Článek
Pohybuji se ve „výživě“ intenzivně, nonstop a profesionálně víc, než 40 let. Celoživotní studium jsem zužitkoval v praxi psaním publikací, péčí o profesionální sportovce (několik juniorů dokonce také aktuálně), tvorbou personalizovaných stravovacích režimů v závislosti na stavu jedince, nemluvě o autorství desítek receptur doplňků stravy.
Znalosti, které jsem za desetiletí práce a životních zkušeností získal a poté z nich vařil v praxi použitelná doporučení, bych v důsledku vývoje vědy mohl v některých aspektech změnit. Udělám to jen v případě, kdy zjistím zájem.
Tímto článkem končím snahu o osvětu veřejnosti, nicméně později se zaměřím na speciální oblasti, jimiž budou prevence předčasného stárnutí, pomoc v indikovaných případech pro seniory, problematika použití doplňků stravy. Ta možná další témata jsou zatím jen v mé hlavě.
Věda o výživě dělá velké pokroky, přesto stále existuje řada otázek a nejasností. Inu, řada? Celý pytel otázek. No, medicína na tom není o mnoho lépe, i když její úspěchy jsou daleko razantnější a prokazatelnější.
Když přemýšlím, kam směřuje věda o výživě, hlavu mám ve stavu, který popíši slovy:
Skončil jsem jako vědecký slow-cooker (pomalý hrnec). Vařím, vařím, stále není hotovo. Věda i život neustále přidávají další ingredience a média z toho nakonec udělají guláš. A já jsem chtěl uvařit špičkový eintopf!
Co z obsahu hrnce dělá veřejnost nechci popsat realisticky, vyžádalo by si to použití cizích (myslím slušných) slov. Popis historických událostí je vždy idealizovaný nebo je poplatný jeho tvůrci. Místo vzletných slov nyní popis situace:
věda permanentně nenechává kámen na kameni, veřejnost permanentně trvá na svém
Co k tomu dodat stylem „včera, dnes a zítra“?
Včera je minulost, z níž jsme se nepoučili. Přítomnost si představte jako kotel, plný nepřetržitě se hromadících protichůdných názorů, záměrných dezinformací, chybně formulovaných závěrů vědeckých studií (často záměrně). Knihovna vědecko-populárních publikací a kuchařských knih je tak rozsáhlá, že před ní bledne závistí červená knihovna a nekonečný seriál Rosamunde Pilcher.
Tragikomedie je stav, do kterého situace dospěje v případě, kdy navzdory již probíhající optimalizaci a personalizaci výživy vystoupí v médiích reprezentanti současné moderní medicíny, kteří se nikdy profesně výživou nezabývali, personifikovaní osobami významných profesorů (na profesory se prosím nesahá) s tvrzeními, že:
„důsledky nezdravé výživy se zbytečně dramatizují, v prevenci i řešení poškození zdraví je tu lékařská věda (farmaka)“.
Konkrétně k tomu došlo na „novinky.cz“, kde se k situaci vyjádřili dva lékaři a dvě lékařky asi takto (nemohu citovat z cizího textu, navíc vzniklého přepisem dialogů s těmi lékaři a pravděpodobně upravenými redaktorkou a editorem).
nadváha nevadí, v pokročilém věku dokonce přispívá ke dlouhověkosti
Autor tohoto citátu, známý profesor, pokračuje přibližně takto:
Nadváha? Strašák! Klidně si dejte vepřo-knedlo-zelo, když vepřo bude libové a knedlíků nebude šest, ale tři a k nim hora zelí.
Až snově (zlý nebo dobrý sen?) mi přišlo připomenutí jisté lékařky (v TV pořadu bojující s obezitou), přibližná citace: „v pohodě, po šedesátce my ženy klidně můžeme mít nadváhu, je to zdravé!“
Dovolte mi komentář, vysvětlující skryté významy těchto prohlášení.
V obou případech se zřejmě jedná o konkrétní životní zkušenost protagonistů. Připomenu, že řeč je o relativní nadváze s postupujícím věkem, ne o obezitě. Jde o projev rezignace v důsledku zpráv statistiků o rostoucím výskytu nadváhy a obezity v populaci (nejenom v závislosti na věku). Možná k tomu přispěl výsledek nedávné skvělé vědecké studie, která objevila příčiny a uzavřela studii lakonickým prohlášením „všechno je v hlavě“. To není parodie, to je realita. Se stoupajícím věkem totiž dochází k anatomickými a funkčním změnám v centrální nervové soustavě, včetně chutě k jídlu. Ta kupodivu stoupá, což má dle autora tohoto článku souvislost se ztrátou citlivosti chuťových buněk jazyka a čichu.
Tvrzení protagonistů však nelze považovat za vědecké, ani za jednoznačně platné, protože chybí ověřená výzkumná a statistická data. Kromě toho se současné medicíně nedaří připomenutou situaci řešit.
