Článek
ÚVOD
Toto není článek o počtu pohlaví. Nemám v úmyslu hrát si na sociologa, etologa, psychologa, sexuologa, jsem v roli pozorovatele, komentátora a diskutéra. Nechci jít do hloubky, v níž se utopím, toto není sociologická studie, ale interpretace vlivu reality a osobního názoru, podloženého životními zkušenostmi a průzkumem veřejného i odborného mínění.
O čem to bude?
Pokusím se o neutralitu. Můj postoj problému? Nepřipouštím více pohlaví než dvě, dané Přírodou. Všechno ostatní považuji za důsledek poškození osobní identity a ztráty soudnosti jedinců, ovlivněných manipulací jakýmisi zájmovými skupinami. Samozřejmě existují okolnosti, které mění hru a jejichž důsledkem může být pohlavní „neujasněnost“. Ale to je téma na (mezi námi mimořádně zajímavý a netradiční) článek o oněch okolnostech.
Biologická role žen je určena pohlavím, to znamená odlišnými hormony, určujícími stejně odlišný způsob myšlení a komunikace. Ženy prostě mají jiné myšlení, jiný pohled na spokojený život a naprosto odlišné představy o úspěšném životě.
Rovnoprávnost?
Uměle živené téma, přispívající k neklidu ve společnosti. Mým cílem není vyvolat vášně ani se dočkat hejtů na svoji adresu. Pokusím se o nadhled pomocí ironického humoru.
Diskriminace a nerovnoprávnost je všední každodenní realitou, která se však ani zdaleka netýká jen žen! Tak například muži jsou diskriminování, protože je nikdo nezaměstná jako tanečníka u tyče (pravda, existují podniky, kde se muži předvádějí podobně). To je příklad skrytého projevu emancipace! To platí i opačně! Jistě, trochu jsem přestřelil - záměrně! Možná totiž bude hůře, zatím muži nechodí do společnosti v průhledném smokingu bez košile a nelepí si na prsa mužný porost, nenosí průhledné slipy (pochopitelně bez kalhot). Pravda, mohou si vzít dámskou kabelku a převléknout se za ženu. Ostatně stejně jako se ženy převlékají za muže. Takže jakápak nerovnoprávnost nebo diskriminace! Existují soutěže „Miss“ i „Muž roku“. Stejně jako módní přehlídky obou pohlaví.
Tak o co jde? Nikoho nepřekvapí zprávy o mistrovství světa v ženském hokeji, ženské kulturistice a zápasech v kleci (MMA). Nicméně jsou to zápasy MMA (a některé ženské sportovní soutěže na olympijských hrách), co mne inspiruje k připomenutí, že naneštěstí existuje rovnoprávnost i tam, kde je to proti Přírodě. A naopak - naštěstí ještě muži a ženy nesoutěží společně (i když občas k tomu evidentně dochází).
Současná (lidská) společnost je osudově (evolučně) odsouzena k trvalému stavu mentálního i sociálního diskomfortu, daného rozdíly pohlavními a mentálními (intelektuálními) odlišnostmi. V osudech civilizací vždy na první pohled hrají rozhodující roli egocentričtí psychopati, kteří se (údajně) vyskytují výhradně mezi muži. Obávám se, že po prostudování historie zjistíte, že o budoucnosti společnosti často (nevědomky) rozhodovaly a stále rozhodují ženy.
Kritickou okolností v kontextu s udržením stability společnosti je paradoxně existence dvou pohlaví (viz dále jiné názory). Z nich jsou překvapivě tou konstruktivnější částí společnosti ženy navzdory tomu, že jsou Přírodou vybaveny egoismem, maskovaným komunikativností a družností. Zmíněná družnost se však týká výhradně žen. V kontextu s uvedeným nemohu nezmínit, že to naneštěstí není čiré přátelství, dané porozuměním, ale? Teď si dovolím opravdu hodně!
V minulosti byl život boj samců o samici, v současnosti je to boj žen o bohatého samce. Má to naprostou logiku.
TAKŽE? Kdo je zdrojem nerovnoprávnosti? Opakuji znovu – Příroda! A konkrétní důsledek? Muži jsou Přírodou (nikoliv ženami) diskriminováni, protože nemohou rodit děti. Není toto konstatování k smíchu? Ale proč by mělo? Proč není lidská rasa pohlavně jednotná, bylo by po problému, kdybychom byli hermafrodity. Bylo by po nevěře! Mezi námi, ta se rovnoprávně týká obou pohlaví. Mimochodem, už jste asi slyšeli a četli o psychicky týraných mužích, ponižovaných partnerkami a tchýněmi.
