Článek
Motto? Peklo před koncem jako předehra pokračování života v ráji?
Tento článek se pokusí o širší pohled na vzpomínky a svědomí. Nebude to jen o osamělých seniorech, ale také o nočních můrách dětí a jejich úzkostech, diskutovaných už dokonce v odborných médiích připomenutím kritického nedostatku školních psychologů a dětských psychoterapeutů. O nedostatku psychoterapeutů a psychiatrů pro seniory.
ÚVOD
Jak by připomenul psychiatr Radkin Honzák – všichni žijem v blázinci
Co si myslíte o tvrzení několika církví, že (hmotný) lidský život na Zemi je jen předehra života věčného a v chápání některých náboženství příležitost k reinkarnaci. Přitom si nelze nevšimnout, že věda stále častěji hovoří o „dalším životě“. Nebo pokračování toho pozemského, jak se to vezme.
Samota je hlavním pachatelem
Souvislost života osamělého seniora s obávanou „samotkou“ ve věznicích je jasná! Proto jsem použil výraz peklo. Trvá-li dlouho, zanechá následky. Například sebevražda v cele. Připomenu konkrétní vztah s reálným životem. Nejohroženějšími jedinci jsou introverti. Jsou-li akutně izolováni (věznice, nemocnice) nebo zbaveni možnosti kompenzace stresu nějakou formou své závislosti (například workoholici), často jim „hrábne“ nebo si vezmou život. Připomenulo mi to osudy osamělých géniů a dalších mimořádných osobností, například herců a umělců.
Dalším pachatelem je úbytek kognitivních, analytických a tvůrčích schopností, dokonce změny genomu (ano, čtete dobře), vliv chorob a farmak, pokles fyzické kondice, změny psychiky, stres z nemohoucnosti, nezájem veřejnosti i nejbližších, uvědomění si blížícího se konce, strach z konce v nemohoucnosti nebo dokonce v nevědomí.
Seznamme se – to jsem já, tvé opuštěné stáří!
Nejsem psychiatr, tudíž to nebudu dál rozebírat.
Prvním tématem je zamyšlení nad tím, co prožívá opuštěný senior ve chvílích izolace, ale především ve spánku. Nemám na mysli sny, ale vzpomínky.
Dokonce vám vyklopím vlastní zážitky a pocity
Čím jsem starší, tím víc se mi vrací vzpomínky, naneštěstí včetně těch, které mi připomínají v první řadě negativní zážitky a události, včetně několika tragických (netvrdím, že jsem v tom nějak výjimečný). Dokonce se objevují ty, které mi připomenou moje chování a činy, na které bych si v bdělém stavu nevzpomněl, protože jsem jich nelitoval. A to proto, že jsem si jejich špatnou podstatu neuvědomoval. Jenže mozek je zpracoval jako přísný a nestranný soudce v duchu „morálních imperativů“. Ozvalo se svědomí?
Druhé téma – svědomí
Ve zdroji, citovaném níže, naleznete řadu trefných citátů osobností. https://cs.wikiquote.org/wiki/Svědomí
Co to je svědomí? Níže to stručně vysvětluji za pomoci zdroje a osobních přirovnání.
Svědomí je vnitřní instance, kterou lze nazvat „mlčenlivé volání“, které vede soudy (chápání reality) člověka o tom, co sám způsobil, nebo co se chystá způsobit. Navazuje na sebereflexi, což je schopnost uvažovat o sobě samém, vnímat se „nezávislýma“ očima, tedy jinak, než je chápání vlastního zájmu a seberealizace. Proto je svědomí chápáno jako klíčový příznak a atribut lidského jedince a vyžaduje respektování druhých i společnosti například má-li ujistit druhé o svých upřímných úmyslech, třeba když slibuje „na svou čest a svědomí“. Neurofyziologické procesy v souvislosti se svědomím jsou předmětem intenzivního výzkumu. https://cs.wikipedia.org/wiki/Svědomí
Chtěl bych vědět, zda všichni lidé mají svědomí
Zda se všem svědomí někdy ozve. Třeba si začnou něco vyčítat. Například fanatikům, vrahům, profesionálním vojákům atd. Jak to mají nesvéprávní, a lidé, trpící demencí apod. V případě všech typů násilníků bych řekl, že prožité hrůzy a výsledky jimi spáchaných zločinů se jim vrací ve vzpomínkách – a nemusí to být jen v noci. Navzdory tomu při pátrání v historii zjistíte, že mnozí váleční zločinci se dožili vysokého věku!
Třetí téma – úzkost
Pochopitelně si uvědomuji, že návrat vzpomínek z podvědomí může být vyvolán aktuálními událostmi a okolnostmi. Nebo je to důsledek úzkosti. Snad se mnou budete souhlasit, když připomenu, že důvodů k úzkosti je v aktuálním životě řada, raději si je znovu nepřipomínat, protože ještě víc zatíží podvědomí. Přestože si je díky celodenním aktivitám nepřipouštíme, je jasné, že jsou uloženy v podvědomí. Potom už je tu další otázka, totiž jaké to má dlouhodobé důsledky. A jsme opět u úzkostí. Nicméně tohle není všechno, co má prsty ve špatných snech a v nevyžádaných vzpomínkách pozdě v noci.
Čtvrté téma – transgenerační přenos traumatu
Teď budu chvíli amatérským psychologem. Přitom právě tento fenomén byl hlavním tématem jednoho z mých dřívějších článků. Rodiče vám předají (s tím nic neuděláte, je to proti vaší vůli) osobní traumata, zapsaná ve svých zárodečných buňkách. Další porci od nich dostanete v průběhu rodinného života jako důsledek jejich chování k vám a vaší výchovy.
Tento fenomén dokonce může být vysvětlením zmíněných dětských nočních můr. Když tedy pominu vliv hororových pohádek nebo dokonce osobních zážitků.
Existuje sebeobrana
Ano. Nemám na mysli (jakákoliv) psychofarmaka! K nim se však nemohu vyjadřovat. Ostatně, lze dohledat přírodní prostředky, rozdělené do dvou kategorií jimž se říká adaptogeny a nootropika. V prvním kroku dokonce (ne vždy) stačí bylinky, běžně dohledatelné a dostupné. Před několika lety jsem přednášel na jedné pražské VŠ na téma prevence i podpůrné (komplementární) terapie v kurzech Univerzity třetího věku (U3V) a tak jsem si ověřil mimořádný zájem senior.
Mimochodem něco dosud téměř nevyužívaného? Ano - tzv. terapeutické dýchání. Když čtu o zájmu o univerzity třetího věku okamžitě mne napadá, že zcela chybí edukace seniorů v osobní psychoterapii, konkrétně třeba (a nejenom) zmíněným dýcháním. To je opravdu urgentní téma, nad jehož realizací by se měly všechny VŠ, které pořádají U3V, zamyslet.
