárnou, zrají. Realita? Muži jsou ke konci svého zrání plní „pesticidů“ (rozuměj – léků). Jsou jako skleníkové jahody. Ty neplesniví a nehnijí, proto navenek vypadají reprezentativně. Jenomže nevoní a po nakousnutí jsou bez chuti. Překvapení? Mezi námi jsou muži, kteří nezrají, protože jsou stále mladí. Jsou to dlouholetí vyznavači biohackingu, později praktikující anti-ageing a proteinholismus, (konzumace nadměrného množství proteinů převážně v jeho živočišné verzi). K tomu „přiměřené množství“ alkoholických nápojů, nahrazujících slazené nápoje a energeťáky. Samozřejmě jde o nadsázku, důkaz, že to nefunguje poskytují světové (americké) filmové hvězdy, které evidentně zvadly a přibraly. To je současně důkaz, že super módní anti-ageing medicína dosud nefunguje tak, jak slíbila. Dokonce ani u žen.
Z uvedeného vyplývá, že ideální postava muže nad 60 je plnoštíhlá (prý protože je dobře osvalená) a s menším bříškem, které je známkou dobrého zdraví, ušlechtilosti a současně zdrojem respektu.
Vysoká škola stáří
FAKTA: Znáte to – škatulkalizace. Existují jakési „věkové kategorie“ seniorů. Nebudu tady s jejich popisem zdržovat, lze je snadno dohledat. A co je tedy ten „vyšší věk“? Ten je kdy? Nad 70 nebo dokonce až nad 80 let? Podle odborníků „za B je správně“.
Jisté je, že Příroda neposkytuje při narození záruční list s hodnotou zachování života do…..let. Tudíž když v pětasedmdesáti žijete, je to důkaz, že existuje štěstí. Není to odměna za zásluhy o zachování populace. Věk nad 75 let lze chápat jako „důsledek“ dobré genetiky, absenci fatálních úrazů a vážných chorob, občasné péče o vlastní zdraví, někdy možná také lékařských prohlídek a ruku na (zdravé?) srdce – postupně se rozšiřujícího počtu léků. No právě. Prý se dožíváme vysokého věku díky moderní medicíně. Chce někdo diskutovat! Tak do toho!
Jak vypadá vaše osobní štěstí? Projevuje se jen vaším vyšším věkem? Nebo jste si štěstí opravdu užili? Déle než pár chvil, maximálně týdnů? Dokážete oddělit následující stavy: „měl (-a) jsem štěstí“ ve smyslu „měl jsem kliku“, od prožitků „momentálního štěstí“, trvajícího týdny, měsíce, možná dokonce pár let, od obsahu pojmu „prožil(-a) jsem šťastný život“?
Jak setrvat ve stavu prožívání štěstí i do vyššího věku? Nepodléhat pohodlnosti a zlozvykům a fatálním závislostem. Ale co když se pokoušíte být šťastní? Co k tomu potřebujete?
MANUÁL ÚDRŽBY fyzického a psychického ZDRAVÍ MUŽE-SENIORA pro snesitelný zbytek života
1/ Propadli jste komentování vážných celospolečenských a politických témat v médiích? Chápu, všichni máme pocit, že „tomu rozumíme“, a když osobní názor sdělíme ostatním, máme pocit naplnění. Co je správné? Okamžitě s tím přestaňte! Nechovejte se jako „lidový politik“, který by určitě věděl „jak na to“. Nečtěte, nedívejte se a neposlouchejte katastrofické zprávy a šílené předpovědi. Vy katastrofám nezabráníte a mladé nezachráníte.
2/ Všichni mají problémy, senioři možná trochu jiné, o to dramatičtější. Při setkáních s jinými seniory neřešte zdraví (vlastní nemoci, lékaře, akutní stav a jeho zhoršování, úmrtí spolužáků) v domnění, že se vám uleví až se dozvíte, že ostatní jsou na tom stejně jako vy nebo dokonce hůře. Připomínám, že ženy-seniorky, to „mají jinak“.
Když s uvedenými tématy někdo začne, odejděte. Kamkoliv. Nevadí, že dostanete nálepku „morous“. Problém je v tom, že samota je většinou devastující.
Machistická poznámka autora: pánové senioři, než se rozhodnete vstoupit do společnosti, sestávající z převahy seniorek, důkladně si to promyslete. A když to uděláte, tak se chovejte jako byste tam nebyl… mlčte, tvařte se mile, dělejte neviditelného (to se vám snadno podaří), přítomné dámy neoslovujte a mluvte jen budete-li přímo vyzván. Použijte jen obvyklé společenské fráze. Dejte pozor na svůj zlozvyk prezentovat svoje názory. Nikdy to nedělejte, nejste-li přímo a osobně vyzván!
3/ Netrapte se vlastní minulostí a jejími důsledky. Je mi jasné, že vás tato rada vytočila, protože to dokáže málokdo! Mozek tropí hlouposti, protože všechno, co jste provedli špatného, vám opakovaně připomene. Většina těch, kteří s tím mají potíže, nezačne chodit k psychoterapeutovi. Ostatně, těch je málo nemluvě o tom, že stejné problémy mají oni sami. Možné řešení? Jen částečné! Systematická fyzická a mentální aktivita. Varování? Hlavně nezneužívat hypnotika (prášky na spaní)!
4/ Vyhýbejte se vizuálnímu nebo jinému typu srovnávání s jinými seniory. To je jeden z nejhorších zlozvyků. Je logický, protože je vrozený. Naneštěstí společný pobyt „v úschovnách pro seniory“ je generátorem srovnávání. V případě, že si to můžete dovolit, zaplaťte si dodávku jídla do kotce (pokoje). Absurdní řešení z mé hlavy? Vycházejte mimo byt jen v nezvyklých denních hodinách, protože pozdě večer vás ven vrátnice asi nepustí. Asi dobře ví, že už vás nikdy nenašli. .