A co třeba nerovnoprávnost v generaci seniorů? Jak hodnotit fakt, že ženy se dožívají vyššího věku? Z čí strany je to diskriminace? S nelibostí pozoruji nesoulad nebo nerovnoprávnost (?) v supermarketech v dopoledních hodinách, kdy jsou plné seniorů. Muži senioři se svými partnerkami, oni v roli „řidiče nákupního vozíku“ zcela bez zájmu o děj. Ale to je přece „nepsaná dohoda“, nikoliv diskriminace! A co obchodní centra ve stejných hodinách? Plná seniorek! Nenakupují, jsou na „průzkumu trhu“ s cílem zůstat v obraze v oblasti módy. Ale jak k tomu přijdou seniorky z menších obcí, že? To už je přece diskriminace.
Co si myslet o klubech seniorů a jaké si z nich lze vzít poučení? ? Třeba fotky z jejich akcí? Deset jedinců. Z toho osm žen, v pozadí se skrývají dva „staříci“. Mezi námi, znám to z vlastní praxe. Jednak průzkum reality těch klubů, jednak osobní zkušenost, kdy jsem jednomu takovému velkému městskému klubu přednášel – 18 žen a dva muži. Poté jsem se byl podívat na setkání seniorů v jednom okresním městě. Tuším 80 přítomných, z toho 6 mužů. Diskriminace? Nesmysl. Ti muži nemají zájem, protože dobře ví, že právě tam by zažili diskriminaci!
Ale teď zpět k mládí! Tak například sebevědomí adolescentních dívek evidentně roste. Dokonce se už perou mezi sebou jako dříve jen kluci. Absolventky VŠ s tituly Bc. navzdory tomu, že si jen „přičichly“ k jakési odbornosti, mají vysoké ambice, dané nekriticky velkým sebevědomím, když zakládají privátní poradny, odborné instituty, nabízí na internetu vzdělávací kurzy, přestože ještě před pár měsíci chodily do školy. Jsou akční v soukromém podnikání (např. kurzy psychologické a pohybové). Ostatně, české vysoké školy jsou plné studentek a není překvapením, že v drtivé většině jsou to VŠ humanisticky zaměřené. Troufne si někdo tvrdit, že jsou k tomu nuceny diskriminací a nerovnoprávností?
Předběžný závěr? Mladé ženy dnes rozhodně nepatří mezi „ukřivděné“. Tipnu si, že velmi brzy se budeme divit, co dokáží.
Jeden zajímavý příklad ženské dominance? Jak je možné, že ve většině organizací přímého prodeje (MLM) excelují ženy? Muž mezi nimi? Asi omylem, protože nemá šanci. Chudák, je tam diskriminovaný, ponižovaný, ignorovaný ve své snaze něco prodat ženám.
Rovnoprávnost ve vztahu žena-muž?
Opravdová rovnoprávnost není jen o právech (a výhodách), ale také o odpovědnosti a férovém přístupu ve všech aspektech partnerského života. Samozřejmě z obou stran. Něco tak ryze teoretického jsem už dlouho nenapsal.
Zde je osobní příběh, generovaný mojí studijní iniciativou na internetu v oblasti vzdělávání, poradenství a kurzů? Hodně se v posledních letech věnuji psychologii. A tak se mi podařilo objevit na internetu školení (chcete-li konferenci, seminář, workshop) profesionálních (?) sportovních psychologů. Záslužná aktivita, protože jeden příklad za mnohé: osobní příběh dlouhodobě depresemi trpícího a léčeného špičkového fotbalisty Součka. Musím vysvětlit, proč mne ta akce sportovní psychologů zaujala! Pracoval jsem 20 let s profesionálními sportovci, takže vím, že donedávna byli sportovními psychology výhradně muži (ostatně s většinou z nich jsem se znal, protože jich bylo jako šafránu). A teď to přijde! Ta aktuální konference sportovních psychologů? Deset přednášejících, to je O.K. Ale co to? Devět z těch deseti mladé (!) ženy! Jediný muž vyššího středního věku. Fajn. Zaujalo mne to, tak jsem k popisu akce napsal komentář přibližně tohoto znění:
Zaujala mne vaše odborná konference jako bývalého profesionála, pracujícího v profesionálním sportu. Překvapila mne výrazná převaha mladých žen v této profesi.