Níže druhé tvrzení (téměř doslova citované):
jakési esenciální tuky (podávané v podobě doplňků stravy s označením „omega-3“), které mají pomáhat s normalizací zvýšeného cholesterolu, to je především byznys, jediné co skutečně účinkuje jsou léky, v tomto případě tzv. statiny
Dovolte mi opět komentář, protože profesor, autor výše uvedeného prohlášení, patří mezi skalní odpůrce doplňků stravy, které považuje za (legální) neetický byznys s neúčinnými prostředky. Připomenu, že jeho postoj chápu, protože to byznys je. Stejně jako je byznys použití léků, v tomto případě statinů. Mimochodem, stačí číst příbalové letáky. Profesor pokračuje intenzivní reklamou slovy „účinné a bezpečné statiny“. Mohl bych jmenovat několik zahraničních profesorů, podporujících produkci a použití doplňků stravy, obsahujících omega-3.
A je tu další forma byznysu, totiž reklamy prodejců mořských ryb, doporučované stovkami odborníků jako zdroj omega-3. Velký počet studií prokázalo, že většina obyvatel zemí, nemajících přístup k moři, má problém s příjmem alespoň minimálního preventivně působícího množství esenciálních mastných kyselin řady omega-3. Jinými slovy, veřejnost chybuje, když konzumuje příliš mnoho mastných kyselin omega-6 v podobě rostlinných olejů a minimum oněch omega-3.
Jedním z klíčových důvodů absence mořských ryb v jídelníčku tuzemské populace jsou trvající stravovací zvyklosti a předražené mořské ryby ze supermarketů, mnohdy rizikových co do kvality.
Něco na první pohled šokujícího prezentovala jedna profesorka, známá onkoložka, když pochválila bulvár (!) za prospěšnou (?) reklamu Angeliny Jolie jako propagátorky uplatnění preventivní medicíny poté, co podstoupila specifické chirurgické zákroky jako sebeobranu, když se seznámila s výsledky genetických vyšetření.
Když si odmyslím pochvalu bulváru, mohu prohlásit, že souhlasím s označením zmíněné slavné herečky a matky jako osobnosti, která našla odvahu k radikálnímu řešení. Vraťme se však do Česka.
Chci připomenout souvislosti! Moderní věda (a medicína) je už na tak vysoké úrovni, že je schopná nabídnout objektivní genetická vyšetření. Už je celkem běžné vyšetření, cílené na genetiku výživy (nejen intolerance, ale také predispozice k různým chorobám v souvislosti s rizikem onemocnění žaludečně-střevního traktu apod.). Existuje dokonce možnost kompletního vyšetření. Jako vždy jde o peníze, také musím připomenout nutnost osobní odvahy vyšetření podstoupit když v případě některých chorob neexistuje efektivní terapie.
Co říci závěrem?
Život je všechno, jen ne selanka. Medicína je na vysoké úrovni, přesto mnoho chorob není vyléčitelných. Je to samozřejmě jen otázka času.
V oblasti výživy je situace popsatelná jako nejistota a zmatek. Podle toho to také v reálu vypadá. Jenomže je tu klíčový problém! Existují skryté zájmy, jejichž nositeli jsou oligarchové a politici. Výsledkem jsou aktuálně veřejně prezentované, naprosto „nutné globální změny způsobu stravování“. Naznačím to, co jsem už zmínil v některém z dřívějších článků – jedná se o tzv. planetární (vegetariánskou) výživu.
Stejně tak jsem už připomenul, že ve výživě neexistuje jediná pravda, prezentovaná jako posvátné paradigma. Podstatným pokrokem by byl přechod na personalizovanou výživu, odpovídající celkové typologii jedince, ke které je nutné zmíněné genetické vyšetření. A kdyby jen to! To hlavní je, jako obvykle, v osobě strávníka!
V reálu je to tak, že způsob stravování neřídí věda, ale generacemi fixované zvyklosti v kombinaci s módností fast foodu a s vlivem cen potravin. Důkaz? Stačí nenáročná sociologická studie. Ale klidně také stačí podívat se na jídelníčky levnějších restaurací, především těch, které fungují jako závodní jídelny. Menu? Na seznamu je přibližně 5-6 pokrmů, které jako by vypadly z jídelníčku restaurací a školních jídelen před 60 lety! Říká se tomu „česká klasika“ (nebo tak nějak).
Věda o výživě jde vpřed, aniž by tušila, co je reálný život. Mám na mysli nejenom samotné strávníky, ale také sociálně-ekonomické okolnosti, ale to hlavní je - geografie a počasí. Věda není schopná toto vše akceptovat. Tak snad to udělá AI (umělá inteligence).
Dokonce i (moderní?) preventivní medicína připouští, že v oblasti výživy nedokáže formulovat jednoznačná, pro prevenci zásadní doporučení.
