Článek
Toto není odborný článek, ale alarm. Budíček! Výzva k probuzení veřejnosti z pasivity a egoistického hédonismu, což je životní styl, v němž je hlavním kritériem štěstí a podstatou lidského úsilí je žít slasti a vyhýbat se nepříjemnému.
Nejprve motiv a poté vysvětlení pojmů
Motiv: Inteligentní člověk, sledující reálie, provázející existenci, důsledky a projevy existence současné civilizace, si musí uvědomit výhody i kritická rizika. V neposlední řadě nevyvratitelný fakt, jímž jsou kolapsy minulých civilizací.
Blízká budoucnost radikálně změní pozici lidstva na Zemi v případě, že to neskončí fatální světovou válkou. Už dnes je evidentní, že mladá generace je pod tlakem sociálních sítí a pod vlivem moderních technologií. Podléhá vlivu dezinformací a cílených manipulací. To má jak pozitivní, tak negativní konotace. Tou negativní je nárůst poruch chování a psychických problémů. Na celospolečenské změny reagují vědci a filosofové analýzou důležitých aspektů reálného světa. Tak vznikly transhumanismus a posthumanismus.
Transhumanismus je intelektuální a kulturní hnutí, prosazující použití vědy a technologií k vylepšení mentálních a fyzických schopností člověka. Současně se snaží eliminovat nežádoucí projevy lidské existence – nedostatek inteligence, utrpení v důsledku násilí, nemoci a nedobrovolná smrt. Transhumanisté zkoumají možnosti použití technologií ke zlepšení podstaty a projevů člověka, přitom sledují potenciální rizika. Snaží se analyzovat možnosti překročení biologických omezení s pomocí futurologie a etiky (text originálu autor zkrátil a upravil). https://cs.wikipedia.org/wiki/Transhumanismus
Posthumanismus je způsob myšlení, inspirovaný science fiction, současným uměním a filosofií, zabývajícími se vztahem člověka k technologiím včetně biotechnologií a z toho plynoucími změnami ve způsobu života společnosti. Vyžádá si to formulaci nového systému hodnot. Věda změnila a mění formu lidství např. pomocí genetického inženýrství tak dlouho, až nastane radikální obrat v historii lidstva, protože lidé ztratí vůdčí roli v civilizaci, kterou převezmou kyborgové, klony, roboti a další formy inteligentních entit. To bude konec historie původního lidstva. Vědci očekávají okolnostmi vynucené přehodnocení sociologických, etických, politických a kulturních konceptů, týkajících se vztahu člověka k sobě samému a k technologiím a inteligentním strojům. Někteří jiní popsaný vývoj považují za degradaci, kterou je nutné zpomalit nebo zvrátit (text upravil autor článku). https://cs.wikipedia.org/wiki/Posthumanismus
Z pohledu autora článku je toto odkaz na Vánoce nové doby.
Nejde o připomenutí new age a doby dystopické, ale budoucnosti, která je formována vývojem technologií, digitalizací, umělou inteligencí a vývojem a realitou existence humanoidů, kyborgů a robotů, kteří budou realitou doby posthumanistické. Už dávno nejde o ezoteriku nebo život stylem „tady a teď“, ale o zachování integrity a projevů původní obsahu lidského života, to znamená humanismu. Už dnes jsou důsledky pokroku technologií a šíření informací patrné ve způsobu války na Ukrajině. Nepodaří-li se zabránit eskalaci antihumánních technologií a globálních dezinformací, cílených k ovládnutí lidstva několika promile nejbohatších jedinců, totálně se změní (vůdčí) postavení člověka v Přírodě. To bude mít fatální důsledky.
To, co se děje v souvislosti s oslavami něčeho, co ztratilo svoji podstatu, význam a smysl, lze chápat jako krátkodobou úlevu od stresu. Vánoční trhy? Ty ani náhodou nejsou sentimentální prezentací víry v božskou entitu a současně důkazem lidové tvořivosti, natož reminiscencí doby minulé navzdory snaze „lidových tvořitelů“. Jsou prostředkem, umožňujícím zapomenout na stresující současnost. Jak? O Vánocích díky sentimentalitě, údajně motivované potěšením pro malé děti, udržované v pohádkách o pohádkách, které jim už nemohou nic říci, protože je jiná doba? Pro jejich rodiče a ostatní spoluobčany jsou Vánoce jen stravovacím úletem v podobě konzumace toho nejhoršího z fast-foodu za peníze, které se vymykají slušnosti. Je to otevřené zneužití situace, který překvapivě netlumí zájem.
Co je podstatné?