5/ Co nejméně se dívejte do zrcadla. Rozhodně ne zkoumavě. I když, kontrola se občas vyplatí, protože není rozumné vycházet mezi ostatní s holící pěnou na obličeji.
6/ Pokuste se nechovat konfrontačně k ostatním seniorním spoluobčanům na veřejnosti, případně spolubydlícím chovancům a k personálu navzdory faktu, že máte (oprávněně) špatnou náladu kvůli bolestem a nepohodě.
7/ Při kontaktu se seniorkami první, co musíte udělat je vyslovit frázi o dobrém vzhledu. Ono je totiž seniorek významně více náš pánů ve vašem okolí, že? Chovejte se k nim mile, ale raději nenabízejte konkrétní pomoc, nejste-li požádáni. Třeba proto, že byste ji nezvládli nebo byli obviněni z obtěžování (sexuálnímu harašení). Nemluvě o tom, že by váš kompliment nebyl oceněn v případě, kdy by dotyčná dobře věděla, že vypadá jako, no jako čarodějnice.
Žít osamělý, byť v kolektivu, ale přitom v atmosféře „neoblíbenosti“, to je pokus o ukončení existence.
8/ Nevyhýbejte se samotě stylem za každou cenu nebýt sám. V samotě není jen smutek, ale také klid a absence konfliktu. Samozřejmě nelze vyloučit úzkost a depresi.
9/ Pokuste se zůstat aktivní v přístupu ke svému reálnému životu a stavu. Co tím myslím? Tak například: naučte se domácí cvičení nebo zkuste skupinové cvičení, pokud vám nevadí atmosféra již dříve připomenutého srovnávání, zkuste chodit do kurzů, podporujících tvořivost nebo jinak zaměstnávajících mozek. Nebo dokonce do některé z U3V. Zkuste návštěvy knihoven, kulturních akcí atd.
V oblasti psychiky doporučuji dohledat a naučit se používat tzv. dechové techniky, to znamená různé způsoby dýchání. O přiměřeném správném fyzické cvičení nemluvě.
10/ Musíte se pokusit zvládat drobné bolístky (nepodlehnout hypochondrii) a odlišit je od symptomů zhoršeného nebo dokonce kritického zdravotního stavu.
11/ Pochopte, že neplatí tvrzení, že lékaři dnes vyléčí všechno. Realita je? Všeobecní lékaři a ti, kteří působí v domovech seniorů, jsou psychicky velmi zatíženi, protože vědí, co znamená stáří po zdravotní stránce. Chápou svoji i pacientovu bezmoc. Snaží se zbavit vlastní psychické zátěže různými způsoby. Některé z nich pocítí jejich pacienti. Jen lékaři specialisté – geriatři, jsou v tomto ohledu profesionály.
Taktika u všeobecného lékaře: Než k němu vyrazíte, zkuste vyhodnotit vedlejší účinky vaší léčby podle příbalových letáků (ty méně obvyklé ignorujte) a potom je sdělte lékaři. Připomínám, že přesně tohle lékaři nemají rádi, říkají tomu, že jejich pacienty léčí dr. Google a dokonce pacientům nedoporučují ty letáky číst, protože přehánějí. Pochopte, že lékaři jsou málokdy k seniorům empatičtí.
12/ Nedělejte si starosti s tím, že se na vás pozná smutek, bolest, zklamání. Doporučuji nespoléhat na rizikové léky (antidepresiva, anxiolytika a analgetika). Principiálně to nejsou léky, protože vás nevyléčí. Jen řeší akutní stav a změní ho na chronický. V případě, kdy se rozhodnete svěřit se do péče psychoterapeuta, musíte si najít takového, který není „odborná rychlokvaška“, má renomé a s nímž si při kontaktu „sednete“.
13/ Naučte se nevnímat projevy odmítání ze strany veřejnosti. To neplatí o přehlížení ze strany lékařů a zdravotnického personálu. Nenechejte se od nich urážet, ale vyhněte se konfrontaci. Když se nepohodnete s lidmi, kteří o vás pečují (nebo to tak alespoň vypadá), váš život se změní v peklo.
14/ Realitou je fakt, že veřejnost se nerada setkává tváří v tvář se seniory, tím méně aby s nimi laskavě a vstřícně komunikovala. Důvod? Když se na vás dívá a vnímá vaše problémy, podvědomí hlásí: „tohle je tvoje budoucnost“.
15/ Pochopte a akceptujte vývoj, to znamená postupující věk a tím stárnutí organismu. Pro někoho z vás to může být inspirace k experimentům s prostředky naturální, holistické, funkční, geriatrické nebo dokonce anti-ageing medicíny. Tohle ovšem vyžaduje vaši plnou mentální schopnost a znalosti.
Důležité! Nikdy není pozdě, takže, přece jenom, například i ve věku 60-70 let lze využít zkusit opatření a prostředky, které nabízí anti-ageing medicína. Například aplikaci „vitaminových“ infuzí, kmenové buňky, krevní plazma nebo „mladá krev“, nebo systematické použití některých přírodních produktů a specifických doplňků stravy a dokonce i některých léků.
Problém může být ve využití jejích služeb, protože jsou drahé. Jejich efektivitu zde nebudu řešit.
Jiný problém? Připusťme, že současná medicína má terapeutické limity a zdravotní pojišťovny finanční limity. Nelze vyloučit, že vaši lékaři „na pojišťovnu“ budou mít námitky proti vašim zdravotním experimentům (protože jim nevěří).
Davis, Garth: Proteinholik. Vyd. ANAG 2018
