Článek
Aktualita
Když prázdniny, tak tábory všeho druhu. Stejně tak stravování, které je všeho druhu a kvality. V dnešní době je to především shánění personálu a boj s cenami potravin všeho druhu a (ne)kvality. Lze se vyhnout maléru s alimentárními nákazami?
Doporučení pro rodiče
Při výběru tábora se zajímejte o podrobnosti, týkající se způsobu stravování. Nejde JEN o to, že by se teoreticky mělo řídit státními směrnicemi, uvedenými níže, ale chce to získat popis konkrétních podmínek přípravy pokrmů včetně kvality personálu a způsobu zásobování. Stejně jako se zajímáte o typ ubytování a další okolnosti.
Oficiálně je to takto: Pořadatel má povinnost zajistit stravu a pitný režim pro děti dle § 7 vyhlášky č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, kdy se na tvorbě jídelníčku podílí zdravotník (?). Je nutno podotknout, že děti musí dostat stravu, odpovídající fyzické zátěži v závislosti na zaměření tábora. Strava by měla být vyvážená (MĚLA být znamená, že NE-musí?), podávána v režimu: snídaně – přesnídávka – oběd – svačina – večeře.
Pozn. autora: Jde o to, že neexistuje konsenzus ve výkladu pojmu „vyvážená strava“. Nemluvě o tom, že nějaká (?) strava 5× denně znamená mimořádné finanční výdaje pro rodiče.
Realita stravování v ZŠ
Pohádka o tom, jak vlka (MŠMT) umravnit a ovečky (školáky) chutně nakrmit za přijatelné peníze a bez vyhazování minimálně 30 % uvařeného jídla.
Pestré jídelny
Tento portál píše: MZd a MŠMT ignorují realitu. Řešení krize nelze připravovat v řádu několika let. Podíl dětí s nadváhou stoupl od roku 1996 z deseti na pětadvacet procent. Čtvrtina dětí se ve školních jídelnách nenají, často si nemůže sníst vlastní donesené jídlo vedle svých spolužáků a spolužaček.
Pozn. autora: Konzumace vlastního pokrmu může být zdrojem šikany. Škola tomu musí zabránit plošným vysvětlením okolností, musí to směřovat k pochopení osobní situace žáka jeho spolužáky. Podobné to ovšem je s možnou šikanou žáků, trpících nadváhou.
Sliby chyby
Ministr zdravotnictví Válek: Podpoříme dietní stravování ve školách. Nic takového není reálné především z následujících důvodů: chybí kuchaři specialisté, při vaření jsou někdy třeba specifické, oddělené podmínky přípravy a odlišné suroviny s vyšší cenou. Možné řešení? Donáška hotového pokrmu dítětem do školy, uskladnění v chladničce a možnost ohřevu buď v mikrovlnce nebo přímo ve školní kuchyni. Osobně totiž nevidím reálné, vařit „diety“ ve školní kuchyni.
Školní bufety a automaty
To je paradox. Viz slavná pamlsková vyhláška. Stát se snaží o realizaci celoplošného (a podle jeho názoru zdravého) stravování, a přitom umožní byznys producentům zcela nezdravých potravin a nápojů? Ty by mohly leda tak ihned posloužit ve výuce zdravé výživy a rizik ultra zpracovaných potravin.
Žádné školní bufety a automaty, nebo…
Nemyslím tím bububu, ale nápad v podobě bufetu se sortimentem potravin a hotových náhradních pokrmů, určených dětem se speciálním stravovacím režimem (diabetici, celiaci, děti alergické na některé z v konvenčním stravování přítomné alergeny apod.). Já vím, ale snad si mohu „zasnít“, že?
Špičkoví odborníci na výživu dětí na MŠMT?
Citace z tohoto zdroje:
Tamtéž je připomenuta nesmyslnost spotřebního koše. Školy jsou také pod tlakem státu, podléhajícího tlaku producentů potravin a kampaním řetězců v podobě povinného odběru jím dotovaných potravin, například kampaně mléko do škol nebo ovoce do škol. To pikantní v uvedené souvislosti? Tváře a jména odborníků včetně lékařů jako garantů.
Není personál pro školní jídelny? Malý plat?
Kdo nefňuká, nedostane přidáno. Ostatně, kam mizí nespotřebované jídlo? Proč by to nemohla být forma prémie pro personál školních kuchyní? Je nesmysl nespotřebované jídlo likvidovat!
Překvapení, popírající fyzikální zákony?
Realitou je minimálně 30 % vyhozeného (zlikvidovaného) jídla. Jiný druhem reality je téměř stejně velký vzestup výskytu dětské nadváhy a obezity.
Navrhuji povinnost každé školy zřídit cvičnou kuchyni.
Existují nestátní iniciativy v podobě neziskovek (viz výše „pestré jídelny) nebo Skutečně zdravé školy (SZŠ), jejíž představitelka ing. Karolína Kallmünzerová zveřejnila vyjádření, které cituji níže (po mé redakční úpravě - zkrácení textu):
školní stravování bude mít nejen sytící funkci, ale i preventivní, výchovnou, udržitelnou a rovnost podporující. Žáci a studenti by mohli získat klíčové kompetence k odpovědnosti za své zdraví. Vědět, jak má vypadat skladba talíře, co jsou to jednotlivé druhy potravin, co obsahují hotové potraviny (číst etikety), jak díky školním pozemkům naučit děti pěstovat zeleninu a ve cvičných kuchyňkách z nich uvařit. Chybí však učitelé pro praktickou výuku.
Dovolím si dodat:
Umožnit dětem seznámit se s realitou „nového typu stravování a alternativních výživových směrů“. Prostě stylem méně pouček v učebnicích, mnohem více praxe.
Možná mám řešení
MŠMT by mohlo dotovat činnost odborníků, absolventů VŠ oboru poradce pro výživy a zdravý životní styl, samozřejmě certifikovaných oficiálními autorizovanými odborníky, případně využít nutriční terapeuty. Nemyslím tím zaměstnat trvale v každé škole tohoto odborníka, ale vytvořit funkci okresního (při nejhorším krajského) garanta školního stravování s povinností věnovat se edukaci personálu školních jídelen a případně se podílet na výuce v rámci předmětu Výchova ke zdraví.
To není všechno! SZÚ by měl pokračovat v odborných studiích, využívajících v metodice „referendum o výživě“, mapujícím názory, návrhy a přání školáků!
Co a jak vařit a z čeho? Aktuální snadno realizovatelné řešení?
Pověřit tým certifikovaných odborníků sestavením závazných receptur, platných pro celé základní školství. Recepty by se nejprve musely otestovat v praxi.
Školní oběd v ZŠ a SŠ stylem snadno a rychle?
Bez polévky a bez moučníku, jen hlavní jídlo + čerstvá zelenina, případný bonus – tuzemské ovoce. Jediný nápoj? (Filtrovaná) Voda s citronovou šťávou.