Co je lidstvo lidstvem, není schopné spolu žít bez konfliktů, najít smysl života a jednotný smysl a cíl existence. Nedokáže cílevědomě a empaticky komunikovat. Řeší a vyřeší to OSN, Evropská Unie a sebeobětování humanitárních organizací? Nikoliv! Důsledkem je, že lidstvu nezbývá než opakovaně „vypustit páru“. Různými způsoby. Většinou válkou.
Jak moderní dobu, která se nekompromisně vyvíjí, zvládne mladá generace?
Nyní si vypůjčím úvod publikace, kterou jsem objevil pod názvem Hranice člověka (Petra Filipová a Tereza Severová z Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, 2025). Její obsah demonstruje pocity (jedné skupiny) mladé generace.
Cituji motiv organizátorek studie: V dnešní době, přesycené informacemi, zahlcené katastrofami a blízkými i vzdálenými nebezpečími, v době válečných konfliktů a v období, kdy si intenzivněji než dříve uvědomujeme otisk lidské ruky v krajině, v době žalu a smutku po původní sounáležitosti s přírodou a s tušením blížícího se konce starých (ne)pořádků, sbíráme v sobě naději na nové struktury „spolu-žití“ na planetě Zemi. Přehodnocujeme svou roli člověka.
Proč tato publikace? Protože je inspirací k zamyšlení nad nastávající „dobou posthumanistického transhumanismu, o nichž byla řeč výše, zde připomenu, že jde o postlidskou budoucnost.
Zde musím připomenout pro většinu veřejnosti nepochopitelné vědecké aktivity, studující problematiku aplikace psychedelik, která jsou, jak se zdá, nutnou součástí zatím jediné účinné terapie duševních poruch, generovaných nezvládnutím existence v moderní společnosti (viz prof. Jiří Horáček a Národní ústav duševního zdraví).
Většině stávající stárnoucí populace to musí znít děsivě. Nelze vyloučit, že to způsobí kolaps nechvalně veřejně známé instituce, která si říká spolek Sisyfos. To jsou nekompromisní stoupenci „čisté vědy“.
Problém je, že podstatná část populace netuší, co se to děje. Vidí svět kaleidoskopickým vnímáním a nedokáže poskládat mozaiku jednotlivých událostí. Tito lidé dokáží připustit, že existuje korupce v nejvyšších vládních kruzích a jen tuší cosi o tom, co se děje na nadstátní úrovni. Nechápou, že tato pyramidová hra generuje super-elitu. https://www.newspark.cz/aktualni-stav/
Nyní zpět k výsledkům projektu Hranice člověka (viz výše odkaz). Většina mladých lidí (studentů ve věku 18-25 let) vnímá kategorii „člověk“ jako obtížně definovatelný pojem, což je dáno absencí znalostí filosofie. To od mladých nelze žádat. Digitální realita je v jejich očích klíčovým faktorem, přetvářejícím lidské vnímání a způsob myšlení. To se projevilo v jejich výtvarných dílech. Podle názoru autora článku vyjadřují neujasněnost obsahu a mladým vlastní způsob vnímání blízké budoucnosti. Moderní výtvarné umění přitom už na konci 20. století opustilo realismus a sklouzlo do různou intenzitou vyhraněné dystopie. Mnoho mladých umělců vytváří díla, která jsou nebezpečně blízko výtvarným projevům duševně nemocných. To však není důkazem nemoci, ale přerodu mladé generace do éry posthumanismu.
Jedním z pozoruhodných závěrů projektu je konstatování, že studenti mají překvapivě blízký vztah k přírodě, životnímu prostředí a ostatním živým tvorům. Evidentně si uvědomují spojitost člověka s Přírodou, což vylučuje antropocentrismus. To je podle názoru autora článku v rozporu s technologickým vývojem, digitalizací, umělou inteligencí a transhumanismem. Přitom to lze chápat na jedné straně jako pozitivní (zájem o životní prostředí jako místo bytí člověka) a na druhé straně jako zdroj obav z rychlých změn způsobu života moderní společnosti a obtížně předvídatelnému vlivu na mladou generaci.
Závěr?
Výsledky jedné zajímavé studie, sledující stav přijetí reality současného života studenty je jen dílčí, nedokončenou sondou do způsobu jejich myšlení. V tuto chvíli z toho nelze usuzovat na blízkou evoluci přístupu mládeže k reálnému životu, který je směsí bezohledné politiky a manipulace s mozky mladých lidí v podobě sociálních sítí. Mne jako autora doslova mrazí při zamyšlení nad vývojem a osudem mladé generace Zet a tím více generace Alfa.
