Článek
Nedávno jsem nasdílel na FB moji rok starou esej o světě, ve kterém žijeme. Tehdy mne k tomu motivovala (logicky loňská) Tour de France. Nezdržel jsem se emocí, měl jsou dlouhá léta k profesionálnímu sportu hodně blízko, ale hlavně proto, že platí, že zadržované emoce způsobují nemoce.
Francie v centru pozornosti
A hele! Před pár dny skončila letošní Tour de France. Nikoliv s dojezdem v Paříži, kde se chystala olympiáda. A co jsme viděli? Už zase neporazitelný borec. Ještě tak první desítka hvězd, které zajímají média. Zbytek pelotonu není důležitý až na to, že právě on je zdrojem té jedinečné atmosféry. Hromadné pády, zranění, odstoupení, osobní tragédie, nepochopitelná agrese některých diváků k cyklistům.
Tohle jsou profíci na kolech, řízení rádiem. Teď přidej, dojeď ho, vykašli se na to, nech ho jet, pozor týme, brzdi peloton, protože náš týmový Superman nastoupil.
Profesionální sport je věda a technika (mládeži), je to řehole, to není pro běžné smrtelníky.
Řekli bychom – život ve své realistické nahotě. Pranice hlava nehlava v kleci. Podobně jako bitky fotbalových fanoušků to přitahuje pozornost veřejnosti. Zvyšuje to efekt reklam hlavních sponzorů, ale také těch přidružených, díky médiím. Kde chybí děj, včetně konfliktů, tam je nuda. Nezájem.
Veřejnost relaxuje sledováním akčních událostí. Není divu. Je to vítané téma pro všechna média. Pro sledující odvedení pozornosti od kritických událostí. Až na to, že média se i tady věnují především negativně vnímaným jevům. Tak třeba už před zahájením připomenou, že sportovci v olympijské restauraci mají hlad. Jak jinak. Stojí fronty. Je to vlastně obrovská menza.
A co jinak?
Jak žijí olympionici? Mají si kde hrát? Inu, nesmí volně do veřejného prostoru, přinejmenším ne v oblečení, které je definuje jako „olympioniky“. V době, kdy mají podat špičkové výkony, bydlí v podstatě na internátu. I když…Češi mají svoji vlastní ubytovnu (pardon, pěkný, dobře vybavený dům). I když, v případě velkých akcí jsou na takové podmínky zvyklí. Víte, kdybych s nimi téměř 20 let nejezdil po závodech, řekli byste, co si to vymýšlí, trouba. Fakt je, že na žádných olympijských hrách jsem osobně nebyl.
Zpět k realitě, která se netýká jen silniční cyklistiky, ale celého profesionálního sportu. I když už zase to při Tour de France smrdělo dopingem. Uvidíme, jak tomu bude na této olympiádě.
Měl bych komentovat zážitek z otevření LOH?
Stalo se. Je to jen můj názor. Už jsem to okomentoval na FB. Víc to řešit nebudu, ale přidám pár dalších úvah o olympiádě. Prostě předimenzovaná, přeplácaná nádhera v dešti.
Rozhodně se stále rád dívám na špičkové sportovní soutěže. Rozhodně velmi nerad čtu informace, které se týkají politiky okolo olympiád. Neskutečných peněz. Na Seznam Médium jsem už dřív napsal článek o sportovních gladiátorech. V tom článku jsem připomenul opakující se události okolo olympijských her a přidal obavy z terorismu.
Názory se liší
Včera jsem si přečetl na internetu velmi zajímavý článek - interview s jistou filmovou režisérkou, která prohlásila přesně to, co jsem si před tím netroufnul zveřejnit. Tak teď to všechno ještě opepřím.
Všechny sportovní soutěže nejvyšší úrovně, tedy profi, jsou o penězích. Jak jinak, řeknete. Nikdo nepracuje zadarmo. Někteří sportovci jsou milionáři, ale řekl bych, že často si s penězi neví rady. Hvězdy vyhazují milióny investicemi do osobního luxusu, který nedokáží využít. Mnozí jsou obětními beránky sportovního cirkusu. Hlavně ti zlobiví.
Stejně jako v cyklistickém pelotonu je tomu v dalších, především kolektivních sportech, kde je to také, možná dokonce hlavně, o těch ostatních. Méně (leč opravdu dostatečně) placených. Prostě v každém odvětví profi sportu je jasná hierarchie. Elita a ti ostatní. V cyklistice třeba tzv. nosiči vody. Další členové týmu mají funkci osobních sportovních bodygardů hvězd.
Život, i ten, který žijí sportovní hvězdy, je boj
Soutěžní, tím spíše profesionální sport, je boj. Vítěz je vždy jen jeden. Je to celkem jasné. Soutěže profesionálních sportovců jsou imitací války. Buď mezi privátními týmy, nebo dokonce mezi týmy národními. Fajn. To už jde do tuhého. Na druhou stranu, kdyby to na světě bylo tak, že místo opravdové války, to znamená vraždění neviňátek, devastace populace, ekonomiky a prostředí, to vše řízené několika psychopaty, by to byly jen války sportovní. To by bylo fajn.
Naneštěstí nejsme všichni slušní, vstřícní ke druhým, inteligentní a chápající svět, který stále obývá až nepříjemně velké množství bezmozků a magorů.
Závěr není o sportu jako takovém, ale o lidství
Nebudu vás zdržovat dalšími duchaplnými úvahami. Zkrátím i závěr!
Všechno to (ne)lidské šílení je bohužel čistě lidské. Zatím. Je to důkaz chyby v evoluci člověka. To je totiž, navzdory jakési evoluci, stále agresivní tvor.
