Článek
Život je dlouhý – naštěstí (?). Určitě dost dlouhý na to, aby člověk moudrý dospěl k poznání (různého druhu). Já žiju už dlouho, díky tomu jsem zjistil, že význam slova poznání znamená získávání znalostí, představ a názorů o realitě. Tato definice nemůže být podle mého názoru objektivní, protože zahrnuje výraz názor. Už z principu to nejde, protože názor je vždy subjektivní.
Dosud mi funguje analytický mozek díky celoživotní vědecké a odborné práci. Použiji ho k zamyšlení nad realitou. Tím prvním, co mne napadá je fakt, že moje příspěvky jsou dlouhé a vyznačují se použitím nadsázky a humoru. Toto je klíčové s ohledem na to, že část veřejnosti humor a nadsázku nevnímá s pochopením. Rozhodl jsem se - pro jistotu - k textu, který je nadsázkou, humorem nebo faktem či realitou, připojit upozornění.
Základní otázka zní: jak přistupovat k životu, jak s ním zacházet?
Je moudré žít „tady a teď“? Tento přístup, jak se zdá vyznává mladá generace. Svůj názor a přístup k životu si nechám pro sebe, nechci nikoho poučovat nebo s ním manipulovat.
Když jsem nedávno publikoval článek pro seniory od seniora, neudržel jsem se a obsáhle jsem se rozepsal (fakt). Považoval jsem to za nezbytné, je to důležité téma. Reakce některých „komentátorů“ jsou jasné. Je to moc dlouhé! Moje vysvětlení? Neodolal jsem, přestože si uvědomuji, že aktuální doba je doba koncentrovaná a informačně zahlcená. Důsledkem je povrchnost a zkratkovitost.
Tentokrát budu stručný (fakt). Uvidím, zda to zabere.
Díky příspěvkům, které umisťuji na blog Seznam Média se mi rozšiřují obzory. Tato vznešená definice důsledků mé činnosti mne dovedla k subjektivnímu poznání, že veřejnost ztrácí objektivitu a nemá zábrany anonymně prezentovat vlastní názory. Mnozí tak odhalují vlastní charakter (nadsázka).
Uvědomil jsem si, že ke stejnému jevu dochází ve vypjatých situacích, jimž je společnost vystavena pod tlakem geopolitické a sociálně ekonomické reality (fakt). Chování lidí se mění. Situace se natolik vyhrotila, že ani přímé, na konkrétního jedince cílené veřejné urážky a dehonestace nejsou žalovatelné (fakt).
Jsem senior, tak si dovolím konstatovat, že starší a staří lidé nemusí být vždy moudří, ale mohou být, a většinou jsou, zkušení (fakt). Přesto zkušenost je vždy subjektivní (fakt).
Zkušenosti mohou být využity ke tvůrčí činnosti. Lidé tohoto typu jsou vystavení různým formám kritiky. Těmi, kdo kritizují, jsou jedinci s nedostatečnou schopností vlastní tvorby. To neznamená, že jsou hloupí. Mnozí disponují analytickým mozkem. Kritik je však vždy náchylný k nesnášenlivosti konkrétních autorů. To je klíčový problém a zdroj neobjektivního hodnocení. To, co považuji za závažné je zjištění, že na sociálních sítích se neobjektivními kritiky stávají všichni, nejenom recenzenti, ale také konkrétní komentátoři. Zvažuji, že do jisté míry je to pozitivní (fakt), protože díky tomu se zlo nezhmotňuje v podobě otevřeného násilí (fakt).
Příklad relativně neškodného otevřeného násilí? Hospodské rvačky.
Globální zlo?
Kyberšikana. Kdy se kritický komentář autorského textu na sociálních sítích stává šikanou? Neumím odpovědět a nedokážu uspokojivě analyzovat situaci. Jsem totiž, překvapivě, na blogu začátečníkem (humorná nadsázka).
Globální moudro?
