Článek
Zamyšlení nad životem
Jak plout životem bez zbytečných výdajů, komplikací a starostí? Jak nemít starost o vlastní životní úroveň ani v situaci nepříznivého vývoje ekonomiky, společnosti a globálních rizik? Jak pocítit uspokojení z vlastního života, možná dokonce štěstí?
Život vyžaduje pochopení důležitostí významných okolností. Totiž nejenom city, ale také finanční gramotnost a základy ekonomiky a finančnictví. Non-stop sledovat informace o hospodářském vývoji a cenách. Naučit se (sofistikovaně) investovat. Znát rizika a umění se jim vyhnout.
Nelze nevidět, že pro někoho to může být snaha získat výhody bez zásluh. Najít „přátelské styky“. Naučit se vyhnout zbytečnému nebo dokonce nebezpečnému konfliktu. Zvážit, zda stojí za to politicky a občansky se angažovat. Myslím tím v dnešní době.
Tyto dovednosti se ve škole nenaučíš. Potřebuješ „návod k použití“, který ti poskytne privátní Vysoká škola života. Za předpokladu tvé přiměřené inteligence.
Co je nejdůležitější? Nenarazit! Přesněji? Nenarazit kriticky.
Může to začít už výukou „proplouvání mezi úskalími“, poskytnutou od opatrných, životem poučených středostavovských rodičů. Nezlob ve škole učitele ani spolužáky. Nikoho nekritizuj a odpusť si touhu po prezentaci svého názoru. Kroť svoji (možnou) dominanci.
Já vás chápu, prohlásil autor článku.
V každém z nás čas od času (často) bublá nespokojenost a zlost. Jak vypustit páru? Uleví se ti, když budeš ventilovat veřejně svůj osobní názor a budeš přesvědčený, že to bude bez rizika postihu?
A vůbec – má to smysl a hlavně, jaký to má cíl? Za jakou cenu? Od toho se odvíjí aktuální móda anonymního hejtování. Nepříjemně mnoho „lidových mudrců a názoristů“ už na to přišlo. Móda, ale také způsob uvolnění frustrace z osobního života těch, kteří nejsou důležití. Jasně, všichni jsou důležití. Ale jen při volbách a jako plátci daní.
Tak pozor! Jste „veřejně názorově otevření“? Tak to narazíte. Někdy i na policistu. Průměrňáci jsou chytří, protože nerebelují. Žijí a využívají GDPR. Lepší je být „no name“ než „bad boy“.
Pokračování výuky!
Všechny druhy tvých aktivit, které mohou nějak „ohrozit“ nejbližší spolupracovníky, jsou zakázány. Je nutné naučit se, co je to pokrytectví a jak se to dělá. Pochlebování, servilita. Jednoduše – neupřímnost. Všichni to znají, nikdo se tomu nediví ani se nepohoršuje. Prostě „normálka“. Je nutné pracovat na „přátelství“ s vlivnými. Naučit se vyhovět za úsluhu. Ty mně, já tobě, ani kuře zadarmo nehrabe. Musíme si pomáhat. Modely „úředník a funkcionář“ ocení podporu a pochvalu a porozumění, nikoliv kritiku. Stížnosti vyvolají protireakci a způsobí stěžovateli stres.
Poučení: Nešťourej do těch, kteří jsou nad tebou nebo jsi závislý na jejich ochotě či dokonce spolupráci. Nebuď „potížista“. Nikdo tě nebude mít rád.
A co tvoje výdaje?
Jak se má tvoje dementní (pardon, debetní) karta? Nebo dokonce kreditní či zlatá? Už jsi se naučil výdaje přinejmenším „zprůměrovat“? Nepodléhat reklamám a snobství?
Oslava průměrnosti
Méně stresu ze snahy po zbohatnutí. Pochopení, že bohatství nepřinese štěstí, jen starosti. Osobní pocit spokojenosti se životem, v němž nešlapeš druhým na palce nebo dokonce na záda. Nebudeš mít možnost se vytahovat, a tak se ubráníš ješitnosti. To znamená, že nebudeš odpudivý snob. Nebudeš v hledáčku bulvárních médií, nikdo tě nebude veřejně pomlouvat. Nebudou tě chtít okrást. Nevýhoda (jen relativní, chápeš?): nebudeš mít šanci vnutit se do společnosti, která je mimo tvůj finanční i společenský dosah. Nemusíš přemýšlet, komu z těch „nejdůležitějších“ polezeš, vlastně, budeš pochlebovat nebo se dokonce staneš jejich vazalem.
Znamená to, že nebudeš nikde vyčnívat. Nebudeš se předvádět, chovat se jako macho, kritizovat, vykřikovat svoje názory. Tiše si půjdeš „za svým“.
Jestli mi nevěříš, tak čti dál!
Jednou se pan Výřečný neudržel a na veřejné besedě se spoluobčany s vedením obce sdělil svůj názor na postup radnice při zvelebení obce. Tak prezentoval svůj názor a rovnou návrh řešení. Tak to si naběhl! On, živočišný druh Občan řadový, si dovolil kritizovat vrchnost a komplikovat už předem připravené řešení (vyhovující jen jí samé). A tak se stalo to, co se dalo čekat. Nastaly mu problémy. Dostal cejch rebela a potížisty. Radnice mu začala házet klacky pod nohy. Nikoliv že by získal respekt spoluobčanů, natož uznání radnice.
Poučení? Nepokoušej se názorově dominovat v hospodě. Hrozí ti ublížení na zdraví. Přinejmenším psychické.
Cesta konformisty
Staň se jedním z nás, poradil mi pan Vyžírka. Staň se konformistou. S tím zvládneš být dokonce poslancem. Nebo mládežnickým kandidátem. Každá politická strana a hnutí už má svoje „hnízdo mladých“. Má to logiku. Jak jinak získat nové, mladé, progresivní (?) členy, že? Snad se hned nedostanou do sexuálního maléru. Možná by stálo za průzkum, jaké mladé „osobnosti“ jsou v těch politických líhních.
A teď konečně postgraduální kurz konformismu!
Konformista je ten, kdo jde s davem (pozn. autora článku: dej si pozor, nechoď nikam s davem!), nedělá vlny a ozývá se, jen když už je po vášních a vzduch čistý. Konformisté na důležitých postech vyznávají politiku „selektivního kolektivismu“. Oprávněnost svých argumentů dokazují citacemi myšlenek a opatření kolegů, kteří stejně jako oni absolvovali Vysokou školu konformní. (pozn. autora článku: všichni se chovají stejně).
Nikdo z vysoce postavených konformistů nikdy za nic nemůže, vývoj světové ekonomiky a globální politiky přece nelze předvídat, že? Oni se starají jen o blaho státu (a lidu), ale přitom jim hlavně musí zbýt peníze na důchody a sociální dávky. Máme se dobře, že? Dokonce i my „průměrní“ důchodci!
Co je na té škole hlavní předmět? Osobní sebeobrana před kritikou shora a zdola.
Věřte mi, že toto školení vám půjde k duhu!
