Článek
V šedesátých letech bylo v této rozlehlé horské vesnici několik základních škol prvního stupně a několik mateřských školek. Já strávil jako žák právě na škole v Horním Kořenově pět nádherných let, jako prvák jsem nastoupil v roce 1963. Na škole byly tehdy tři třídy, malotřídka 1. - 3 .ročníku, čtvrtá a pátá třída byly samostatné.
Na tyto roky moc rád vzpomínám. V malotřídce učil skvělý kantor pan Mikeš, nebyl to ředitel, ale pan řídící, byla to opravdová osobnost. Byl to člověk s přirozenou autoritou jako ze starších filmů. Byl přísný, ale spravedlivý a uměl to s námi. A samozřejmě hrál na housle. Ve čtvrté třídě jsme měli externí učitelky, vystřídaly se dvě, ale v pátém ročníku jsme měli paní Soukupovou z Rejdic, nejlepší učitelku, jakou jsem kdy měl.
Všichni ve třídě jsme se znali už ze školky, která byla nedaleko. Byli jsme kamarádi, bydleli jsme u lesa a pro kluky to byl úplný ráj. V zimě byla v Kořenově spousta sněhu, bydleli jsme na stráni, kde se sníh držel víc jak půl roku. Vůbec si nepamatuju, kdy jsem začal lyžovat, pamatuju si až dobu, kdy jsem to už uměl. S bruslením to bylo podobné, naučil jsem se to na blízkém lesním koupališti. V létě se tam koupat nedalo, byla to ledárna napájená horským potokem, ale koupali jsme se v malé požární nádrži kousek od nás.
Rozhledna Štěpánka
Škola leží na krásném místě, z oken je vidět masiv Kapradníku korunovaný rozhlednou Štěpánkou, blízko školy je také krásná evangelická kaple na Tesařově. A od té jsou zase dobře vidět hřebeny Krkonoš.
Kaplička na Tesařově
Dnes na tyto roky vzpomínám jako na nejkrásnější období dětství. Na druhý stupeň školy jsem dojížděl do blízké Desné v Jizerských horách, ale to už bylo něco jiného. Nebylo to už to bezstarostné dětství, na každý předmět jsme měli jiného učitele a to nebyla ta pravá domácká atmosféra. Já měl ještě tu smůlu, že jsem hrál fotbal, můj třídní učitel a matikář to nesnášel a dával mi to patřičně najevo. Ještě teď, v 70 letech mám občas zlé sny, že mě nahání po chodbách školy (což samozřejmě nedělal😀). Prostě ty nejhezčí vzpomínky mám na školku a první stupeň základní školy v Horním Kořenově.
V sobotu se tyto oslavy vydařily. Projevy nebyly dlouhé a následovalo milé vystoupení žáků. Poté jsme se už vydali na prohlídku školy. S radostí jsem zjistil, že ve škole je sice všechno nové, moderní a krásně vybavené, ale uspořádání tříd zůstalo stejné. Přesně jsem si našel místo, kde jsem jako prvňák seděl, samozřejmě u jiného stolu, teď už tam chyběl ten můj kalamář a pero. A potěšily mě i seznamy žáků, kteří do školy chodili a výstavka v podkroví.
Moc děkuji všem, kteří dříve i dnes dokázali a stále dokazují to, že taková škola přežila od roku 1901 všechna dobrá i zlá období a že i na malé vesnici se najdou skvělí učitelé i ti na patřičných místech, kteří vesnickou školu dokáží udržovat a zvelebovat. Na velkých školách žáci takovou atmosféru zažít nemohou a to je bohužel k jejich škodě. Věřím, že tato škola zůstane v provozu i další desítky let a vychová spoustu dalších žáku, kteří budou na dobu strávenou v této škole rádi vzpomínat a škola i vesnice jim přiroste k srdci. Jako přirostla mně.
Cesta na Štěpánku