Dočkal jsem se reakce té, která konferenci „velela“ přibližně v tomto znění: Děkujeme za komentář, ale mám pocit, že máte něco proti ženám. Otázka na čtenáře: Co si o té reakci myslíte vy? Já jsem odpověděl: Má milá, to je omyl, protože jsem to myslel ve zcela opačném gardu, to znamená jako pochvalu! (v duchu jsem si pomyslel – no vida, tohle rozhodně není projev nerovnoprávnosti a diskriminace, že?) Odpověď zněla: Tak to jsem ráda, že jsem se mýlila.
Teď jiného soudku. Proč je ve vedoucích funkcích převaha mužů?
Média to prezentují jako důkaz diskriminace a nerovnoprávnosti! Realita? Je to důsledek normálního jevu, totiž že stále ještě většina (?) žen má rodinný život včetně dětí, vyžadujících péči. Ony nemohou věnovat 18 hodin denně zaměstnání včetně výjezdů, mimořádných akcí atd. Neexistuje velmi mnoho žen v aktivním věku, které se dobrovolně a cíleně nebo z nějakých jiných osobních důvodů, rozhodly pro náročnou vedoucí profesní kariéru. Rozhodně jich není tolik co mužů. A to má být argument pro tvrzení o diskriminaci a nerovnoprávnosti?
Když budete věnovat trochu času shánění informací o ženách ve vedoucích funkcích zjistíte, že o jejich rodiny (pokud je mají) je nějak postaráno, zjistíte, že motivem je nejen jejich intelektuální výjimečnost, ale současně také řada „osobních okolností“. Mimochodem, zaznamenal jsem, že roste množství mladých žen, které veřejně deklarují, že se rozhodly zůstat bezdětné nebo přinejmenším odkládají početí až blízko k věku 35-40 let, někdy i později. Co to znamená po fyziologické stránce pro ně i pro jejich děti zde nehodlám připomínat. Jisté je to, že to je jejich dobrovolné rozhodnutí, nevynucené nerovností s muži. Naopak, že?
Přístup potencionálních zaměstnavatelů? Mladá žena? Riziko gravidity, žena s větší rodinou? Riziko stresu a nesoustředěnosti a přerušování práce při komunikaci s rodinou. Starší ženy? Náladovost, možný pocit zklamání z vlastního života. Ženy vyššího věku? Rostoucí frustrace z věku, plodící konfliktnost a dominanci a ponižování mužů mladších i seniorů. Možná také odplata za to, že se ti muži k nim v průběhu života nechovali dobře nebo tak, jak si ty ženy představovaly život, než vstoupily do partnerství.
Další „a proč“?
Představy žen o tom, jak by se mělo zlepšit jejich postavení ve společnosti, jsou v různých částech světa značně rozdílné. Zatímco v USA už nastupuje post-feministický věk, což se projevuje tím, že stále více žen se od profesní kariéry vrací k roli matky a ženy v domácnosti, v muslimských zemích je to opak, ženy bojují o právo studovat a vykonávat všechny druhy povolání. Ženské organizace v USA z toho jsou nervózní, protože se domnívají, že dojde ke snížení pracovních příležitostí pro ženy. A v Česku je to jak? Hodně daleko od post-feminismu!
Důkaz, že žena není muž není nutné hledat lupou. Stačí žít a pozorovat život společnosti. Není nutné zmiňovat družnost žen. Je třeba připomenout klíčový rozdíl! Role žen se naplno projeví v tzv. pomáhajících profesích. Je to důkaz jejich vrozené empatie, potřeby pečovat. V takových profesích dojde k zajímavému úkazu v případě, že mezi ženy vstoupí muž. Například zdravotní bratr nemá šanci s nimi vydržet. Nebo je to absolutně mimořádný jedinec. To je „osud“ jediného muže v ženském kolektivu.
Položil jsem si opravdu kontroverzní otázku: Jak to, že existují ženy mnoha tváří? Dominantní ženy, intrikánky, nevěrnice? Možná žijí mezi námi i ty, které jsou v kontextu s uvedeným v podstatě tři v jedné. Nebo si zkuste představit odvrácenou stránku snahy o rovnoprávnost. Ženské gangy, ženská politická mafie a v pozitivním smyslu (?) žena ministryní zahraničí, nebo dokonce obrany.
