A plzáci se rozlezou, bič Boží je nevyžene - jak na ně?

Drcené skořápky od vajec mají plzákům bránit v pohybu - pravda je jinde, nikterak jim nevadí. Použijte je raději pod rajčata při jejich výsadbě, nebo zapracujte opatrně ke kořenům později. Udělá to s nimi divy, ač vyžadují mírně kyselou půdu.

To, co zbyde, když postaru pijete turka, nebo raději preso, tedy počesku tomu říkáme lógr, je totéž co ty skořápky, raději ho dejte k rododendronům, azalce, růžím, kapradinám, jahodám…, prostě k rostlinám, vyžadujícím kyselou půdu. Že by i vybarvoval hortenzie pochybuji, na to má vliv měď. Ale psali to na internetu.

Předpokládám, že boom pořizovat si indické běžce (plést si je s indickými běženci asi nikdo nebude), již poněkud opadl. Toto jsme ani nezkoušeli, vidina zahrady, na které se i rekreujeme, znečištěné běžci již strávenými plzáky, hezky česky tomu říkáme hov.., nám byla stejně libá, jako jistota, že si pochutnají i na mnohém z našich výpěstků.

Výsadba aromatických rostlin jako rozmarýn, tymián, šalvěj, levandule, fenykl má jejich vůní být plzákům nepříjemná, ale nějak jsem si toho nevšiml. A to nám to tady sakra voní!

Částečně již pomohou, stejně jako nedávno běžci současně módní, vyvýšené záhony. Plzák se do nich stejně dostane, ovšem jen mnohem méně často, ba ani skleník neochrání stoprocentně - vleze tam jeden a coby hermafrodit se sám oplodní, stejně jako Nick Cater v tom filmu o masožravé Adéle sám zvládl obklíčit nepřítele, a když přežijí vajíčka, zjara se ty mrchy vylíhnou. Ovšem vyvýšený záhon navíc usnadní práci s pletím.

Co je základ? Samozřejmě prevence. Tedy nemít na zahradě hromady klestí, kameny a prkna pod které se mohou plzáci schovávat před suchem. Ovšem, když máte hned za zdí podobný „bordel“ od souseda, ani ta zeď nepomůže.

Můžete se dočíst, že nízká tráva jim umožňuje pohyb a naopak štěpka mu má bránit. Ale taková štěpka zvlhne a plzáci si v ní lebedí, naopak nízký trávník je základ pro jejich mechanickou likvidaci. Proto radím sekat.

Ruční sběr je poněkud „ekl“, jako plzák sám o sobě. Plzákomilové je pak odnášejí mimo zahradu, aby následně tito slizouni udělali radost jiným, likvidátoři je nechají užít si třeba termální koupel ve vařící vodě.

Jinou z cest je použití kuchyňské soli (a to i místo vařící vody výše), při posolení plzáka na zahradě se občas stane, že vyloučí tolik slizu, že se z té dočasné krusty vymaní a hlavně - sůl do záhonu zásadně nepatří a i z chodníku ji to může spláchnout, kam nechceme.

Lepší variantou, bez „osobního kontaktu“, je použití nástroje vlastní výroby, někdo je napichuje, což obnáší jejich poněkud nechutné odstranění z hrotu, my volíme variantu přepůlení. Když ponecháte zlikvidovaného plzáka na místě, kde vám nepřekáží, vbrzku si na něm, resp. odpudivém obsahu jeho těla, dorazí pochutnat jeho kolegové. Že je třeba vyrážet na lov po dešti a po soumraku asi ví každý.

Důležité a osvědčené je chystání pastí na ně, tedy kontrolovaných, jim vyhovujících úkrytů, jako třeba starých prken, plochých kamenů a podobně.

Co rozhodně funguje je lapač s lákavou návnadou, něco jako na vosy, jen se zahrabává do země. Stejně jako u vos je ideální pivo, nejen proto, že pak vysvětlíte manželce, proč ho zase otevíráte, když jste zrovna dopil, ale je to i levnější, než doporučovaná voda s medem. Jelikož nemám rád plasty - pivo z nich opravdu nedám, volím sklenici.

Hlístice jsem nezkoušel, nemají ani dlouhou životnost a nejsou nejlevnější, modré granulky s obsahem železa ano, ale výsledek je těžké kontrolovat - snad ale na ně nepůsobí jako ta obdobně modrá pilulka na potenci.

Hýčkejte si na zahradě ježky, ropuchy a užovky, zejména části mladých jedinců vás zbaví. A lovu zdar!