Zdá se, že každý má jasnou představu, jak by jiní lidé měli žít, ale žádnou představu o tom, jak by měli žít svůj vlastní život. (citát Paulo Coelho, spisovatel)
Velikost člověka se nedá měřit jen centimetry od temene k patě. Je totiž trojrozměrná. Určuji jí: hloubka duše, šířka srdce a výška intelektu. (citát Vlastimil Brodský, herec).
Jsem přesvědčený, že je možné pana Brodského doplnit takto:
Osobnost člověka spoluvytváří empatie, humanismus, tolerance a elementární slušnost (nadsázka nebo fakt?) (citát autora tohoto článku)
Eva Grestenbergerová napsala knihu „Zlo je rodu mužského“. Dovolím si oponovat. Zlo je gramaticky rodu středního (humorná nadsázka a fakt). Z pohledu „uměleckého“ je rodu mužského, ale s významnou spoluúčastí žen (velmi humorná nadsázka). To proto, že muži bojují o ženy (fakt). Připomenu dívčí války, krutost vikingských válečnic a dozorkyň v koncentrácích (smutný fakt).
Níže prezentuji několik mouder, díky nimž se někteří z vás uvolní
Co se v mládí naučíš, ke stáru zapomeneš (humorná nadsázka).
Člověk je tvor společenský, ale ženy jsou společenštější (nevhodná nadsázka).
Čím podrobnější analýza, tím větší nejistota (fakt).
Kdo má internet, ztrácí chuť tvořit, zato neztrácí chuť k jídlu (humorná nadsázka ilustrující realitu).
Zeptej se koho chceš, na co chceš, a ejhle – všichni mají názor (tvrdá realita).
Nespokojený jedinec je ostatním na obtíž (fakt).
Doplněk k poslednímu prohlášení?
To je vysvětlení, proč tradiční odpověď na konverzační otázku „jak se máš?“ zní téměř vždy: „díky, dobře (skvěle)“. Objevují se různé parafráze, pocházející od anonymních srandistů a těch, kteří cítí potřebu odlišit se. Například: „nestojí to za nic, ale snáším to“. Moje parafráze (dle okamžité nálady, dokazující, že mám tendenci se odlišit): „čím dál tím lépe, už to nemohu vydržet“. Nebo: „slyšel jsem, že v porovnání s tebou nejsem schopný konkurence“ (humorná nadsázka připomínající, že nemám rád společenská klišé).
Je zřejmé, že veřejné blogy, komentované čtenáři, jsou:
a/ ventilem celospolečenské frustrace
b/ důkazem, že slušnost je pro mnohé čtenáře cizí slovo
c/ důkazem, že tolerance je slabost
d/ průzkumem veřejného mínění a nálad ve společnosti
e/ ukázkou duchovní a intelektuální úrovně „komentátorů“ – řekl bych, že hejtry jsou převážně muži (můj názor)
Možná vás zaujmou myšlenky moudrých, platné i pro dnešní dobu
„…Pokaždé si nachází silnější skupina skupinu menší a slabší, buď pro její náboženství nebo pro barvu pleti, rasu, původ, společenský ideál, nebo světový názor, aby si na ní vybila ničivou energii, která se skrývá v lidské podstatě; hesla a pohnutky se mění, metody, jimiž jsou konkrétně osočování, opovrhování a ničení zůstávají stejné.“ Citát Stefan Zweig, spisovatel, převzato ze Svědomí proti násilí (Prostor, 2017).
„…Skutečná existence nepřítele, na kterého je možno svést veškeré zlo, znamená pro svědomí nesmírnou úlevu. Alespoň můžeme bez zábran říct, kdo je ten ďábel a je nám jasné, že příčina našeho neštěstí se nachází vně, nikoli v našem postoji“ (citát Carl Gustav Jung).
„…Historie ukazuje na příkladu německého nacionálního socialismu, že vůle většiny, představující zvůli vůči menšině, se nakonec obrací proti všem“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu o rozpuštění německé Dělnické strany, 17. února 2010).
Zloba, závist, zášť ať už pominou… Marta Kubišová
