Článek
Co se to děje ve státě českém, lidé zdejší?
To jsme to dopracovali! Až cizinec z blízké země nám to natřel prohlášením, že všeci kradnú. Osobní přiznání! To bylo asi to jediné, kdy měl pravdu.
Jaký je rozdíl mezi „zdravý“ a „selský“?
Je to odvozeno od představy, že sedlák je moudrý, proto je zdravý? Nebo je zdravý, protože je moudrý? Dnes jsem na internetu četl o tom, jak – díky volbám, jsou všichni politici plní zdravého nebo selského rozumu, dokonce obojího. Kdo z nich je „zdravý moudrý sedlák“? Jak se to žije zdravému rozumu mezi více než sedmi sty vyčůránky?
Co zajímá veřejnost?
Lidé evidentně žijí ve správném módu, protože stylem „tady a teď“. Žít a užít. To je onen bájný, vědecky definovaný „zdravý životní styl“. Národ pod vlivem fatalismu? Nějak to dopadne. Dlouho tu už nebudeme, tvrdí vědci a politici se o to snaží.
Vzpomínám (ve zlém, no nekecám) na komunismus. Všichni věděli, že „lid dělá, že pracuje a stát dělá, že ho za to platí“. Na dobu, kdy PRÝ téměř všechno bylo kvalitnější než dnes a všichni byli slušní. Kdy děti si hrály (a praly se a zlobily a neměly nadbytek jídla) a netloustly z fast-foodu a junk-foodu u internetu a počítačových her.
Co nás baví?
Internet, to dá rozum. Bulvár, protože v nás vyvolává uspokojení ze škodolibosti. Také TV soutěže. Hokej. Obecně jakékoliv „švejkování“. Psaní osobních, jedině správných, názorů na cokoliv. To je důsledek omezené frekvence pobytu v hospodách a kavárnách, kde kafe stojí od 60.- Kč nahoru a zákusek od 100.- Kč nahoru, protože přece zdražily energie, nájem, suroviny, platy personálu a stouply platy návštěvníků. Mám pro vás dobrou zprávu! Bude hůř.
Co si necháváme líbit?
Před volbami sliby politiků. Po volbách lži politiků. Říká se, že kdo udělá stejnou chybu dvakrát (no a co, chybami se člověk učí, tak já říkám až když třikrát), je hloupý. Někdy se to nepozná, protože existují chyby, které uděláš jen jednou. Obávám se, že jsme národ hlupáků, protože chybně volíme opakovaně (vždy). Politika je totiž prudce nakažlivá infekce.
Slevy. To je místní folklór. Národní podnikatelské tance pro lid prostý.
Máš, co si zasloužíš, lide. Nejenom poslanci, ale také my jsme vyčúraní, jinak bychom to naše podnikání nepřežili. Ne všichni totiž dostanou grant z evropských fondů. Ne všem se podaří založit (zbytečný) start-up. Nebo dokonce nějaký „institut“.
To není sranda, milá veřejnosti! A co jako?
Dnes jsem postižený informacemi z internetu. Kdo nevěří, ať tam běží. V tomto případě do Brna! Proč? Protože tam založili nový (vědecký!) Czech Waste Institute. Věda o odpadcích, aby bylo jasně přeloženo. Proměnili jakousi českou ekologickou aktivitu, která si říká Czech Zero Waste, na skutečnou (?) vědu. Jsme vaši vědečtí Pat a Mat, lide český. Kdo neprdí, není Čech.
Zákazník, náš pán?
To je jako sranda, nebo co? Tak třeba prodej potravin. Cizí kapitál nám prodává podřadné potraviny. Stát dělá mrtvého brouka. Kontrolní orgány (prý) nestíhají. Možná nechtějí, že.
Kdo je nejúspěšnějším nákupčím?
Ten, kdo má rozhozené sítě a styky (v levném zahraničí, samozřejmě). Ten, kdo umí zařídit „přebalení“ a potom se vytahuje, že obchoduje s českými produkty.
Kdo je nejlepším prodejcem?
Ten, kdo dělá, že zlevňuje, když přitom zdražuje. To jsou ty slevy. Ale v supermarketech je to jiný svět. Tak dlouho „slevoval“, až zblbnul celý národ. Jak snadné, kámo.
Tak třeba: prodávám deset druhů šunky (no už jen to je „něco“) – v nějakém cenovém rozpětí. Lid nakupuje tu levnější. Bez ohledu na složení. Kdo šetří, má za tři. A také přinejmenším nadváhu. Inu, rezerva na horší časy. Jako za krále klacka.
Logika prodejce? Ta dražší čunka (správný název pro potravinu tohoto druhu, protože je odvozen od slova čuně) se moc neprodává, tak ji krátce zlevníme. Lidé drazí (slogan kuchaře Vaňka) nakupují. Zjistí, že ta šunka ve slevě je fakt dobrá. Tak ji prodejce zase zdraží. No a co? Lidé ji kupují, i když je zase dražší. Prostě jsou „namlsaní“.
Další finta? Výrazný cenový rozdíl v sortimentu jednoho druhu produktu není pro prodejce výhodný. Co udělá? Zdraží ty levnější.
Dejte si pozor na výrazně levnější produkty!
Nemyslím teď jen šunku! Myslím jakýkoliv prodejní artikl. Možná ne vždy, ale většinou je ten nejlevnější opravdový šunt. Ještě se vrátím k potravinám.
Ty neuhlídáš – tedy, myslím jejich kvalitu. Jez ovoce a zeleninu, jsou zdravé! Aha. Láry fáry. Někdy je vidět nekvalita na první pohled. Ale klame to. To unifikovaně krásné naleštěné, o jakési chemikálie obohacené, ovoce. Jahody bez chutě a vůně a bez zdravého fisetinu. Borůvky z plantáží, bez zdravých polyfenolů, ale s chemií. Svačinková „česká“ zelenina, (pře)balená v plastu. Občas poplašná zpráva na portálu „bezpečnost potravin“.
No ano – občas ještě neznamená, že jde jen o nešťastné náhody! Prostě, naše zdravá česká výživa.
Co na závěr?
Víte, jak uvažuje nákupčí a prodejce? No co, malá pokuta, jedeme dál. Tak jsme to aspoň zkusili, že. Mezi námi? Jak nakupují potraviny pro vlastní potřebu ti nákupčí a prodejci, když dobře ví, co prodávají? Jak se cítí? Jsou zdraví?
