Článek
Kolik příspěvků v diskuzích je pozitivních a kolik negativních? Pokud by se příspěvky ohodnotili body podle pozitivity a negativity a udělala by se Gaussova křivka, jak by asi vypadala?
Naše společnost opravdu není normální, všude se šíří negativní atmosféra, stále víc a víc se nadává na poměry. Co naši společnost žene k takovému chování? Pokud zapomenu na ruskou agresi na Ukrajině a nebezpečí eskalace, která z toho vyplývá, jak špatně se máme? Žijeme v historicky nejlepší době, životní úroveň je taková, o která se předešlým generacím ani nesnilo. Máme svobodu a demokracii (neplést s anarchií), pokud se nám nelíbí vláda, může ji většina vyměnit za jinou. Máme možnost cestovat a samozřejmě také necestovat a věnovat se něčemu jinému. V tom případě se ovšem ochuzujeme o možnost objektivního porovnání.
Že se politické strany hádají i uvnitř koalic? To je známka toho, že demokracie opravdu funguje. Za nacistické a komunistické diktatury se ve vládě jedné strany nikdo nehádal. Někdo může klidně používat i tvrzení „Já můžu říct, že žijeme ve fašistickém státě, pokud chci. Jsme svobodná země!“ Bylo by asi otázkou pro odborníky, zda to neustálé nadávání na poměry snižuje nebo zvyšuje vlastní stres a frustraci.
Zdaleka nejhorší atmosféra panuje mezi důchodci, mezi které také patřím. Mám několik skupin přátel, se kterými se pravidelně setkávám (bývalý fotbal, bývalá práce, současné kolo i jiné). V běžném životě si dobře rozumíme, nehádáme se a rádi si popovídáme. Naprosto výjimečně dojde i na politiku. Tady panuje většinový názor, protivládní (okradli důchodce), protiunijní (chceme být samostatní, soběstační, suverénní, EU a NATO nám jen škodí) a prakticky se opakuje to samé jako v diskuzích. Opačné názory jsou ve velké menšině. Na našem přátelství se nic nemění, stačí říct „pojďme od politiky“, a je zase klid a pohoda. Všiml jsem si také, že s postupujícími roky si malujeme bývalý totalitní režim ve stále růžovějších barvách.
Jako důchodci jsme na odpočinku, můžeme se věnovat svým zálibám a koníčkům, na které jsme dříve neměli čas. Máme tedy čas se setkávat s přáteli a kamarády, cestovat, starat se o zahradu apod. Je nešťastné, když někdo v posledních letech života v sobě neumí najít alespoň trochu pozitivního myšlení a tráví život jenom nadáváním a kritikou. Vždyť máme historicky nejvyšší poměr důchodů k platům a mzdám a nikdo nám ty důchody nebere. Byli jsme téměř jedinou skupinou, která celkově neutrpěla inflací. Ty zákopy mezi mladou a starší generací nekopou ti mladí, kopeme je my.
Doporučuju, abychom se zamysleli sami nad sebou, pokusili se odvrhnout ten věčný negativismus a radovali se ze života, který nám ještě zbývá. Pojďme při psaní příspěvků zkusit psát k jednomu negativnímu také jeden pozitivní. Vždyť tady u nás doma v Česku je tak krásně!
